fbpx

Začněte chůzí – dokáže s vámi zázraky

 

Chodíte správně?

Pokud na tuto otázku odpovíte „normálně“ nebo „nevím“,  bude nejlepší si ujasnit, jak na tom s chůzí vlastně jste.

Normálně neznamená totiž automaticky správně, ale jen to, že jste zvyklí chodit právě takto. A chůze, jak známo, se v průběhu život nejen proměňuje, ale také se přizpůsobuje všemožným nedostatkům v držení těla, zlozvykům a diktátu věku. 

Nedostatky a zlozvyky jsou tu ovšem od toho, abychom se s nimi snažili vyrovnat.  A ani věk nemusí být jen Váš nepřítel, pokud budete věnovat potřebnou péči nejen svému držení těla, ale i chůzi. Ono totiž nehybně stát – držet se –  není zdaleka totéž jako rozpohybovat ten sloupec navzájem pohyblivých článků kostry. Držením těla možná někoho oklamete, protože vypnout na okamžik prsa umí každý, chůzí však nikoli. A zejména se nedají oklamat meziobratlové ploténky a kloubní  chrupavky, pokud váha výše uložených částí těla nedopadá na ty pod nimi naprosto rovnoměrně. Co platí pro klidový postoj, platí tím více, když se pohybujeme a při nesprávném rozložení zatížení si tím jakoby  šmirklujeme ochranný chrupavčitý povlak styčných kloubních ploch.   

Nožky si sice poradí i s tím a zařídí se jinak, jistě ale uznáte, že kolena do  „O“,  vbočení palců , zarývání prstů do podložky , jako by to byly drápy, oploštělá nožní klenba nebo bolestivé bodání v kyčli při každém kroku není zrovna nic, na co bychom měli být pyšní nebo nad tím měli jásat. Snad bychom nad tím mohli přivřít oči a utěšovat se tím, že jsme jedineční i tím, kdyby se tyto zvláštnosti nepřipomínaly ovšem stále více  nepříjemnostmi, kvůli kterým si nemůžeme vždy koupit boty, jaké se nám líbí,  ani si vyrazit s přáteli na výlet, protože bolesti zad, kolen či kyčlí při delší chůzi nám to jednoduše už nedovolí. 

V dnešní době se dá leccos spravit sice operací, ale mezi námi – co ta léta předtím, než se k ní probolíte a jste uznáni za dost zdevastované na to, aby se nad Vámi  konečně někdo smiloval? 

Pokud nechcete trávit život čekáním na operace – jednu, druhou, třetí a tak dál – nestálo by za to podívat se chůzi trochu na zoubek?

Ona vypadá velmi jednoduše – pouze jako střídavé kladení nohou před sebe – ale zdání i v tomto případě klame. Jde při ní totiž o milimetry a zlomky sekund, které se týkají naprosto celého těla a zejména těch, které nás drží na nohou.   Toho, jak došlapujete,  jak máte při chůzi rozloženou váhu,  jak při ní držíte hlavu  a jak se odrážíte, kam koukáte a jestli se Vám při ní pohybují paže a tak dál a tak dál.

To všechno najednou nespraví jedna rada na internetu ani to, když  v domnění, že je třeba mít lepší svaly a více síly, se dáte na nordic walking nebo běhání. Nic proti tomu, ale prostá chůze je a vždy bude základ, od něhož se odvíjí vše ostatní. A to tím spíše, že vyžaduje vše jiné než sílu  – lehkost, pružnost, uvolněnost. 

Pokud se už odhodláte s chůzí něco dělat, narazíte – pro Vás možná  nečekaně – na docela jiný problém.  Každý Vám totiž bude radit něco trochu jiného a některé z těch rad si budou dokonce odporovat. „Jak je to možné?“, řeknete si, a to,  když Vám někdo řekne, že máte chodit lehce, ačkoli o sobě víte, že dupete jako slon, Vás uvede nejspíše k nepříčetnosti. Ne že by otázka, jak se má chodit,  nebyla důležitá, ale ta nejzásadnější je ta, jak to udělat, abyste s těma samýma nohama a tím samým mozkem, který chůzi řídí,  chodili najednou úplně jinak – správně. 

Ta rozporuplnost v tom, jak si kdo představuje a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí chůzi případně i učí „správné“ chůzi , má své důvody. Ukázalo se totiž, že existují dva zcela odlišné typy chůze: jedna, která se dříve či později projeví zdravotními obtížemi, a druhá, lidsky náležitá, která Vás vytáhne z kaše, kterou Vám nadrobila ta první.  Té říkám kyčelní a té správné kotníková. Zdánlivá maličkost, z kterého kloubu vychází chůzový pohyb, že? – ale v pohybu celého těla při chůzi mění naprosto vše.          

Z kotníkové chůze vycházím ve svém cvičení již několik let a na lidech, kteří ke mně chodí pravidelně cvičit, je to vidět. Až letos v létě mne však napadlo začít nabízet workshop ke správné chůzi i  lidem, s  nimiž nejsem v pravidelném kontaktu, a tudíž o nich nic nevím, stejně jako oni nevědí zatím zpravidla  nic moc o tom dvojím možném způsobu chození. Zatímco  individuálních variant mezi nimi je takřka nekonečné množství,   správná chůze je jen jedna. 

To půl nebo celodenní ponoření do problematiky chůze přineslo překvapení nejen těm, kteří již využili mé nabídky a přišli na některý z worskhopů ke správné chůzi,  protože odešli jinak, než přišli, ale i mně. Potvrdilo se na nich totiž, jakou moc nad funkcí  celého organismu má  chůze – tento základ veškerého lidského pohybu a nedílná součást fylogeneze člověka jako druhu – když jí rozumíme.  Moc vytrhnout mozek nejen z letitých, ne vždy ideálních návyků, ale též  balastu v podobě mnohdy nesprávných představ o chůzi nebo o tom, jak zacházet s vlastním tělem.  Pokud se na workshopu podaří oslovit mozek právě takto,  předělání všeho, co brání zdokonalení chůze a vede k její nápravě, si vezme za své a Vy se nestačíte divit, jak to jde najednou snadno a vlastně samo. Tento jev nazývám majákovým efektem a jinak než bezprostřední intenzivní komunikací, již ten workshop umožňuje, se ho nedá dosáhnout.           

Pokud Vám mohu být v něčem užitečná, je to právě toto. Pomoci nejen Vám, ale přímo Vašemu mozku pochopit, v čem spočívá lidsky náležitá chůze.  Nikoli řečmi, jako zde, ale cviky volenými tak, jak potřebuje každý jednotlivý člověk, který na ten workshop přijde,  aby si kotníkovou chůzí dal do pořádku veškerý svůj pohyb a spolu s tím i držení těla.  

Jsou samozřejmě i jiné možnosti  – přijít na konzultaci, začít docházet na skupinové lekce, jet s námi na nějaký ten víkend nebo si koupit DVD  Chůze jako z partesu a cvičit si podle něj doma. Ten  workshop je však něco, čím se rozhodně vyplatí začít. Nic z toho, co mohu nabídnout a jmenovala jsem výše, ho totiž nenahradí.  Tím správným způsobem ho však  doplní, to rozhodně, protože zázraky se nedějí. 

Kotníková chůze je sice něco jako zázrak,  udělat ho se sebou musíte ale Vy.  Já Vám k němu mohu ukázat jen cestu.