Warning: trim() expects parameter 1 to be string, array given in /data/web/virtuals/119638/virtual/www/wp-content/plugins/the-events-calendar/src/Tribe/Main.php on line 2451
Články – Kocouří cviky
Led 062019
 

Lidé se drží jakž takž zpříma a jakž takž umí i chodit. Pokud Vám nestačí jakž takž a chtěli byste chodit a pohybovat se lehce a pružně jako naši kocouří přátelé, můžete.
Na viděnou tedy 8. ledna v 17 hodin při zahájení nového kurzu Chůze jako z partesu ve studiu Flame dance, Sokolovská 22, Praha 8.
Pár fotek, abyste věděli, odkud kam se jde a jak.

Nový kurz Chůze jako z partesu – I. pololetí 2019

Pro 142018
 

V příloze najdete souhrnný přehled akcí připravených pro 1. pololetí roku 2019 včetně prázdnin. 

VÁNOČNÍ NEWSLETTRE 2018

Upozorńujeme zvláště na

  • 3-hodinové semináře
  • jsou pořádány jako doplněk pravidelných lekcí a pro ty, kteří si chtějí zmapovat, co vše a jak mohou na svém pohybu zlepšit. Konají se vždy v pátek od 17 do 20 hodin (Flame Dance, Sokolovská 22) v těchto termínech:  Praha:                     11.1.  Chůze a nohy                22.3.  Krční a hrudní páteř       17.5.  Bedra, pánev a kyčleTřeboň:                     30.3.   13.30 – 16:30   Pension Siesta, cvičení v  Městské hale Roháč

    Ratibořice:              13.4.    13:30  –  16:30  Viktorka – herecký dům, Ratibořice

    Brno:                           27.4.     9:30 – 12:30    Dům sportu, Merhautova 36

    Žďár nad Sázavou: 1.6.   13:30 – 16:30    Zámek,  cvičení v Activ clubu, Dolní 3

  •   Celodenní semináře
  • jsou určeny pro mimopražské zájemce a komukoli, kdo si chce udělat celkový přehled o cvičení O-A metodou® a projít si důkladně celé tělo (sobota od 10 do 18 hodin, Flame Dance, Sokolovská 22):      Praha:         23.3.  a    18.5.
  • Víkendová soustředění pro zdravá záda 

29.- 31. března Třeboň                                             12– 14. dubna Ratibořice, Viktorka – herecký dům                              31.5.– 2.6. Žďár nad Sázavou

  • Prázdninový pobyt se cvičením pro rodiče či prarodiče s dětmi                         18. – 25. srpna     Budislav nedaleko Litomyšle

 

Pro 142018
 

Další perspektiva člověka jako specifického druhu živého organismus je v tomto příspěvku zasazena do širšího společenského textu.  Na lidskou evoluci se v něm pohlíží jako na nedílnou součást lidské historie.  Nejdůležitější roli od počátku lidské evoluce až do dnešních dnů v ní totiž hraje vztah mezi tzv. zakladatelskou a napodobitelskou větví lidského rodu. Nejde přitom jen o otázku dnes již nezajímavého prvenství, ale naprosto zásadní problém politické povahy. Dalšího vývoje je totiž z biologického hlediska schopna jen větev zakladatelská, zatímco větev napodobitelská, pokud nepřistoupí k nějaké evolučně směrodatné změně, je odsouzena k ustrnutí.

Napětí mezi těmito dvěma větvemi lidského rodu se promítá do dvojího pojetí lidské evoluční perspektivy:  člověka jako technologického artefaktu na straně jedné a posunu člověka jako živého organismu na evolučně vyšší vývojový stupeń na straně druhé.  Toto dilema lze vyjádřit i jinak: měl by se člověk spokojit se svým rozvojem jen prostřednictvím vzdělání a moderních technologí a uvolit se tím dobrovolně ke své genetické smrti, nebo by měl nastoupit cestu nové restrukturalizace mozku a hluboké přeměny  svého organismu?

Pro ty, kdo se věnují cvičení oscilačně-antigravitační metodou bude tato otázka o to zajímavější,  že převáděním  fylogeneticky starého kyčelního typu chůze na evolučně nosnou chůzi kotníkovou je v tom  vlastně již  vykročením novým směrem.

Každý člověk je tak postaven před dilema, ke které z těchto možností se má přiklonit. Jedna i druhá je přitom spojena s jí odpovídajícím způsobem života.  Procesy, jejichž  svědky jsme v moderní společnosti, směřují neuvěřitelným tempem k  završení  technologizace  člověka, a žádnou změnu způsobu života oproti současnému vlastně nevyžadují.  Společenský vývoj je tímto směrem unáší samovolně. Velké společenské změny by si však vyžádala možnost druhá, neboť by bylo nutné uvést způsob života současných lidí do souladu se všemi složkami fylogeneticky vzniklé lidské podstaty, jak se vyvinuly z prvotního lidského sebeurčení.  Člověka jím byl ustaven jako druh, který se nikam bezhlavě nežene a využívá smysluplně své vzácné životní energie. Díky tomu se člověk vyvíjel jako bytost, v níž proměňující se fyzická a nově se rozvíjející morální, racionální,  citová a společenská stránka tvořila v každém okamžiku evoluce vnitřně provázaný celek, který vyústil v lidskou individualitu na straně jedné a tvořivost na straně druhé.

A pak že nežijeme v době zajímavé i jinak než jen nespočetnými příležitostmi k zábavě a rozptýlení.

Konec lidské evoluce nebo nový počátek  

Pro 122018
 

Tento příspěvek byl přednesen v červnu 2013 na konferenci FTVS UK k 60. výročí jejího založení a je publikován ve sborníku z této konference. Vychází z teorie krátké cesty lidské evoluce zasazující vznik lidského druhu do souvislosti s odchodem fylogenetického předchůdce člověka z tropického pralesa před 6-7 milióny lety. Text se opírá o předpoklad, že ke vzpřímení člověka došlo již  vědomě a že probíhalo podle extenčního plánu vzpřímenosti vzniklého na úrovni jeho fylogenetického předchůdcde. Vysvětluje, proč tento proces neproběhl ve své úplnosti a že člověk jako druh ve svém vývoji ustrnul na úrovni gravitační motoriky. Svědčí o tom nejen vysoký výskyt funkčních poruch pohybového systému v lidské populaci, ale především dvojesovitý průběh páteře jako evoluční výsledek, který se liší od vývojového plánu.  Upozorňuje dále na to, že stimulací antigravitační funkce, jak k tomu dochází při cvičení oscilačně-antigravitační metodou,  může být tento proces restartován, uveden s tímto vývojovým plánem do souladu a lidskou druhou přeměnu tak vlastně završit.

Příspěvek Fenomén vzpřímenosti v evoluční perspektivě byl doplněn dalšími dvěma. První z nich – Gravitační a antigravitační motorika – ilustruje problematiku fylogeneticky staré gravitační motoriky a evolučně perspektivní antigravitační motoriky na kritických momentech vzpřímování v průběhu lidské ontogeneze.  Druhý – Didaktické aspekty cvičení oscilačně-antigravitační metodou – srovnává pak tradiční tělovýchovné přístupy k nápravě držení těla s přístupem, který se používá při cvičení oscilačně antigravitační metodou, která již podle názvu bere gravitaci v úvahu a rozvíjí v organismu obranný mechanismus proti jejímu destruktivnímu vlivu.

 Pokud vysvětlit sedavost – typickou vlastnost společnou takřka všem druhům primátů – vedla později k upřesnění a doplnění hypotéz formulovaných v těchti třech článcích k odmítnutí krátké teorie lidské evoluce a jejímu nahrazení teorií dlouhé cesty, která teprve vysvětluje plně vznik člověka jako druhu a umožńuje člověku pochopit, kým jako druh živého organismu vlastně je. A to včetně toho, jak se člověk mohl svými rozumovými schopnostmi odlišit tak výrazně od ostatních živočichů a fakticky vyčlenit z živočišné říše.  Právě to je obsahem dalšího článku – Konec lidké evoluce nebo nový počátek?

Fenomén vzpřímenosti – kDEF_FIN_25.4.krátká_REV

Gravitační a antigravitační motorikaNOVÉkrátkáDEF_REV

Didaktické aspekty_DEFDEF

Pro 052016
 

Tuhle mne dostala na ultraseniorech paní Zdena. Pokud sledujete na facebooku mé postřehy ze cvičení, je to ta, co ji musím chválit slovy „vy jste ale šikovní“, a když to řeknu, rozesměje se a samým uspokojením přestane cvičit. Dnes jsem s nimi poprvé zkoušela protirotaci krční páteře. Čili při vysunutí pravé paže ke koleni vsedě na židli se hlava natočí k této paži. Když se paže vystřídají, je to naopak. Její sousedka to dělala stále obráceně, i když jsem se to s ní po několika neúspěšných pokusech jala nacvičovat pomalu. Úspěch se dostavil, nicméně po chvíli to vždy znovu sklouzlo k opačné rotaci. To mozek někdy dělá, aby se chránil před nepříjemnými pocity, které působí například protažení. Paní Zdenička se k ní po chvíli otočila a ve svém požehnaném věku 89 let pronesla: „Jsme to ale debilové, viďte?“ Takže tentokrát jsem přestala cvičit já.

Podobné pocity prožívají lidé při cvičení O-A metodou dost často, když zjistí,  že nejsou s to provést hned správně pohyb, který vypadá naprosto jednoduše. Stereotypy jsou zkrátka stereotypy.

Pro 052016
 

Slyšeli jste někdy o cvičení pro „malou nohu“? Používá se k obnově propadlé nožní klenby. Jenomže se nehodí pro lidi, kteří mají úplně ochablé svalstvo plosky nohy a nožní klenba se u nich nikdy řádně nevyvinula. Ti potřebují zaktivovat nejprve svalstvo plosky nohy jako celek. Takovýhle špíčků je ve cvičení a pro  správnou chůzi zvlášť celá řada a je dobré o nich vědět.  Paní, se kterou jsme se na toto téma dnes bavily na Kurzu správné chůze, chodí denně cvičit: plave, chodí na jógu, prošla pilates, ale nohy má jak konve. Dnes pronesla něco „tak konečně jsem pochopila, o co při cvičení vlastně jde. O nohy se nikdo nestará“ (pozn. vyjma právě té malé nohy, což ještě není celá dolní končetina, jak ji používáme při chůzi).

Pro 052016
 

Paní Křepelka (viz předchozí komentář) přišla po týdnu i na další konzultaci. Po jedné lekci se jí při cvičení začalay na pažích rýsovat svaly. K těm očím mi vysvětlila, že je světloplachá a že to určitě není pravda, protože kamarádka, které se na to ptala, by jí  řekla, kdyby při mluvení zavírala oči.  Nicméně trochu jsme to při cvičení otestovaly a ukázalo se, že její oči znají jen dvě polohy – zem a strop. Odteď už i zpříma, i když zatím s potížemi. Pocit lehkosti ze cvičení jí vydržel dva dny, což je úspěch. Pak se ale dala do převlékání peřin, což jinak dělá manžel.  Takže pozor – i když se lepšíme, neznamená to, že jsme hned úplně v pořádku.

Pro 052016
 

Včera přišla na konzultací paní, která slyšela moji přednášku na téma Jak může pohyb ovlivnit činnost mozku. Je to elegantní dáma, která nevypadá na svých 82 let a před 25 lety si při při uklouznutí na ledu schovaném pod sněhem zlomila na třikrát kotník. Má ho méně pohyblivý, ale téměř nekulhá, jen chodí opatrně. Má kromě toho potíže s ramenem. Až při pohledu zezadu bylo znát, že celá záda směřují ke stařecké kyfóze. Při sebemenším pohybu sykala bolestí, a při cvičení a když cokoli vysvětlovala, měla neustále zavřené oči. Měla velmi ochablé všechny svaly, a proto jí bylo předepsáno mechanické cvičení – tj. u strojů. Nevěřila jsem svým uším. Bojí se na něj nechodit, ale nedělá jí dobře. Tak jsme začaly podle Pohybu vsedě – zcela běžné, tj. lehce prováděné a cíleně volené pohyby k rozpohybování kloubů – a také jsem jí řekla, ať nechá oči stále otevřené. Dělalo jí to dost potíže, ale podařilo se. Odcházela celá rozzářena jako čiperka. Kdysi jí někdo řekl, že s tím kotníkem se NIKDY nepůjde nic dělat. Vzal jí tím sílu se prát. Takže příští přednáška bude buď o tom, Jak může mozek ovlivnit pohyb, nebo o tom, že Kdo zachází s pohybem, měl by o něm nejprve něco vědět… Síla není všechno.