fbpx

Ochranná známka O-A metoda®

 

Ochranná známka O-A metoda®

O-A metoda® je od roku 2012 slovní a grafická ochranná známka. Úřad průmyslového vlastnictví ji eviduje pod číslem 328345.

Certifikát Instruktor cvičení O-A metoda® a z něj vyplývající právo užívat ochrannou známku O-A metoda® plní dvě základní funkce:

  1. Bez ohledu na to, jakému druhu cvičení se věnujete, poskytne Vašim klientům záruku, že jste proškoleni ve zdravotní tělesné výchově a že jste schopni brát při cvičení v úvahu zvláštnosti pohybového systému každého z nich. Stanete se pro ně zárukou, že Vámi vedené cvičení je nepoškodí a že cíleným působením na běžně rozšířené funkční poruchy i jejich individuální projevy učiníte maximum pro to, aby se pro ně typické funkční poruchy neupevňovaly a s věkem pokud možno neprohlubovaly.     
  1. Ve své čisté podobě přímo jako zdravotního cvičení učí O-A metoda® oscilačně-antigravitačnímu, tj. lidsky náležitému způsobu pohybování, což je nejkomplexnější tělovýchovný prostředek odstraňování funkčních poruch pohybového systému jakéhokoli druhu. Lze jej využít jak ke zlepšení zdravotního stavu, tak zdokonalení a plné optimalizaci funkce lidského pohybového systému.

Ochranná známka O-A metoda je pozitivní alternativou represivní formy zdravotních záruk v podobě tzv. „zákázaných cviků“ – cviků, jejichž nesprávné provádění může způsobit určité zdravotní komplikace. K jejich správnému provedení stačí většinou dodržet určitý metodický postup. Vyhneme se tak škodám, k nimž by vedlo apriorní vyloučení některých druhů pohybů a jimi procvičovaných částí těla z běžného cvičení.

Prohýbání v bedrech zakazované kdysi jen proto, že jde ve směru jedné z častých posturálních odchylek, se nakonec ukázalo být jedním z nejúčinnějších prostředků nápravy vyhřezlých meziobratlových plotének. Něco podobného platí i pro pohyby hlavou směrem vzad. Při nesprávném provedení jsou záklony hlavy škodlivé, jako typ pohybu jsou však s ohledem na rozvoj správného držení těla naprosto nezbytné.

Zdravotní riziko představují ve skutečnosti funkční poruchy, v jejichž důsledku se změnily biomechanické podmínky provedení určitých cviků. Odstranit tyto poruchy a umožnit člověku, aby se mohl normálně pohybovat, je vlastní podstatou každého zdravotního cvičení. Tím spíše by to mělo být cílem těch druhů cvičení, jejichž účelem je rozvoj kondice u převážně mladších lidí.   .

Rizikové typy cviků není tedy třeba zakazovat, stačí postupovat při jejich nácviku a provádění metodicky správně – dodržet zásadu postupnosti a přiměřenosti zatěžování a vzít v úvahu specifické potřeby a zvláštnosti pohybového systému každého jednotlivce. Jinak bychom totiž museli za zdravotně závadnou považovat naprostou většinu zcela běžných každodenních pohybů.