Pro 052016
 

Tuhle mne dostala na ultraseniorech paní Zdena. Pokud sledujete na facebooku mé postřehy ze cvičení, je to ta, co ji musím chválit slovy „vy jste ale šikovní“, a když to řeknu, rozesměje se a samým uspokojením přestane cvičit. Dnes jsem s nimi poprvé zkoušela protirotaci krční páteře. Čili při vysunutí pravé paže ke koleni vsedě na židli se hlava natočí k této paži. Když se paže vystřídají, je to naopak. Její sousedka to dělala stále obráceně, i když jsem se to s ní po několika neúspěšných pokusech jala nacvičovat pomalu. Úspěch se dostavil, nicméně po chvíli to vždy znovu sklouzlo k opačné rotaci. To mozek někdy dělá, aby se chránil před nepříjemnými pocity, které působí například protažení. Paní Zdenička se k ní po chvíli otočila a ve svém požehnaném věku 89 let pronesla: „Jsme to ale debilové, viďte?“ Takže tentokrát jsem přestala cvičit já.

Podobné pocity prožívají lidé při cvičení O-A metodou dost často, když zjistí,  že nejsou s to provést hned správně pohyb, který vypadá naprosto jednoduše. Stereotypy jsou zkrátka stereotypy.

Pro 052016
 

Paní Křepelka (viz předchozí komentář) přišla po týdnu i na další konzultaci. Po jedné lekci se jí při cvičení začalay na pažích rýsovat svaly. K těm očím mi vysvětlila, že je světloplachá a že to určitě není pravda, protože kamarádka, které se na to ptala, by jí  řekla, kdyby při mluvení zavírala oči.  Nicméně trochu jsme to při cvičení otestovaly a ukázalo se, že její oči znají jen dvě polohy – zem a strop. Odteď už i zpříma, i když zatím s potížemi. Pocit lehkosti ze cvičení jí vydržel dva dny, což je úspěch. Pak se ale dala do převlékání peřin, což jinak dělá manžel.  Takže pozor – i když se lepšíme, neznamená to, že jsme hned úplně v pořádku.

Pro 052016
 

Včera přišla na konzultací paní, která slyšela moji přednášku na téma Jak může pohyb ovlivnit činnost mozku. Je to elegantní dáma, která nevypadá na svých 82 let a před 25 lety si při při uklouznutí na ledu schovaném pod sněhem zlomila na třikrát kotník. Má ho méně pohyblivý, ale téměř nekulhá, jen chodí opatrně. Má kromě toho potíže s ramenem. Až při pohledu zezadu bylo znát, že celá záda směřují ke stařecké kyfóze. Při sebemenším pohybu sykala bolestí, a při cvičení a když cokoli vysvětlovala, měla neustále zavřené oči. Měla velmi ochablé všechny svaly, a proto jí bylo předepsáno mechanické cvičení – tj. u strojů. Nevěřila jsem svým uším. Bojí se na něj nechodit, ale nedělá jí dobře. Tak jsme začaly podle Pohybu vsedě – zcela běžné, tj. lehce prováděné a cíleně volené pohyby k rozpohybování kloubů – a také jsem jí řekla, ať nechá oči stále otevřené. Dělalo jí to dost potíže, ale podařilo se. Odcházela celá rozzářena jako čiperka. Kdysi jí někdo řekl, že s tím kotníkem se NIKDY nepůjde nic dělat. Vzal jí tím sílu se prát. Takže příští přednáška bude buď o tom, Jak může mozek ovlivnit pohyb, nebo o tom, že Kdo zachází s pohybem, měl by o něm nejprve něco vědět… Síla není všechno.

Pro 052016
 
Když jsme se ve vršovické sokolovně sešli v sestavě, která byla v polovině října na víkendu v Náchodě, kde jsme nácvik správné chůze spojili i se zlepšením běhu, ozval se Luděk, když už  jsem chtěla přejít na zem, jestli bychom nemohli dělat chvíli i chůzi. Chtěl vědět, jestli je v pořádku, jak se mu po tom víkendu rozchodily nohy. No proč ne? Je tam nádherný velký sál a něco takového se dá dělat jen málokde. Bylo to super. No a Luděk? Trochu jsem ty jeho nohy musela zkrotit. Chtěly toho zvládnout moc najednou.
Pro 052016
 

Na přednášce v rámci cyklu Jak může cvičení pomoci rozvoji mozku jsem byla překvapena, že lidé se cítili téměř oklamaní tím, když se dozvěděli, že „cvičení“ pro mozek nemusí být fyzicky nijak zvlášť náročné a že důležitější než silné svaly a zpocená trika je rozmanitost, dynamika a kultivovanost zcela běžných pohybů. Jako by říkali „kdybych to byl věděl, tak bysem se cvičení nevyhýbal“.