Co je předběžná korekce držení těla?
Předběžnou korekcí se myslí to, když se před provedením vlastního cviku „rovná“ držení těla. Ve cvičení O-A metodu se neprovádí, nebo se něco upravuje jen naprosto výjimečně, protože ji považuji za nedílnou součást pohybu. Chyby, k nimž při tom může, ale nemusí dojít, jsou diagnostickým prostředkem, který umožňuje reagovat na to, co u dotyčného představuje slabé místo. Jeho odstraněním se dospěje ke správnému provedení pohybu také, aniž však při tom dotyčného nutíme zaujímat postavení, které pro něj není přirozené, a sám by ho takříkajíc nevymyslel. Vědomé zaujetí tohoto správného držení – pouze ale z hlediska možností lektora – mnohdy za jeho vydatné asistence a v podstatě peskování, co musí, je z hlediska cvičence porušením princip postupnosti a přiměřenosti zatěžování.
K tomuto příspěvku mne podnítilo shlédnutí videí nejmenovaného rehabilitačního zařízení věnovaných posilování tzv. mezilopatkových svalů. Předesílám, že cviky samy o sobě jsou naprosto v pořádku, problém však nastává, když se cvik včetně předběžné korekce předvádí na někom, kdo je na tom s držením těla vcelku dobře. Provedení korekce, někdy ale i přílišný důraz na provedení cviku, ho pak dostane do absurdní situace, kdy fakticky demonstruje, co by se při cvičení stát nemělo.
Samostatnou otázkou by bylo posouzení toho, k jakému výsledku by vedlo provedení daného cviku s korekcí u toho, kdo v té části těla má větší problém. Jinými slovy zda super-účinný cvik, což automaticky znamená velmi náročný, by v takovém případě byl vůbec metodicky vhodný a kromě již zmíněných zásad neporušoval i zásadu od snadného k obtížnému. Můžeme to přirovnat k tomu, jako kdybychom po prvňáčcích chtěli, aby hned na první dobrou začali psát místo toho, aby do omrzení dělali čárky, kopečky, obloučky, vlnovky a tak dál, než budou senzomotoricky připraveni k tomu, aby pro ně krasopisem, objektivně však škrabopisem, poprvé souvisle napsali slovo máma.
Svícen
Prvním cvikem, jehož provedení ilustruje následující obrázek, je tzv. svícen. Provádí se v sedě, tedy s fixovanou pánví. jelikož je to přímivý cvik pro posílení tzv. mezilopatkových svalů, měl by jeho účinek přijít do hrudní části páteře a zmírnit hrudní kyfózu. Člověk nemusí být expert, aby poznal, že účinek cviku se přenesl níže a prohnul dotyčného v bedrech. Přeskočil tedy hrudní páteř, již při tom nemá dotyčný nadměrně kyfotickou, nesplnil však účel, který by u něj býval byl nanejvýš žádoucí – zlepšit pohyblivost v ramenních kloubech. Cvik se při tomto provedení zcela minul účinkem a poměry v bedrech zhoršil.
Číšník
Dalším cvikem rovněž na hrudní část páteře, přesněji řečeno ramenní klouby, je tzv. číšník. Tento název přebírám jako citaci, nepovažuji ho však za odpovídající.
Zatímco předchozí cvik prováděl demonstrátor samostatně, byť určitě po zácviku, u cviku číšník se k němu přistupuje typicky „rehabilatačně“ – kolegové prominou – jako nesvéprávnému děcku. A to jak při předběžné korekci tak při vlastním provedení cviku. Pohyb pažemi do „číšníka“ vede autorka videa demonstrátorovi zprvu několikrát pasivně. Jak si poradí lidé doma, kteří podle tohoto videa budou chtít cvičit, ji zjevně nezajímá. Inu každý jsme profesně šouplí trochu jinak.
Předběžná korekce v tomto případě spočívala v trojím:
1.povolte se v kolenou a podsaďte pánev. Původní klidový, pro dotyčného přirozený postoj a postoj po této korekci znázorňuje následující dvoj-foto. Korekci musel dotyčný kompenzovat mírným posunem paží vpřed. Pánví se dostal do postavení v přisednutí, a váha se z plného zatížení chodidel přenesla více na paty. tento důsledek umocnily vzápětí dvě další korekce.
2. oblíbené zatáhni bříško, ačkoli se zaktivovalo již přesednutím; a
3.vytáhni hlavu temenem vzhůru s obligátním povol ramena dolů, což vedlo k uvolnění svalů krku na jeho přední straně, jejichž zvýšená aktivita korespondovala se změnou postoje po první korekci.
Oba tyto další prvky předběžné korekce přenesly těžiště ještě více do pat a dílo zkázy, mohu-li to tak říci – přílišné napětí svalů na přední straně stehen – dokonal cvik číšník, tlačící vzad ramena. Zřejmě to již bylo nad možnosti posturálního systému udržet se ve stoji a neskácet se na záda, takže k zamýšlenému účinku – zevní rotaci v ramenních kloubech – téměř nedošlo.
Pro srovnání a možní inspiraci připojuji fotku pána při stejném cviku, i když prováděném jednostranně. První fotka znázorňuje pro něj typickou chybu v provedení pohybu pažemi, druhá již provedení správné díky tomu, že jsme paži posunuli do polohy pro zevní rotací v ramenou nejpříznivější a požádali, aby z připažení vytočil paži zevně. Nic víc – ten pohyb prostě provést. A světe div se – nenásilné provedení vyvolalo kompenzační zpevnění celé páteře – u dotyčného směrem do extenze vysloveně hypermobilní.
Problémem tohoto demonstrátora bylo od dětství nadměrné prohnutí v bedrech – dnes by se řeklo slabý střed těla. Za vadou jeho držení stál ve skutečnosti celkový výpadek posturální funkce, což stačilo kompenzovat vhodně voleným pohybem.
Závěr?
- Méně je někdy více, aneb na pohyb a držení těla je dobré jít postupně a s citem, v souladu s Komenského zásadami aplikovanými na tělovýchovu – tj. metodicky správně.
- Je také dobré sledovat účinky cviku.
- A vůbec nejlepší je oprostit se od mylného dogmatu, že správné držení těla podmiňuje správné provedení pohybu.