fbpx
/* ]]> */
Čvc 252022
 

K napsání tohoto článku mne přiměl reklamní projekt představitelů jedné fitness školy, která pomáhá ženám nastavit střed těla a naléhavě při tom zdůrazňuje,  že toto držení těla se NESMÍ při pohybu za žádných okolností sebeméně změnit, bederní páteř nikdy UVOLNIT A PODSADIT.         

Držení formované teorií středu těla 

Střed těla se v posledních letech stal mekkou veškerého fitness i cvičení proti bolestem zad.  Založil ideál držení těla s pánví vědomě zafixovanou v mírném podsazení izometrickou aktivitou břišního svalstva. Odkud se vzaly tyto přístupy, je zřejmé. Jsou odpovědí odborníků na tendenci bederní páteře k nadměrnému prohnutí na straně jedné a její vážná poškození na straně druhé. Těch ovšem nejsou ušetřeni ani lidé, u nichž se tato vada držení těla nevyskytuje. Věc je tedy evidentně poněkud složitější. V tomto článku se pokusím vysvětlit, proč  teorii středu těla nemůžeme považovat za univerzální, za všech okolností a pro všechny lidi vhodný návod  opravdu správného držení těla, natož prevenci bolestí zad a poškození bederní páteře a proč dlouhodobě může dokonce škodit.  

Z extrému do extrému

Hitem v době před nástupem teorií středu těla bylo podsazování pánve. Urputnost tehdejších věrozvěstů šla tak daleko, že se při cvičení v leže na zádech vyžadovalo úplné přitisknutí beder k podložce.

Teorie středu těla správně poukázala na to, že i v této poloze si pánev uchovává svůj fyziologický pánevní sklon – mírné vysazení. Jelikož se však pánevní sklon v této poloze vlivem gravitace a uvolnění svalstva beder zákonitě a zcela přirozeně zmírní, přišel J.H. Pilates s myšlenkou vědomého nastavení pánve do tzv. neutrální polohy, v níž toto postavení pánve zafixoval speciálními cviky pro posílení břišního svalstva. Díky tomu se mohlo přenést i do stoje a mohl z něj vycházet veškerý pohyb bez toho, aby se postavení pánve sebeméně změnilo. Tak vznikl Pilatesův střed těla jako powerhaus – zdroj síly veškerého svalstva. Ve skutečnosti nehybný podstavec, přes nějž se pohyb nemůže plynule přenášet z horní části na spodní a naopak. Jeden extrém tak nahradil jiný a nastal problém – co s takto zafixovanou pánví při pohybu.

Podcenilo se to, co je společné všem teoriím držení těla – že oboustranné, tj. symetrické zpevnění jakékoli části trupu má tendenci rozšířit se na celou páteř. Přes zprvu pozitivní účinek přestal proto pilates dělat některým lidem dobře, protože u nich zvýraznil tendenci těla k tuhnutí věkem. Páteř, aby si udržela dobrou pohyblivost, se však musí nejen „držet“, ale také se uvolnit a při chůzi, probíhající při velmi nízkém napětí, též  protáčet. Příliš pevné držení je jako hradba, na niž nohy a vlastně i paže, bezmocně narážejí při každém kroku.       

Bez ohledu na to, že teorie „dynamické neuromuskulární stabilizace“ (DNS) prof. Pavla Koláře vztáhla později postavení pánve k činnosti bránice, na problému tuhosti  páteře se tím nic nezměnilo. O dogmatu ze soudobé  praxe,  že v tomto postavení musí pánev zůstat i při jakémkoli pohybu – že se pánev nesmí nikdy PODSADIT a bederní úsek páteře nikdy OPLOŠTIT, jsem hovořila v úvodu. To nikdy je v naprostém rozporu se stavbou lidského těla včetně uzpůsobení bederního úseku páteře k prohnutí, ohnutí i rotaci. Toto vše se takto nastaveným klidovým držením těla zablokuje. A protože mozek je dobrý služebník, vezme za své i biologicky nesmyslné přání. Když zjistíme, že příliš pevný střed těla není tak docela to, co potřebujeme, není vůbec snadné přesvědčit ho o tom,  že jsme se vlastně jen spletli. A že to je omyl, ukazují fotky přirozeně se pohybujících dětí.

 

Od středu těla k sexy zadečku

Formování postavy daleko předčilo zdravotně odůvodněný záměr pouhého zpevnění problematické bederní části páteře. Pustilo bederně-pánevní úsek vzpřímené postavy dopředu, jak nejvíce je ve stoji možné. Navíc působí dojmem, že elegantně vyřešilo i problém kulatých zad.

Že by konečně opravdu to pravé? 

Základní podmínka biomechanické rovnováhy, že těžnice  spuštěná ze záhlaví prochází rýhou mezihýžďovou a dopadá za paty je při tomto držení těla splněna. Posun těžiště vpřed v důsledku souvislého prohnutí horní části těla je plně kompenzován tahem horní části těla vzad. Držení těla je díky tomu vyvážené. Zvýšené prohnutí nevadí ani bederní páteři. Díky setrvalému tahu horní částí těla vzad nejsou obratle v žádném okamžiku stlačeny vahou těla nad nimi.

Jenomže právě to je vada na kráse na pohled jinak velmi atraktivního držení, vedle něhož přirozeně vertikální držení těla působí jako chudinka, která u dnešních mladých dívek může vzbuzovat  leda tak útrpnost.        

Pomůže toto vymazlené, leč uměle vykonstruované držení těla dnes ještě mladým dívkám vyhnout se jednou provždy bolestem zad, sesedání páteře, zborcení nožní klenby a dalším strašákům vyššího věku? 

Odpověď na tyto otázky dnes neznáme. Tělo těchto sexy se držících dívek nám na ně odpoví až po desetiletích. Už dnes však můžeme odhadnout, jak na tento razantní zásah do fylogeneticky podmíněné stavby  lidského těla odpoví organismus prostřednictvím své adaptivní funkce. Ze sportu –  a konec konců i z formování postavy prostřednictvím fitness – víme, že na intenzivní, dlouhodobě se opakující podněty odpovídá organismus přestavbou těla. V případě kvalitativně zcela odlišného uspořádání něčeho tak zásadního jako podélná osa těla lze očekávat, že adaptace bude o to výraznější.

Setrvalý tah směrem vzad, bez něhož by se stavba sexy držení těla zhroutila jako domeček z karet, působí na délkový rozměr podélné osy těla – v daném případě však pouze na jeho horní část. Dá se tedy očekávat, že povede ke změně proporcionality těla podobně, jako vytahování se za potravou ve výšce před sebou vedlo  u žiraf k rozvoji jejich dlouhého krku.

Sexy držení těla z mládí by se v tom případě měnilo nepozorovaně v postavu s dlouhým trupem vůči relativně stále kratším nohám. Otázkou je, zda by se v souvislosti s těmito tělesnými změnami neobjevily nové, dnes neznámé zdravotní potíže. Setrvalý tah horní částí těla vzad se – málo platné – vylučuje totiž s vertikálním pružením, které je podmínkou správné funkce biomechanické pumpy, která při chůzi a od ní odvozeném pohybu ve stoji  zajišťuje výživu buněk celého těla.

Vertikální pružení

Esovitě dvojmo zakřivená páteř, jejíž držení nám dělá od dětského věku takové potíže, je z tohoto hlediska biologicky nezbytnou podmínkou životaschopnosti vzpřímeného organismu. Každý dopad na pevnou zem je provázen prohloubením všech zakřivení páteře. Jeho následné odpružení všechna zakřivení páteře zmírní, a dokonce více, než odpovídá jejich hloubce v klidovém stoji. Tato zákonitost, díky níž se udržuje pružnost vzpřímené postavy a plná tělesná výška, vyplývá z rozdílu v napětí svalstva v klidu a při pohybu. Mechanismus výživové pumpy ovšem plnohodnotně funguje pouze při chůzi.  Je to jediný pohyb, při němž je tělo aktivně vytlačováno vzhůru, současně se ale přidržuje země, takže podélná osa těla je ve vytlačení vzhůru formována protitahem, který odpovídá přirozené stavěy těla a fyziologické kloubní pohyblivosti. 

Svaly musí kromě toho někdy relaxovat a klouby se promazat. K tomu dochází  při přechodech mezi opačnými krajními polohami -oscilační princip pohybu: vysaď – podsaď, přednož -zanož, vyhrb – prohni atd. To správné držení u dobře pohyblivé kostry je v klidovém stoji někde mezi tím a nastaví se samovolně díky fyziologickému sklonu pánve a tomu, že svalstvo  má být živé  – reagovat pohotově na jakýkoli pohyb. Toto je skutečný problém bederní páteře – že břišní svalstvo se u mnoha lidí vůbec nezapojí a plandá si jako kus hadru bez ohledu na to, co právě dělají. Jistě, souvisí to i s držením těla – přílišné překlopení pánve. Tou správnou odpovědí však není sešněrovat ji do korzetu na pevno nastaveného a nehybného středu těla, ale najít pohyb, který břišní svalstvo toho kterého člověka přinutí povytáhnout pánev vzhůru , aby svaly zadní straně mohly její spodní konec stáhnout o něco níže a   – světe div se!!!  – tím správným způsobem ji vlastně PODSADIT. To vše může fungovat, jen když napětí proudí řetězcem na sebe navazujících svalů tak, aby to pohnulo jim společným úsekem kloubního řetězce stavby podélné osy těla. 

Příroda, můžeme-li to tak říci, věděla velmi dobře, proč nás obdarovala právě takovou stavbou těla, s jakou jsme se narodili.  Ta předurčuje  způsob, jak se tělo poskládá do různých poloh. V některých je bederní páteř prohnutá, v jiných zcela náležitě oploštěná nebo zakulacená.  

Vysazení pánve při sexy držení těla je jako mimoběžná křižovatka, která zcela ignoruje kontinuitu řetězce osového svalstva i kloubů podélné osy těla. Vertikální impulzy, které při chůzí vysílá do podélné osy těla svalstvo  plosky nohy – vždy ale jen  JEDNÉ  –  jsou torzní povahy. Při trvale vysazené pánvi projdou naposledy abnormálně vzpřímenou kostrčí.  Protože není kam je předat, vyšumí naprázdno jako vyšplíchnutí vody ve sklenici, když s ní bouchneme o stůl, zatímco svalstvo trupu si po souvislém oblouku od kyčlí kaž po hlavu vede svou.   

Výživová pumpa a memento srostlé křížové kosti 

Setrvale působící mimoběžný tah v horní části znemožní, aby v ní vůbec mohla fungovat výživová pumpa, která díky rytmickému odlehčování a stlačování všech kloubů nad sebou zajišťuje buněčnou výživu. Při stlačení vytlačuje z buněk do mezibuněčného prostoru vodu se zplodinami látkové přeměny, při odlehčení ji odtud nasává zpět, obohacenou však o látky potřebné k výživě toho či onoho druhu tkáňových buněk.

Srůst křížových obratlů, u čtyřnohých předchůdců člověka ještě pohyblivých, ale i Bechtěrovovo onemocnění  páteře, by pro nás měly být mementem, jak s částmi těla, které neslouží pohybu a nepotřebují tudíž tomu odpovídající výživu, naloží geny – přemění je v kost. V průběhu života nositelů takového vývojového podnětu ještě nikoli. Pro jejich potomky, další generace a část populace, do níž se v rámci genetického mixu rozšíří geny nasměrované sexy držením těla na tuto vývojovou dráhu,  budou však již kostky vrženy. Není nakonec i Bechtěrev jen dědictvím po předcích, kteří  dbali na své držení těla až příliš a chodili se zataženým břichem tak důsledně, až se z toho chce bedrům jejich potomků nehýbat se vůbec? 

   

Cvik „prkno“ – šlágr teorie středu těla – který  učí podepření bederní páteře za situace, kdy je ve vzduchu v horizontálním postavení, má tendenci podvolit se gravitaci  a prověsit se dolů, je samozřejmě v pořádku. Je však až vrcholem umění se pohybovat. Stejně jako „kobra“ či „kočky“. Provedení, jaké vidíte na obrázcích, je až výsledkem mnohaleté poctivé práce na kultivaci svého těla pohybem pomocí desítek cviků, s jejichž pomocí se odstraňují chyby a člověk se připravuje postupně na to, aby jeho mozek na první dobrou zajistil bezchybně jakýkoli pohyb. Takto se to alespoň dělá ve cvičení O-A metodou. Bez zbytečných řečí , al es porozuměním složitosti tak prosté věci , jakou je pohyb a mozek, který ho má na starost.  

Hyperkorektní, normální a ochablé držení těla 

Toto schéma velmi dobře znázorňuje jednak mimoběžnost uspořádání vzpřímené postavy (obr. 1) tak to, že nejjednodušší a zcela náležitý způsob jak pánev příliš naklopenou vpřed (obr. 1 a 3) dostat do správného postavení je stáhnout její vysazený zadní konec dolů. Pohyb tímto směrem má charakter podsazení, které může skončit jak v klidovém stoji s  fyziologicky náležitým pánevním sklonem a přiměřeným prohnutím v bedrech (obr. 2) tak pokračovat do opačné krajní polohy, kdy se její spodní konec protlačí zcela vpřed a bederní úsek páteře protáhne. Zatracovat podsazení pánve je chyba nejen proto, že tento pohyb je nedílnou součástí lidské pohybové výbavy, ale i proto, že ve skutečně je tím správným klíčem k dokonalému držení těla.    

 Z kineziologického hlediska je pánev podsazena i v situaci, do které bychom to nejspíše vůbec neřekli (obr. 2 níže). Jelikož podélná osa těla zde tvoří celoprohnutý oblouk, působí postoj na tomto obrázku dojmem, že je pánev vysazena.  To je ale omyl. Zanožená končetina pánev podsazuje – aktivně protlačuje její spodní konec vpřed. Tím, že její horní konec naklopí vzad, přinutí bříško zamáčknout horní konec pánve vzad. Prohnutí se tudíž přenese z beder až pod hrudník do postavení, na které správně poukázala teorie DNS, bohužel však jen u staticky chápaného držení těla. Pokud chodíme správně, dostává se páteři těchto podnětů při každém kroku.  

Pohyb a držení těla jsou dvě strany téže mince

Společným nedostatkem a základním omylem všech „teorií středu těla“ je to, že v držení těla nezohledňují funkci dolních končetin při pohybu ve stoji.

Pojem střed těla není třeba zcela zavrhovat.  Stačí nedělat z něj dogma. Pokud držení těla uvažujeme jako nedílnou součást pohybu, je sice nadbytečný, nechceme-li se ho však vzdát, protože pouze jeho prostřednictvím můžeme ve stoji  nastavit a při pohybu ve stoji kontrolovat sklon pánve tak, aby byla ve správném postavení vždy i páteř, musíme ho však vztáhnout ke kyčelním kloubům a kyčelně-pánevní oblasti, nikoli oblasti pánevně-bederní jako dosud. Ta – nejen ale ona- zlobí z mnoha různých důvodů. Ty všechny spolehlivě osloví cvičení pro správnou chůzi.

Cvičení pro správnou chůzi

Při tomto povýtce zdravotním cvičení se ukáží nedostatky, které jsou v držení těla i pohybu u každého trochu jiné. A rovněž to, co k jejich odstranění potřebuje právě on. Za správným pohybem i držením těla si tak jde každý pro něj přiměřeným způsobem a vlastním tempem.  Opačné krajní polohy ve stoji na obrázcích nahoře ukazují, co by měl bezchybně dokázat úplně každý. Obrázky dole pak cviky pro pokročilé, které rozvíjejí chůzově specifickou koordinaci  a zdatnost.     

Chůze jako základní pohyb ve stoji plně rehabilituje klasické, čistě vertikální pojetí držení těla (obr. 2 na schématu výše).

Správné držení těla je takové, které je dokonale přizpůsobené chůzi 

Půvabným dámám v tomto článku a všem ostatním, kdo uvěřili ve střed těla – držení těla s pánví vědomě fixovanou ve vysazení – ze srdce přeji, aby svůj zadeček  vrátili na své místo dříve, než se jim to vymstí a přes zprvu pozitivní účinek ukáže i svoji odvrácenou tvář ošklivého kačátka. 

Opravdu správné držení těla a trnitou cestu za ním znázorňují obrázky dámy, která také bývala velice půvabná, dospěla k němu ale až desítky let poté, co ji notně potrápily migrény, urputné bolesti šíje a v posledku též motolice. Pomohla jí k němu její dcera v době, kdy si myslela, že je tak nemocná, že už nemůže cvičit. Díky dceři to zkusila a výsledkem je držení těla dokonale přizpůsobené chůzi.  U cvičení vydržela, protože jí bylo od prvního okamžiku příjemné a nic ji při něm ani po něm nebolelo. Během půl roku byly pryč i všechny zdravotní potíže.   

Workshopy pro správnou chůzi

Pokud se vám snad nedaří vypudit ze svého mozku, celkového postoje a držení těla, jednotlivých svalů  a kloubů to, co u vás není dlouhodobě v pořádku nebo jste do nich – nic zlého netuše – vložili v přesvědčení, že je pro vás to nejlepší něco, o čem nyní už víte, že má svá nemalá úskalí, ráda vám na některém z workshopů pro správnou chůzi či semináři proti bolestem kloubů a zad pomohu přijít na kloub tomu, v čem je zakopaný pes. 

Učíme se na nich převést nesprávnou (kyčelní) chůzi na lidsky náležitou (kotníkovou). To samo o sobě není úplně snadné a zmatení mozku držením těla s vědomě vysazenou pánví to ještě  komplikuje. Věřím ale, že díky mým bohatým zkušenostem se cvičením pro správnou chůzi to společně zvládneme. Bližší informace najdete zde:

Workshopy pro správnou chůzi – Kocouří cviky (kocouricviky.cz) a zde Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

Pokud byste se chtěli přihlásit rovnou, nezapomeňte prosím uvést do poznámky v objednávce, na který termín v kterém městě máte zájem. Workshopy jsou celodenní a konají  se proto vždy v sobotu (9/10 – 17/18 hodin), semináře v pátek předtím (16:30 – 19.30 hodin).  Cenu 1.890 resp. 850 Kč jsme zatím nezvýšili. Seniorům a více účastníkům přihlášeným najednou poskytujeme navíc slevu 20%).   

      

    Objednat se na akci

    Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

    Vaše jméno

    Vaše příjmení

    Váš email

    Váš telefon

    Počet osob

    Chcete nám něco vzkázat?

    Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním vašich osobních údajů. Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

     

     

        

        

     

     

    Správná chůze a mnoho dalšího opět v Brně

     

    A co nabízíme?

    Kromě příležitosti vyzkoušet si cvičení  O-A metodou® a pohnout díky němu se svými mnohdy již chronickými potížemi od nohou a páteře též odborněji laděné semináře, kde si důkladně posvítíme na zatím ne příliš známé končiny antigravitační motoriky a fylogeneze lidské chůze.  

    1. pátek 22.7. seminář Dokonalý pohyb pro každý den zejména pro ty, kdo mají vážnější zdravotní potíže 
    2. sobota 23. 7. workshop Tajemství správné chůze pro ty, kteří vědí, že se musí postarat včas o to, aby jim nohy sloužily dobře i ve vyšším věku 
    3. neděle 24.7. seminář Gravitační a antigravitační motorika  a seminář Člověk – nedokonale vzpřímený živočich pro ty, kteří vědí, jak je pohyb důležitý a že se v něm může skrývat mnohem více, než tušíme.        

    Více informací o obsahu a zaměření všech těchto akcí se dozvíte na těchto odkazech, kde se i můžete přihlásit na to, co Vás zaujalo: 

    Co vám můžeme nabídnout, abyste se dali do pořádku i vy – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)    a zde

    Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)           . 

     

    Čvn 112022
     

    Držení těla je samozřejmě velmi důležitý ukazatel toho, jak jsme a tom po fyzické stránce. Nemělo by se však změnit v dogma, tím méně posedlost.

    Právě to se totiž děje, když se snažíme dostát nějakému návodu na správné držení a úzkostlivě se ho držíme v přesvědčení, že právě a pouze ono nás ochrání před zdravotními potížemi. Držet se znamená nehýbat se.  My se ale hýbeme a při tom se proměňuje i uspořádání těla. Držení těla nemá jen tu podobu, kterou jsme v dobré víře vzali v klidové poloze za svou, ale nekonečně mnoho. Raději než o „správném držení těla“ hovoříme proto ve cvičení O-A metodou®   o náležitém vzájemném uspořádání jednotlivých článků kostry„.  Uvažujeme ho navíc  vždy ve vazbě na situaci, v níž se právě nacházíme. Držení těla nechápeme tedy jako statický , ale dynamický jev, který je stejně proměnlivý jako samotný pohyb. 

    Pohyb a držení těla jsou dvě strany téže mince

    Byl by samozřejmě nesmysl  zjišťovat si, jak se držet v té či oné situaci. Držení těla a pohyb jsou totiž dvě strany téže mince.  V klidové poloze se tělem nic neděje. Je to ale jen ticho před bouří.  Jakmile  chceme přejít z jedné klidové polohy do jiné, je to už pohyb, jehož je klidová poloha nedílnou součástí – jeho začátkem a/nebo koncem. Přejít z jedné druhé vyžaduje podvolit se pohybu – PUSTIT  se momentálního uspořádání těla – uvolnit se a umožnit tělu, aby se přeuspořádalo. Nepatříte náhodou k těm, pro něž uvolnit se je téměř neřešitelný problém? 

    Od jednoho uspořádání těla k jinému se dá přejít mnoha způsoby. Správný může být ale samozřejmě jen jeden. Je to ten, který je pro klouby nejšetrnější.  Když známe pravidla správného provedení pohybu a naučíme se je při cvičení aplikovat, v těle se rozpohybuje vše, co je ztuhlé, a co je uvolněné a pohyblivé až příliš, se naopak zarovná do latě optimálního uspořádání kostry celého těla.

    Na pohyb je pak radost pohledět. A držení těla v klidovém postoji?  Bez stresu a zbytečného napětí svalstva se uspořádá do momentálně optimálního postavení samo od sebe.    

                             

    Kdy, jak a proč škodí přílišný důraz na staticky chápané držení těla? 

    Když se přecení držení těla a podcení kloubní pohyblivost, již je možné rozvinout jen pohybem, může se stát, že napětí svalu, kterým se snažíme vtlačit povolenou část těla do celku „správného držení těla“, se na centrální úrovni zafixuje a  zablokuje schopnost uvolnění tohoto svalu.  Sval v takovém případě  „koriguje“ držení  těla neustále a jakoby neví, kdy s tím přestat. Hyperkorekce, v niž to vyústí, není o nic méně škodlivá, než bylo předtím vadné držení. 

     Stává se to u krční a bederní páteře.  

    Paní, která propadla tajči a pro něj typický cvičební postoj si vzala za své i v běžném pohybu, žila s pocitem, že tak je to správné. Jen jí bylo divné, proč ji najednou rozbolela  kolena. Dojmem, že ve stoji zpola sedí, působila i mladá paní, která se při pilates snažila až příliš svědomitě nastavit pánev do tzv. neutrální polohy.  Izometricky posílené, na určitou hodnotu napětí nastavené břišní svaly, pak protlačovaly bederní oblast páteře vzad neustále do postavení, v němž se pánev nachází v sedu.

    V hyperkorekci může vyústit i cvik „zásuvka“ – protlačení hlavy bradou vzad.  Napětí svalů, které ji provádějí, se přizpůsobí napětí okolních svalů a v držení, které odpovídá zásuvce, ztuhnou svaly v celé této oblasti.  Jakýkoli pohyb hlavou probíhá pak proti zvýšenému odporu svalstva a dotyčný se pak diví, proč ho stále bolí za krkem nebo trápí migrény. Celý nešťastný protlačuje hlavu vzad o to víc v domnění, že její držení stále ještě není to pravé ořechové.  V těchto případech vždy pomohlo rozpohybování oblasti zablokované snahou „držet se správně“.  

    A co na to chůze?  

    Hyperkorektní držení krční i bederní páteře posune vzad těžiště celého těla. Váha se tudíž posune více k patám a začne se měnit stereotyp chůze.  Zprvu jen  odchylka v držení hlavy či pánve, mnohdy nijak zásadní, ovlivní tak samotné řízení pohybu a veškerý pohyb. 

    Přitom by stačilo tak málo – respektovat jedno ze základních fyziologických pravidel, že každý sval, aby mohl regenerovat, nabrat sílu k další kontrakci a zvýšit svoji zdatnost opakováním pohybu, se po zatížení potřebuje uvolnit. 

    Naučte se uvolněně pohybovat a dopřejte svému tělu volnost k tomu, aby se uspořádalo samo

    Síla je nedílnou součástí každého pohybu. Svaly jí potřebují tolik, kolik je právě třeba k zajištění správného provedení pohybu. Kvalita pohybu je základ, na kterém teprve má smysl rozvíjet zdatnost.   

    Není třeba se obávat, že uvolněním oslabeného svalu se na první pohled prohloubí odchylka držení, kterou jsme jeho posílením chtěli korigovat. Uvolňovací fáze probíhá vždy proti menšímu odporu a s nižším napětím než fáze posilovací. Zdatnost oslabeného, díky uvolnění dokonale zregenerovaného svalu, se proto opakováním vhodně voleného pohybu zvyšuje. Střídavým zatěžováním a uvolňováním téhož svalu se zlepšuje i pohyblivost úseku kostry ztuhlé ve vadném držení. Posilovací fáze probíhá tudíž po stále delší dráze a do korekce držení v dané oblasti se zapojuje stále více svalů . Souběžně s tím se v ní rozvíjejí již správné pohybové stereotypy. Díky nim pokračuje proces nápravy držení i při běžném pohybu. 

    Chtít nápravu držení teď hned, aniž je na to připravena kostra a činnost svalstva, je chyba.

    Ano – svým svalům a tělu můžeme poručit, co nás napadne. Mozek je dobrý služebník, ale zlý pán. Nemá rád znásilňování a má své vlastní prostředky, jak nám to dát najevo. Stejně tak se ale můžeme snažit svému tělu porozumět a naučit se respektovat zákonitosti, jimž je podřízeno.  Ve cvičení O-A metodou pohlížíme proto na nápravu držení jako na proces, který na jedné straně vyžaduje určitý čas, na druhé straně ale nabízí také množství jiných prostředků zlepšení celkového stavu organismu než okamžitou, vůlí vynucenou  „nápravu“ držení těla.

    Když víme, CO, PROČ a JAK při pohybu děláme, a jak spolu souvisí držení těla a pohyb  – je procesu nápravy účastno i vědomí. A to hned třikrát. Nejprve při tom, kdy se učíme něčemu novému. Podruhé vnímáním toho, jaké má na tělo účinky to, co jsme se  právě naučili.  A potřetí, když nám příjemný pocit z konkrétního cviku potvrdí, že toto je pro organismus dobré a my si díky tomu můžeme být od této chvíle jisti, že takto je to správné a že to tak umíme i udělat. Díky tomu probíhá náprava rychleji, než když se v našem těle léta vše kazilo jen proto, že jsme toho o svém těle a pohybu, jeho správném provedení a záludnostech statického chápání držení těla příliš nevěděli.

    Tím skutečně důležitým, je úleva. A ta – když se zbavíte chyb ve svém pohybu – přichází obvykle velmi rychle.  

    Centrální nervový systém pracuje jako hodinový strojek. I nepatrné zlepšení pohybu sníží přetížení a přinese bezprostřední  úlevou od zdravotních potíží. Úleva není sice ještě úplná náprava ani úplné uzdravení, je to však obrovské povzbuzení, abychom po cestě, již jsme právě objevili, šli po vlastních stopách jakoby proti proudu času a snažili se dosáhnout nejlepšího možného výsledku, jaký je v našem případě možný. To, zda si jen oddychneme nebo po cestě za svým uzdravením půjdeme dál, záleží na každém z nás.   

    Ve cvičení O-A metodou® klademe na první místo pohyb a jeho správné provedení 

    Díky tomu může toto cvičení přinést úlevu i lidem, jimž mnohdy nepomáhá ani rehabilitace. Neznásilňujeme tělo staticky chápaným držením těla a mentorováním jednotlivých svalů, kdy a jak se mají zapnout. Učíme se správně pohybovat. Nač chodit ke kovaříčkům, když dirigentskou taktovku nad pohybem drží mozek? A není toho mimochodem vůbec málo, co jako vzpřímené bytosti musíme sami sebe i svůj mozek ještě naučit.  

    Pokud se chcete dozvědět více o vztahu držení těla a pohybu, pravidlech jeho správného provedení a případně se dopátrat toho, co vám působí zdravotní potíže, právě vám je určen seminář Dokonalý pohyb pro každý den.  Tento seminář se koná vždy v pátek v od 16:30 do 19:30. A zde se na něj můžete rovnou i přihlásit.

    Nezapomeňte prosím uvést do poznámky v objednávce, o který druh semináře (viz upozornění níže)  ve kterém městě máte zájem.      

    Upozornění!!!

    Pro zvídavé pořádáme i odborněji laděné, vždy však praktiky vedené semináře Gravitační a antigravitační motorika a Člověk, nedokonale vzpřímený živočich. Konají se vždy v neděli od 9 do12 a od 13 do 16 hodin,  Více o všech těchto seminářích a podmínkách účasti, pokud byste jich chtěli navštívit více, se dozvíte zde: Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

     

     

     

     

     

    Cena semináře je 847 Kč.  Mládeži do 19 let, seniorům 65+ a více osobám přihlášeným společně poskytujeme slevu 20%.    

      Objednat se na akci

      Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

      Vaše jméno

      Vaše příjmení

      Váš email

      Váš telefon

      Počet osob

      Chcete nám něco vzkázat?

      Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním vašich osobních údajů.

      Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

       

      Dub 012022
       

      Volný termín pro přidání workshopu byl v mém pracovně-osobním programu již jen 16. dubna – den, na který letos připadá  Bílá sobota. 

      Bílá sobota se v křesťanské tradici odehrává ve znamení příprav na Boží hod velikonoční – uklízení, pečení, vaření, pletení pomlázek a barvení vajíček, aby bylo vše připraveno na Boží hod velikonoční. V naší moderní, z větší části ateistické společnosti, jsou velikonoční svátky vítány většinou už jen jako příležitostí k prodloužení víkendu nebo uznávány nejvýše v souladu s pohanskou tradicí jen jako svátky jara.  

      I my si ve svém těle a mysli potřebujeme však tak trochu uklidit. Zbavit se všeho, co je v nás narušeno a někdy i poškozeno proto, že nám zatím neseplo, co pro člověka jako vzpřímenou bytost znamená držet se zpříma a chodit pouze po dvou, ačkoli pro naši mysl je gravitace od dob Isaaca Newtona něčím naprosto samozřejmým. 

      V tělovýchově se tradičně bráníme gravitaci prostřednictvím péče o správné držení těla. Má to svoji logiku – rovnoměrné zatížení kloubů – ale také jeden velký háček.

      Když vše podřídíme tomu, jak se máme držet v klidu, potlačíme to, jak jedině mohou svaly fungovat správně při pohybu. Chtě nechtě položíme totiž důraz na zpevnění páteře – dnes hlavně tzv. středu těla – to znamená symetrickou aktivitu svalstva – stejnou na pravé i levé straně páteře a celého těla. V klidovém postoji, který je zjištěn tzv. posturální funkcí OK.  Při pohybu se to však musí v centrálním nervovém systému přepnout z posturální funkce na funkci hybnou a napětí jednotlivých svalů se musí nastavit tak, jak odpovídá pohybu, který se právě chystáme udělat. A to je jiné nejen ve vztahu k intenzitě téhož pohybu – viz například rozdíly ve startovní poloze v atletice při běhu – ale i pohyb od pohybu.

      Přílišným, přesněji řečeno chybně položeným důrazem na držení těla se tyto řídicí procesy naruší. Nemůžeme se pak divit, že se svaly podél páteře neuvolní k tomu, aby při chůzi jako pohybu velmi nízké intenzity mohly z nohou až po hlavu protékat rotační (fakticky torzní) impulzy, které ve všech kloubech v podélné ose těla nad sebou udržují  kloubní volnost potřebou k tomu, aby se při každém kroku mohla aktualizovat antigravitační komponenta složka správného držení těla, díky níž může tělo při pohybu pružit.  

      Takže jsme zpět u správného držení. Podle mých zjištění -viz paní Vlaďka – jím je takové, které je v souladu s hybnou funkcí – neurologické hledisko – a s chůzí fyzicky a funkčně – kineziologické hledisko. 

      Obrázky níže naznačují, že stále méně jasno je i v otázce držení těla.

      Obr. č. 1 a 2                                Obr. č. 3                                    Obr. č. 4 a 5

             

       Na prvních dvou je znázorněna klasická, striktně vertikální představa správného držení podle biomechanické osy těla.

      Na třetím obrázku můžete pozorovat nejnovější, současnou představu správného držení, u něhož je cvičením uměle zvýšen sklon pánve tak, aby hlava vytahovala vůči ní hlavu šikmo vzhůru vzad. Toto držení neutralizuje axiální tlak na páteř. Celkový postoj je však také vertikální.

      Oba předchozí typy držení se zásadně liší od držení paní Vlaďky na fotografii v oranžovém tričku. Její držení těla z této doby bylo takto zformováno cvičením pro správnou chůzi. Můžeme ho navíc porovnat s tím, jak se u ní vyvíjelo v průběhu života a posoudit jeho korekční a zdravotní účinek.

      Držení těla muže na posledním obrázku se stejně jako u paní Vlaďky liší od prvních dvou  typů držení postavením dolních končetin v náklonu vpřed – připravenost celého těla i nervového systému k pohybu, jímž je chůze vpřed jako základní pohyb lidsky vzpřímeného organismu. 

      Zohlednění pohybové hlediska v držení těla vyvrací tak axiom  o tříbodové opoře nohy při „správném“  držení těla v klidovém postoji a rovnoměrném rozložení váhy na chodidlech. U vertikálního držení je tento axiom dodržen, platí však pouze pro něj.    

      Při skutečně správném držení těla je váha na přední části chodidel a pata odlehčena. Stabilitu v tomto principiálně nerovnovážném postoji udržuje tah hlavy šikmo vzhůru vzad podobně jako u dívky v oranžovém bodýčku, avšak při sklonu pánve a hloubce bederní lordózy, které odpovídají striktně vertikálnímu postoji. 

       

       

       

       

             

       

       

        

       

       

       

      Dub 012022
       
      Odhalit tajemství lidského genu je jistě senzační zpráva. Není to však totéž jako odhalit tajemství života. Ani skenováním genomu nedokáže totiž věda předjímat to, jak se lidský genom promění tím, když se organismu konkrétního člověka dostane evolučně směrodatného podnětu. To jest takového, jímž je v takovém okamžiku odstartován vývoj tohoto jedince, jeho potomků a všech, jimž se dostalo stejného podnětu, na vyšší stupeň evolučního žebříčku. Že takovým podnětem je přechod z kyčelní chůze na kotníkovou, vysvětluje antigravitační povaha tohoto lidsky náležitého typu chůze.

      Pravá a nepravá chůze – Třeboň

       

      Pravá a nepravá chůze

      Pravá chůze plyne spontánně bez vědomých zásahů do struktury tohoto velmi složitého  a komplexního pohybového stereotypu, odehrává se v přirozeném tempu a nepoužívají se při ní hůlky. Vaši pravou, byť ne vždy zcela správnou chůzi změní  v nepravou vše, co nerespektuje přirozenou dynamiku chůze, celistvý charakter tohoto pohybu a to, že chyby v chůzi jsou projevem ryze individuálního příběhu organismu každého z nás. 

      Proto doporučuji začít s nápravou chůze na workshopech pro správnou chůzi. Zde jedině je možné zjistit, jaké kdo dělá v chůzi chyby, ukázat mu jak každou z nich odstranit a dohlédnout též na to, že to či ono dělá nyní už správně.     

      Chůze je pohyb celého těla. Nesprávná chůze zdravotní potíže buď přímo vyvolává nebo utvrzuje ty, které mají svůj původ ve vadném držení těla či nesprávných pohybových návycích, stále více ale i v mýtech (zavádějících doporučeních), která se o chůzi šíří po internetu. Pravou chůzi mění mýty v nepravou, která nepomůže, věci vždy uškodí a může člověka dokonce poškodit. 

      Je tomu ale i naopak. Sebemenší zlepšení chůze, pouze ale na základě podnětu, který vychází ze znalosti specifika tohoto základního pohybu člověka jako vzpřímené bytosti, působí na celé tělo. Zlepšení chůze pomůže proto i tam, kde opakovaně či dlouhodobě selhává lokální přístup k léčbě zdravotních potíží v kterékoli části těla. 

      Jedním z nesprávných návyků je i došlap přes patu – typický projev nesprávného, tj. kyčelního typu chůze. Při nápravě chůze nejde tedy o to naučit se došlapovat přes patu  „měkčeji“, ale došlapovat způsobem, který spontánně navodí tzv.  finta na správnou chůzi: – podnět, který  jedině může vyústit ve spontánní změnu kyčelního stereotypu jako celku v celek lidsky náležitého stereotypu chůze kotníkové.  U tak komplexního, vnitřně provázaného pohybu jako chůze stačí jeden správně zvolený podnět k nápravě všeho, co v nás kvůli nesprávnému typu chůze nefunguje optimálně, vede k systematickému přetěžování exponovaných kloubů a  ústí zákonitě ve zdravotní potíže. Více o kyčelním  a kotníkovém typu chůze se dočtete například zde: Správná chůze může být jen jedna. Je to kyčelní, kotníková nebo lví chůze? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz).

      Cvičení pro správnou chůzi je velmi rozmanité. Šetrnou, ale účinnou cestu ke zlepšení chůze si v něm najde skutečně každý. Zahrnuje cviky, které jsou důsledně vztaženy k chůzi. Pomůže vám rozvinout dovednosti, které tvoří strukturu chůze, a kloubní vůli, která umožňuje nerušený tok svalové aktivity probíhající při chůzi ve zlomcích sekund celou podélnou osou těla od nohou k hlavě a naopak.  

        

      Na workshopu pro správnou chůzi se dozvíte, v čem se své navyklé chůzi děláte chyby, jak která z nich souvisí právě s vašimi zdravotními potížemi v různých částech těla a také to, jak  s pomocí cvičení pro správnou chůzi těmto potížím předejít nebo se jich zbavit. 

      Běžně působím v Praze. Nepromarněte příležitost zjistit si u vás doma jak zmírnit správnou chůzí své zdravotní obtíže.   

      Workshop Tajemství správné chůze doporučuji těm, kdo již mají s chůzí nějaké potíže, nemohou se již delší dobu zbavit bolestí v různých částech těla nebo nejsou spokojeni s tím, jak se jim postava proměňuje s věkem, i když hodně chodí nebo pravidelně cvičí. 

      27. listopadu 10:00 – 18:00 

      Cena workshopu: 1.890 Kč 

      Workshop Otestuj si svoji chůzi je určen těm, kdo chtějí vědět, co přesně mohou na své chůzi zlepšit, aby jim nohy spolehlivě sloužily do posledního dne jejich života. 

      28. listopadu 9:00 – 12:00 

      Cena workshopu:    850 Kč 

      Sleva 20% na oba workshopy pro seniory 65+,  mládež do 19 let a pro více zájemců přihlášených společně. 

      Místo konání workshopu:   městská hala Roháč, zrcadlový sál  

      V případě zájmu o účast na některém z těchto workshopů vyplňte prosím formulář níže. Do poznámky uveďte, o který z nich máte zájem a zda případně hodláte přijít s někým dalším, abych mohla zarezervovat místo i jemu.  Workshop je maximálně pro 12 osob. 

        Objednat se na akci

        Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

        Vaše jméno

        Vaše příjmení

        Váš email

        Váš telefon

        Počet osob

        Chcete nám něco vzkázat?

        Odesláním objednávky vyjadřujete svůj souhlas se zpracováním vašich osobních údajů ve smyslu  Nařízení (EU) 2016/679 (GDPR): Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

        Víkend pro zdravá záda v Písku

         

        Na druhém podzimním soustředění pro zdravá záda nás přivítá tentokrát Písek  – další z půvabných měst jižních Čech. Ubytováni budeme ve vnitřní části města v Penzionu u Kloudů  v  pokojích pro 1 – 4 osoby. V případě zájmu o tento víkend uveďte prosím do poznámky k objednávce jméno spolubydlícího. 

        Cvičení bude probíhat ve studiu For Body, vzdáleném od penzionu 1,4 km. Zde budou se budou konat i masáže. Kromě krásné, perfektně vybavené tělocvičny nabízí toto studio služby, které však nejsou v programu ani ceně víkendu a v případě zájmu si je  musíte objednat zvlášť. 

        Cvičit jako obvykle se bude po ránu a v podvečer –  podle počtu účastníků buď v jedné nebo dvou skupinách. Podle toho se bude cvičit buď 90 nebo 60 minut. Poprvé se cvičí v pátek po příjezdu, naposledy v neděli po ránu. Sobotu i neděli máte tedy volno na prohlídku pamětihodností města či výlet do okolí. Masáže jsou plánovány na pátek či sobotu po večerním cvičení, případně na neděli dopoledne. Cvičení bude zaměřeno na nácvik správné chůze a odstranění potíží se zády a klouby. Pomáhat nám v tom budou mimo jiné fitbally a bossu.

        Cena  2.490 Kč zahrnuje 2x ubytování, 4x cvičení 60 – 90 minut a hodinovou masáž.  Snídani formou švédského stolu je možné doobjednat individuálně na místě za 100,- Kč. V případě ubytování na 4-lůžkovém pokoji ji budete mít v ceně.  Doprava vlastní. Předpokládaný začátek cvičení v den příjezdu v 17:30 hod.   

        Už poslední workshopy pro správnou chůzi v roce 2021

         

        Do konce roku už jen Tábor, Třeboň, Brno a Praha. 

        Termíny posledních letošních workshopů pro správnou chůzi najdete v tabulce níže. Bližší informace k jejich významu a organizaci najdete zde:

        Potřebujeme se učit chůzi, když „umíme“ chodit? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

        Můžete se ale podívat také na některý z reklamních projektů, kde v ucelené  podobě objasňuji problematiku správné a nesprávné chůze. 

        Při správné chůzi netrpí kyčle ani kolena (kocouricviky.cz)Účas

        Rezervovat místo na workshopu si můžete zde nebo na stránce, kde se dozvíte, jaké bonusy zdarma a slevy čekají na účastníky kteréhokoli z workshopů. 
        Workshopy pro správnou chůzi říjen – prosinec 2021 – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

          Objednat se na akci

          Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

          Vaše jméno

          Vaše příjmení

          Váš email

          Váš telefon

          Počet osob

          Chcete nám něco vzkázat?

           

          Lis 112021
           

          S rostoucím zájme o chůzi se názory na to, co je správná chůze, a návody na to, jak svoji chůzi zlepšit, množí jako houby po dešti.  

          Správné jako vždy může být jen jedno, i když cest do Říma – pomyslné Mekky správné chůze – je nekonečně mnoho. Tato rozmanitost vyplývá však z rozdílů ve výchozím stavu pohybového aparátu těch, kdo si chtějí chůzi zlepšit, nikoli vlastností chůze jako takové.  Ta je dána  naprosto jednoznačně charakterem lidské vzpřímenosti, stavbou lidského těla a biomechanickými zákonitostmi jeho pohybu v prostoru určeném gravitací.

          Tvrzení o  jediné správné chůzi není v rozporu s tím, že je v praxi možné rozlišit přinejmenším dva typy chůze  – kotníkovou a kyčelní – jak jsem zde o tom psala  již několikrát.  Kritériem správnosti kotníkové chůze, již já osobně považuji za lidsky náležitou, jsou nejen argumenty v její prospěch, ale též její zdravotní účinek na potíže, které s pohybovým aparátem mají lidé, kteří došlapují přes patu, což je nenápadnější známka toho, že chodí kyčelně. Kritériem správnosti není naopak automaticky frekvence výskytu toho či onoho typu chůze v populaci. Pokud bychom vzali za bernou minci toto kritérium a kyčelní chůzi považovali za správnou jen proto, že je častá – tzv. normální – museli bychom rovněž říci, že normální, neřkuli zdravý a žádoucí, je i vysoký výskyt zdravotní potíží s pohybovým aparátem. 

          Pojem kotníková chůze není ještě všeobecně znám, tím méně oficiálně uznán za ideál lidské chůze. Převážná část těch, kdo se z pozice své odbornosti vyjadřují k chůzi a předkládají návody na její zlepšení, vycházejí proto z kyčelní chůze, již považují za náležitý a jediný možný způsob lidské chůze, a snaží se odstranit z ní do očí bijící nedostatky, aniž se však dotýkají její principiálně chybné podstaty. Ponechme nyní stranou, že by si mohli být vědomi i té druhé – kotníkové chůze – protože právě jí vstoupí každý z nás po završení prvního roku do života.          

          Je celkem přirozené, že návody těchto lidí na nápravu chůze je ovlivněn jejich profesí – odborným zájmem a pro tuto profesi typickými metodami.  Lékař či fyzioterapeut bude na chůzi nahlížet skrze anatomii, diagnózu či úkol dosáhnout rychlého návratu dotyčného do běžného života, zatímco ten, kdo se zabývá pohybem, si bude více všímat jeho kvality a širších souvislostí pohybu, včetně psychických, protože jeho úkolem je právě toto – učit pohybu bez ohledu na nadání či zdravotní stav. Do tohoto ranku spadá i zdravotní tělesná výchova jako podobor obecné tělesné výchovy specializující se na překonání překážek pohybu zdravotního rázu ovlivnitelných cvičením. I když má tento obor určité styčné body s fyzioterapií i léčebnou tělesnou tělesnou výchovou, jeho odborným i profesním backgroundem je tělovýchova v celém šíři svých možností  jak působit na rozvoj lidské pohybuschopnosti.      

          V tělocvikáři se proto nutně rozsvítí varovné světlo vždy, když učení pohybu vede k jeho ovlivnění mimo rámec jeho přirozenosti. K tomu vede zúžení pohledu na pohyb optikou anatomie na úkor toho, čemu o něm  učí obecná fyziologie pohybu. Právě to ho také opravňuje vystoupit kriticky vždy, když nejsou dostatečně respektovány fyziologické zákonitosti pohybu a jeho tvorby, nazvat určité postupy mýtem – zavádějícím doporučením – a poukázat na jeho/jejich jednostrannost, rizika či přímo zdravotní závadnost.   

          V tomto příspěvku se nebudu ještě adresně vyjadřovat k doporučením, která mají podle mého názoru charakter mýtů. Zmíním pouze to,  co přes veškerou podobnost s chůzí tímto pohybem v pravém slova smyslu není a rozlišuji proto na pravou a nepravou chůzi. Pro ilustraci zmíním běh na lyžích, který vzhledem ke sportovnímu vybavení na nohou i v rukou běžce na lyžích pravou chůzí není, ačkoli jinak jde velmi prospěšnou aktivitu, která na rozdíl od některých jiných pravou chůzi vhodně podporuje a s ohledem na tělesnou zdatnost ji rozvíjí více, než je při prosté chůzi vůbec možné. Tato konkrétní aktivita  – podobně jako běh – je skvělým, kondičně zaměřeným doplňkem (pravé) chůze.   

          Pravá a nepravá chůze

          Pravá chůze plyne

          1/ spontánně bez vědomých zásahů do struktury tohoto velmi složitého  a komplexního pohybového stereotypu; 

          2/ odehrává se v přirozeném tempu, které určují vlastnosti těla a biomechanické zákonitosti tohoto pohybu a

          3/ probíhá výhradně vlastními silami bez jakýchkoli pomůcek. (Chůze, která je možná jen s nimi, se proto nemění v nepravou, jen se přesouvá se do medicínské sféry patologie pohybu).  

          Nepravá chůze

          Pravou, byť ne vždy zcela správnou chůzi změní  v nepravou vše, co nerespektuje výše uvedené rysy pravé chůze:

          1/přirozenou dynamiku chůze, již spoluurčuje a proměňuje situační kontext, za nějž chůze probíhá (viz chůze do kopce, s kopce, do schodů, kluzké podložce, podpatcích  apod.);

          2/ celistvý charakter tohoto základního pohybu celého těla (viz např. mýty o chůzi);

          3/ nordic walking je tudíž nutně „chůze“ nepravá

          Navíc též to, že chyby v chůzi nejsou u všech lidí stejné a jsou projevem ryze individuálního příběhu organismu každého jednotlivce.

          Rozmanitost těchto příběhů – a můžeme chůzi uvažovat i z ontogenetického hlediska (proměnlivost chůze konkrétního člověka  v závislosti na jeho věku) – předpokládá, že  umíme rozlišit mezi univerzálními, tj. všeobecně platnými postupy její nápravy a těmi, které tuto platnost nemají a jsou vhodné jen někdy, jen u někoho, jen v určité míře nebo jen určitým způsobem. Za univerzální prostředek nápravy chůze nemůžeme proto považovat například tisknutí palců nohou k podložce. Tento prostředek je snad vhodný u těch, kteří trpí vybočením jednoho nebo více kloubů dolních končetin, nikoli však u těch, u nichž pozorujeme vbočení – tedy právě opačnou poruchu stavby dolních končetin.            

          Workshopy pro správnou chůzi

          Právě individuální charakter výchozího stavu pohybového systému je důvod, proč doporučuji začít s nápravou chůze pod odborným dohledem a zvláště formou vícehodinových workshopů pro správnou chůzi. Zde jedině je totiž možné zjistit, jaké kdo dělá v chůzi chyby, odhalit jejich příčiny, ukázat každému z jejich účastníků, jak kterou z nich odstranit a dohlédnout též na to, že to či ono dělá nyní už správně. Komplex individuálních fyzických a psychických předpokladů (a východisek pro nápravu chůze) nazývám propletencem individuální motoriky.       

          Chůze a znalosti o chůzi

          Účel, jaký splní workshop, nenahradí sebelepší kniha či video o správné chůzi. Každý si totiž věcně i zcela správné instrukce může vyložit po svém. To samozřejmě neznamená, že knihy a videa o chůzi jsou zbytečná nebo dokonce škodlivá. Jejich význam – podobně jako těchto článků – je však čistě znalostní. Zvýší zásadně povědomí o správné chůzi a jejích nejrůznějších aspektech, upozorní na to, čeho je třeba se vyvarovat, samotný pohyb však nezmění. Prostřednictvím jedné z centrálních funkcí – kognitivní – však nasměrují mozek jako řídicí orgán k vyhodnocení těchto poznatků a jejich alespoň částečnému promítnutí do chůze dotyčného způsobem, který je pro něj momentálně nejlepší možný, nikoli však dostačující. 

          Tím hlavním je vždy cvičení, díky němuž můžeme dodat mozku podněty, které ho navíc nasměrují ještě i k tomu, co u konkrétního člověka sehrává úlohu zakopaného psa – klíčku k otevření se mozku jako celistvě – systémově – pracujícího orgánu řízení chůze jako základního pohybu vzpřímeně založeného organismu každého jednotlivce. tato celistvost zahrnuje jak fylogenetickou tak ontogenetickou paměť organismu a má úzký vztah k adaptivní funkci mozku na jedné straně  a genetickému backgroundu organismu na straně druhé.        

          Závěr 

          Chůze je celistvý pohyb a přivádí nás k lepšímu pochopení a ovládání sebe sama jako živého organismu.  

          Říj 142021
           

          Rozdíl mezi aktivním a pasivním přístupem k potížím s pohybovým aparátem

          je vlastně rozdíl mezi cvičením proti zdravotním potížím a fyzioterapií. Tu sice čas od času potřebuje každý, seznámení s ní by však nemělo vést k pohodlnosti – tomu, že se na ni spolehneme se vším všudy již natrvalo a na úkor vlastní snahy udržet se v pořádku.

          Aktivní přístup je samozřejmostí, když vyslyšíme apely na prevenci – na to, abychom pravidelně cvičili a měli dostatek pohybu. Mlčky se předpokládá, že si tím udržíme zdraví po celý život. Většina z nás ví z vlastní zkušenosti, že skutečnost tomu vždy neodpovídá. Až na vzácné výjimky postihnou potíže s pohybovým aparátem dříve či později i ty, kteří svědomitě cvičí, sportují a nebo si alespoň měří počet kroků za den.

          Jak je to možné? Odpověď je prostá – nedostatečné zohlednění kvality pohybu. Nic takového jako kvalita pohybu – neboli pravidla jeho správného provedení – v genech totiž nemáme. To, že cvičíme a máme dostatek pohybu neznamená tudíž nutně, že se pohybujeme správně a že nám takový pohyb bude dlouhodobě jen ku prospěchu.     Pokračovat ve čtení »