Jaké cvičení potřebujeme, abychom byli zdraví?

Dát si pohybový systém do pořádku není snadné a zúžit to na posílení několika málo svalů je značné zjednodušení, které samozřejmě nevede k odpovídajícím výsledkům. Ani ve fázi

prevence, a už vůbec ne, máme-li již nějaký ten problém. Pro zajištění každodenního pohybu stačí svaly malé a jde jenom o to, jak je zaktivizovat. To je klíčová otázka, má-li cvičení

podporovat zdraví. Pokud se to podaří, k udržení jejich napětí a síly stačí běžný každodenní pohyb. Právě ten je základem i pro sport a náročnější fyzické aktivity.

Jeden z důležitých přínosů cvičení O-A metodou spočívá v tom, že eliminuje převahu velkých svalů a aktivizuje svaly malé. To, čím se od jiných druhů cvičení liší, můžeme formulovat následovně:

Tam, kde ostatní kladou důraz na „sílu“, říká O-A „uvolněnost a více pohyblivosti“. Tam, kde se volá „břicho, břicho“, říká O-A kdepak -„nohy“, a konečně tam, kde zdravotní cvičení unisono požadují „kontroluj svůj pohyb“, zní ze strany O-A „nech to na svém mozku, ale nauč ho řídit pohyb jinak“.

Cvičení O-A metodou vám stoprocentně zaručí

• že se naučíte rozumět svému tělu a správně se pohybovat;
• že zmizí vše, co je přetížené a bolí;
• že odlehčíte kloubům dolních končetin a učiníte z nich skutečnou oporu svého držení těla
• že se naučíte používat i malé svaly, o nichž ani nevíte, že je máte a jak jsou pro vás důležité;
• že správným pohybem ušetříte spoustu energie, kterou budete moci vynaložit jinak;

Výhodou cvičen O-A metodou® je to, že poskytuje vše najednou – oscilacemi uvolňuje a odstraňuje lokálně svalové dysbalance, antigravitační moment má posilovací charakter a aktivizuje správné držení těla.

Proč nás bolí záda?

Příčiny zdravotních obtíží s pohybovým aparátem se vysvětlují vším možným – nošením tašky na rameni, vysokými podpatky, prací u počítače a mnoha dalšími. Ne že by cokoli z toho nemohlo sehrát negativní roli, jsou to ale jen střípky. Záda bolí i ty, kteří při práci nesedí, sportovce, kteří rozhodně netrpí nedostatkem pohybu, a ve vyšším věku i ty, kteří žili celý život zdravě. Tím, co rovněž doléhá na každého z nás a čemu se příliš pozornosti zatím nevěnuje, je gravitace. V různých druzích cvičení se zdůrazňuje například vytažení hlavy temenem vzhůru a zatlačování zvětšených odchylek proti páteři míří rovněž správným směrem. Jako odpověď na to, že gravitace na nás působí vteřinu po vteřině dnes a denně, to však nestačí.

Přestože nás gravitace stlačuje směrem k zemi a naše klouby přímo drtí, není nepřítel. Umožňuje všem suchozemským tvorům se pohybovat, neboť poskytuje pevnou oporu, od níž se odtlačují a při rychlejším pohybu odrážejí pro pohyb z místa. Zemské přitažlivosti lze dokonce využívat k usnadnění pohybu. Pro vzpřímený lidský organismus představuje tedy obrovskou výzvu, kterou můžeme formulovat takto:

Jak se ubránit gravitaci a současně jí využít ve svůj prospěch?

Na obrázku níže vidíte, jak gravitace souvisí s potížemi pohybového aparátu. Pomůže vám rovněž pochopit, proč lékař může pohlížet na bolesti zad jako životní realitu a jedinou životní jistotu. Pro takovou skepsi není však důvod.

Jak se paní Jitka ubránila gravitaci

Podívejte se rovněž na to, co dokázala paní Jitka, která gravitaci řekla A DOST! Ve 45 letech se u ní vadné držení těla začalo projevovat poruchami zraku a sluchu. Můžete se zeptat svého lékaře, k čemu by vedlo hučení v uších a dvojité vidění, kdyby nic nepodnikla. Její maminka a babička dožily slepé a hluché, a proto se i paní Jitka mohla smířit s tím, že její potíže jsou dědičného původu. Dnes po nich není vidu ani slechu, i když sluchový nerv je částečně poškozen již trvale. Paní Jitka si rázuje po horách, stará se o zahrádku, její držení těla se výrazně zlepšilo. Dědičná byla tedy pouze tělesná konstituce, nikoli její úděl. Již třetím rokem dochází totiž paní Jitka 1 – 2x týdně na cvičení O-A metodou. Ne proto, že by bez něj nemohla být – zdravotní potíže už dávno ustoupily – ale proto, že se snažíme dotáhnout vyrovnávací proces do konce, aby se mohla se na své tělo stoprocentně spolehnout.

Cvičit ano, ale jak?

Ve cvičení se obvykle zdůrazňuje faktor síly a pevnosti svalstva. Správné držení těla a správná funkce svalů záleží však na něčem jiném – narovnováze napětí svalů v okolí každého kloubu, a to je záležitost nervového řízení, tedy koordinace. Otázka tonické rovnováhy se zdaleka netýká jen vztahu mezi antagonistickými (protilehlými) svaly, jak se zdůrazňuje s ohledem na svalové dysbalance, ale všech svalů v okolí každého kloubu. Na tom závisí nejen správná funkce jednotlivých svalů a správné držení těla, ale i plynulost pohybu a rovnoměrnost zatíženíkloubu.

Držení těla není samoúčelné – je výchozí polohou pro pohyb. A pohyb nastane, jen když klouby mají alespoň minimální vůli. Auto také nejede nebo ne dobře, když má zadřený motor, zarezlé čepy atd. Požadavek vůle pro pohyb se týká naprosto všech kloubů – navzájem pohyblivé musí být i jednotlivé obratle páteře. Daleko důležitějším ukazatelem správné funkce pohybového systému než síla je proto kloubní pohyblivost. Jen tak mohou totiž pracovat i drobné svaly, které běžně při pohybu nepoužíváme. U člověka tomu brání dominance velkých svalů. Souvisí to s jevem, který odborníci označují pojmem chudost pohybu.

Chudost pohybu

Člověk jako vzpřímená bytost potřebuje ke každodennímu životu jen velmi málo stereotypně se opakujících pohybů – ležet, sedět, postavit se a stát, chodit, manipulovat rukama, otáčet hlavou. Veškerý pohyb člověka směřuje vpřed, a proto má lidské tělo tendenci nachylovat se dopředu nebo tímto směrem vysunovat alespoň hlavu.

Z přibližně 600 svalů, které mohou aktivně zajistit držení těla, je jich každodenním pohybem udržován v činnosti jen malý zlomek. Mezi nimi především velké povrchové svaly. Jsou naprosto zbytečně využívány i pro pohyby, na jejichž zajištění by stačily svaly menší. To je hlavní důvod přetížení a zdravotních problémů v exponovaných oblastech, kde se upínají nebo které svojí činností ovládají svaly velké. Ne náhodou patří k problémovým oblastem též ramena nebo klouby dolních končetin. To, jak pracují, ovlivňuje pak zatížení páteře. Její pohyblivost je obvykle nejen nedostatečná, ale též nerovnoměrná. Bolesti se tak objevují mimo jiné v úsecích privilegované pohyblivosti. Ta nazýváme místa, v nichž jedině probíhá každodenní pohyb.

Člověk – tvor nedokonale vzpřímený

O tom, že s lidskou vzpřímeností nebude něco nejspíše úplně v pořádku, svědčí jednak to, že držení těla je věčné téma každého cvičení a jednak to, že bolesti zad se až na vzácné výjimky týkají všech lidí. Rozhodující podíl na tom má to, jak na vzpřímený lidský organismus působígravitace. O-A je první cvičení na světě, které bere gravitaci systematicky v úvahu. Proto vám v další části vysvětlíme trochu podrobněji, jak souvisí gravitace s bolestmi kloubů a zad a jak se s ní vyrovnává toto cvičení.

Gravitace

Vliv gravitace na lidský organismus se projevuje tím, že váha částí těla uložených výše působí neustále na ty, které se nacházejí pod nimi. Jednotlivé součásti pohybového systému se opotřebovávají tíhovým resp. tlakovým zatížením, které při sebemenší odchylce od správného držení těla působí navíc na klouby nerovnoměrně. Všechny funkční poruchy a zdravotní problémy lze proto vysvětlit odpovědí na otázku, jak se pohybový systém toho či onoho člověka vyrovnává s gravitací. Z toho pak také vychází pohled na držení těla a odstraňování potíží u konkrétního člověka.

Důležité jsou nejen předozadní odchylky – krční, hrudní, bederní – ale i to, jaké je postavení dolních končetin, do jaké míry klesá tělo pod vlastní tíhou dolů, které svaly se kompenzačně zapojují, aby tělo zůstalo vzpřímené, jaký je celkový průběh podélné osy těla, jak se člověk pohybuje. To ukáže, kde dochází k přetížení a co nefunguje správně. Cvičením se pak snažíme zaktivizovat ty mechanismy, které odlehčí přetíženým oblastem a současně odstraňujeme překážky, které u konkrétního člověka brání správnému provedení pohybu. U každého je to jiné. Proto neexistuje univerzální recept. Cvičení přesto musí působit tak, aby přes všechny odlišnosti mezi jednotlivými lidmi při něm každý dostal to, co potřebuje právě on. Někdo spíše posílit, někdo naopak více uvolnit.

Antigravitační moment cvičení O-A metodou

Antigravitační moment cvičení O-A metodou stimuluje specifickým způsobem činnost dolních končetin, a to vertikálním směrem. Díky tomu rozvíjí pružnost po celé délce podélné osy těla. Právě to je mechanismus, který se přirozeným vývojem v lidském organismu nevyvinul, který ale umožňuje člověku bránit se aktivně gravitaci. Antigravitačními pohyby se všechna zvětšená zakřivení páteře vtahují jakoby dovnitř – a to ve všech klíčových oblastech najednou. Funguje to naprosto u každého a v tom spočívá univerzální preventivně zdravotní efekt cvičení O-A metodou. To je také hlavní důvod mimořádné účinnosti tohoto cvičení při potížích.

Antigravitačními podněty při cvičení rozvíjíme v těle gravitačně-antigravitační rovnováhu. Posturální svaly se učí pracovat antigravitačně, jiné naopak udržují tělo u podložky – pracují gravitačně. Antigravitační moment O-A metody působí tedy na celek držení těla a rozvíjí pružnostve vertikálním směru. To se projeví pozitivně nejen na chůzi, ale odlehčí především kloubům dolních končetin.

V tom je cvičení O-A metodou unikátní, neboť jiná zdravotní i kondiční cvičení působí na posturální odchylky pouze v předozadním směru. Výjimkou je pilates, což je rovněž metoda zpevňující tělo ve vertikálním směru, nezakládá však gravitačně-antigravitační rovnováhu. Správného držení těla při cvičení pilates je dosaženo za cenu zvýšení úrovně svalového napětí v celém těle prostřednictvím zpevněného „středu těla“. Pilates tak dovádí do důsledku pozornost, která se v tělovýchově věnuje tradičně břišním svalům. Za velký problém této metody považuji to, že omezuje brániční dýchání a tím i předozadní pružení břišní stěny při dýchání. Určitou nevýhodou je i to, že princip této metody je definován velmi striktně, aplikován u všech lidí stejně bez ohledu na individuální zvláštnosti a konkrétní situaci. Nesporný účinek z hlediska držení těla je dosažen na úkor vyšší energetické náročnosti každodenního pohybu. Podobný efekt má intenzivní posilování, které vždy působí hlavně na velké svaly. Zpevní sice svalový korzet, takže držení těla může působit velmi dobře, děje se tak ovšem zpravidla na úkor kloubní pohyblivosti a za cenu značného tlakového zatížení nosných kloubů.

Oscilační charakter cvičení O-A metodou

Veškerý pohyb při cvičení O-A metodou má oscilační charakter. Podstatou oscilací je rozpohybování části těla v opačných směrech pohybu, který daný kloub umožňuje. Je tak prostředkem protažení, posílení a rozvoje kloubní pohyblivosti zároveň. Oscilacemi se působí lokálně na svalové dysbalance a ztuhlé klouby. Spojení oscilačního a antigravitačního momentu mění vrozený způsob pohybování, tj. i ten, jak se běžně pohybujeme při cvičení, tak zásadně, že to opravňuje k rozlišení na gravitační a antigravitační typ motoriky.

Držení těla v gravitační motorice

Za běžných okolností je držení těla pasivní – na podložce pouze spočíváme. Člověk se může dokonce gravitaci úplně poddat – „zavěsit se do vazů“. K udržení vzpřímeného držení těla tak žádnou zvláštní sílu nepotřebujeme – je zajištěno jednak stavbou našeho těla a jednak reflexní činností řídicího systému, který se automaticky stará o rovnováhu. Stabilizaci držení těla napomáhají i svalové dysbalance nebo posturální vady – zvyšují pevnost těla za situace, kdy držení těla není kontrolováno aktivně, a sice prostřednictvím koordinačních vazeb na úrovni napětí jednotlivých svalů.

Svalové dysbalance a posturální vady jsou tedy výrazem toho, jak mozek reaguje reflexně na to, jak používáme svůj pohybový systém. O tom rozhodujeme každý sám životním stylem. Mozek se postará o to, abyste za každých okolností udrželi tělo zpříma, rovnováhu a udělali pohyb, pro který jste se rozhodli. Nic ale více a nic ani méně.

Principy řízení pohybu

Řídicí systém tak činí s ohledem na ekonomičnost vlastní řídící činnosti, která rovněž vyžaduje přísun kyslíku. Nástrojem řízení organismu jesvalové napětí – mechanismus, který sám o sobě zásobení kyslíkem a živinami nevyžaduje. Proto všude tam, kde není držení těla dobře fixováno nebo vyžaduje zvýšené svalové úsilí, má mozek tendenci vyztužovat tělo zvýšeným napětím. Tento druh svalového napětí označuji jako posturálně podmíněný hypertonus. Setkáme se s ním u svalů, na nichž závisí vzpřímený postoj, ačkoli to nejsou vždy svaly v pravém slova smyslu posturální. Tato funkce přísluší pouze nejhlubší vrstvě svalstva zad. Jako nepravé posturální svaly se uplatňují především svaly spojující hlavu a krk s pletencem ramenním (sestupná část trapézového svalu, zdvihače lopatky a svaly rombické), povrchová vrstva vzpřimovačů páteře, ale také svaly, které přitahují paže k tělu. Napětí těchto svalů určuje pak energetickou náročnost každodenního pohybu.

Mozek se tedy nestará o kvalitu a krásu vašeho držení těla, pohybu, jeho energetickou náročnost a ani o vaše zdraví. Pracuje účelově, nehledí do budoucnosti a reaguje bezprostředně.

Řízení pohybu je nesmírně složitý proces, a proto cokoli změnit poté, jakmile proběhne celkové přizpůsobení i drobné odchylce od správného držení těla, je velmi obtížné. Další věc je, že nikdy nezůstane pouze u jedné odchylky. Organismus funguje jako celek, a tak porucha v jedné oblasti se automaticky promítne do celého těla. Mozek tím udržuje biomechanickou rovnováhu vzpřímeného postoje.

Při cvičení je proto důležité poznat, od které z mnoha odchylek držení těla a poruch funkce vychází proces počínající destrukce organismu. Pokud neovlivníme tuto klíčovou poruchu a nezačneme ze správného konce, svádíme boj s větrnými mlýny. Klíčovou úlohu v tom hraje postavení a činnost dolních končetin. Pozornost poutá obvykle však hlavně oblast beder, protože problémy zde bývají nejčastější. Ve skutečnosti je bederní oblast pouze průsečíkem vlivů, které na nás působí shora – gravitace – zdola – tedy to, jak kvalitní oporu nám poskytují dolní končetiny – a konečně to, jak řídicí systém řeší biomechanickou rovnováhu jako celek.

V tom existují mezi jednotlivci značné rozdíly. Pro pochopení toho, v čem u jednotlivých lidí nefunguje pohybový systém náležitě, nestačí proto popsat zakřivení v jednotlivých úsecích páteře, ale je třeba dívat se na pohybový systém jako na funkční celek. Roli hraje sebemenší odchylka tělní osy od vertikály, způsob přechodu z klidu do pohybu, to, jak se předkláníme nebo si sedáme, a řada dalších věcí. To je také důvod, proč upravit něco zdánlivě tak prostého a jednoznačného jako držení těla není v praxi vůbec jednoduché.

Nedokonalost adaptace lidského organismu na gravitaci

Toto je realita motoriky, již nazývám gravitační. Když odborníci hovoří o nedokonalosti adaptace lidského organismu na vzpřímené držení těla, mají na mysli právě toto – se vzpřímeným držením těla se vyrovnává každý po svém a velmi často za cenu značného provizoria. Přirozeným vývojem se u člověka nerozvinuly dosud mechanismy, které by vyhovovaly situaci organismu jako vzpřímeného. Nejde jen o to, že lidský organismus svůj boj s gravitací prohrává, ale i o to, že člověk jako vzpřímený nijak nevyužívá toho, že gravitace může jeho pohyb značně usnadnit a mohou se díky ní snížit nároky na výdej energie. U lidí, kteří se již pohybují antigravitačně, je doložen pokles klidové tepové frekvence o 10 – 20%. Nedokonalost adaptace na vzpřímené držení těla je tak vlastně nedokonalostí adaptace vzpřímeného lidského organismu na gravitaci.

S výjimkou posturální funkce jsou totiž řídicí mechanismy u člověka stejné jako u čtyřnohých živočichů. Mít podélnou osu těla rovnoběžně se zemí nebo kolmo k ní je však přece jen trochu rozdíl. Řídicí systém čtyřnohého živočicha si dokáže poradit s tím, že se čtyřnožec postaví a pohybuje se po dvou, a právě tak se vyvíjel i člověk – vzpřimováním. Člověk už ale není čtyřnožec, rodí se jako vzpřímený. Jestliže to jeho mozek dosud nezaznamenal, je třeba dát mu to důrazně najevo.

Cvičení O-A metodou – cesta k antigravitačnímu typu motoriky

Antigravitační a oscilační moment cvičení O-A metodou jsou právě tím typem podnětu, který nutí mozek přehodnotit program řízení pohybu jako celek. Proto o O-A říkáme, že je to chytré cvičení. Nezabývá se primárně jednotlivými svaly, ale ukazuje řídicímu systému, jak má být tělo uspořádáno jako vzpřímené a jaké svaly tento postoj zajišťují. Tyto svaly pak posílí. Cvičení O-A metodou slouží nejen k probuzení řídicího systému, ale i k tomu, že vytváří a fixuje specificky lidský posturální stereotyp a způsob řízení pohybu.

Moment antigravitační síly (antigravitačního vzepření) je spojen s maximálním natažením těla vzhůru. Klidový postoj se pak vyznačuje uvolněností týchž svalů, aniž to má vliv na držení těla. Je to možné proto, že koordinační vazby vytvořené v antigravitační fázi jsou v klidovém postoji zajištěny týmiž vazbami mezi svaly, avšak pouze na úrovni svalového napětí.

Aby posturální svaly mohly vyvinout antigravitační impulz – například při chůzi – musí se před začátkem pohybu snížit jejich napětí pod úroveň napětí, které má v klidovém postoji. A tomu, aby posturální svalstvo pracovalo v těchto třech polohách napětí – klidový postoj – antigravitační vzepření – uvolnění před antigravitačním vzepřením – se člověk musí naučit. V gravitační motorice zná totiž posturální svalstvo – i nepravé – jedinou polohu napětí, a sice tu, která odpovídá klidovému postoji. Zvýšené úsilí, chceme-li provést nějaký pohyb, umí vyvinout každý. Vrátit se do klidové polohy, která odpovídá navyklému držení těla, taktéž. Povolit ve správném okamžiku posturální napětí pod tuto úroveň, však člověk běžně neumí, neboť lidský mozek trpí něčím, co můžeme nazvat posturální úzkostlivostí. Souvisí to s tím, že vzpřímenost určuje člověka jako druh. Již na příkladu posturálního hypertonu, ale i posturálních vad a svalových dysbalancí vidíme, že řídicí systém reaguje spontánně vždy pouze zpevňováním, ztuhnutím, omezením flexibility, pružnosti, aktivní funkce.

To základní, čemu nás učí cvičení O-A metodou, je uvolnit se od přílišného napětí a uvolněně se i pohybovat.

Ukazujeme tím svému mozku, že být uvolněný vzpřímenost nijak neohrožuje. Právě naopak – otvíráme prostor pro drobné svaly, které udrží kostru přiměřeně pohyblivou. Antigravitačním pohybem získají posturální svaly potřebnou sílu, ve fázi uvolnění mohou dokonale regenerovat. Držení těla, které se vyvinulo jako statická funkce řízená reflexně z podkorových center, se antigravitačními pohyby převádí na funkci hybnou, dynamizuje se. Aktivní pohyb je řízen z mozkové kůry, a proto průvodním jevem cvičení O-A metodou je to, že regulace držení těla se z podkorových řídicích center převádí nejen pod kontrolu mozkové kůry, ale i našeho vědomí.

Jak cvičení O-A metodou převádí gravitační motoriku na antigravitační?

Vlastní cvičení O- metodou kromě toho, že vyvolává reorganizaci řídicích funkcí, plní dva úkoly: za prvé se musí odstranit všechny překážky ve svalech a kloubech, které brání průchodu antigravitačního impulzu podélnou osou těla až do temene hlavy a volnosti pohybu v kloubech ve všech směrech. Za druhé je třeba změnit všechny pohybové stereotypy, které jsou navázány na gravitační motoriku a poruchy s ní spojené. Oba procesy musí jít ruku v ruce. Odstraňování překážek se musí proto dít již správnými pohybovými stereotypy. Správné pohybové stereotypy nabízejí alternativní způsob zajištění téhož pohybového úkolu a dávají řídicímu systému na výběr, který způsob provedení spontánně upřednostní v každodenní motorice, tj. když pohyb vědomě nekontrolujeme. Pohybové stereotypy jsou sice centrálně pevně fixované, jsou to však pouze dočasné nervové spoje podmíněně reflexní povahy vzniklé v souvislosti s gravitačním způsobem pohybování. Jelikož jich v antigravitační motorice není nadále zapotřebí, časem vyhasnou. Více času a námahy než přepracování pohybových stereotypů vyžaduje práce s odstraněním morfologických adaptací na výkonné úrovni.

Tomu napomáhají oscilace. Odstraňují všechny překážky, které brání hladkému průniku antigravitačního podnětu podélnou osou těla směrem vzhůru. Oscilační pohyb probíhá při maximálním uvolnění, tj. při nízké úrovni svalového napětí. Tím se vyloučí z pohybu velké svaly, odstraní moment jejich přetížení a otevře se prostor pro zapojení svalů malých. Jelikož na překážky působíme při celkově velmi nízké úrovni svalového napětí, na odstranění překážek stačí síla i malých svalů. Jejich zapojením zakládáme nové, již správné pohybové stereotypy. Mozek se díky oscilačnímu způsobu pohybování přeladí z vysoké úrovně svalového napětí na nejnižší možnou, která právě postačuje k zajištění vzpřímeného stoje. Z této úrovně vychází pak i každodenní pohyb.

Cvičení O-A metodou vede k tomu, že svaly při jakémkoli pohybu se zapojují postupně – od těch nejmenších až po ty velké. Abychom omezili činnost velkých svalů a předešli reaktivaci velkých, sílu proti existujícím překážkám je třeba vynakládat s co nejmenším svalovým úsilím. K tomu vede zahajování pohybu z okrajových částí těla, zatímco pohyb v gravitační motorice vychází z částí centrálních. Nové pohybové stereotypy se musí upevnit tak, aby se začaly vybavovat automaticky, aniž bychom na to museli myslet. Jinými slovy – je třeba dosáhnout toho, aby je mozek přijal za vlastní. Učiní tak ani ne tak proto, aby nám „udělal radost“, ale proto, že je to energeticky zdaleka nejvýhodnější. Antigravitační způsob pohybování zakládá tedy energetické rezervy, jichž lze využít jak v každodenním životě, ve sportu a nebo prostě k úspoře činnosti vnitřních orgánů.

A to je vlastně vše. Používáním nových řídicích mechanismů ty původní vyhasnou a gravitační motorika se pro člověka stane definitivně překonanou minulostí. Potomci lidí, kteří se sami naučí pohybovat antigravitačně, zdění po nich již nový systém řízení pohybu.

Pokud by se vám snad zdálo, že to je příliš fantastické, vzpomeňte si na naše předky. Také si jen usmysleli, že budou chodit po dvou místo po čtyřech. Dokázali to přesto, že jako čtvernožci s tím měli o něco více práce než člověk, který si v zájmu svého zdraví dává svůj pohybový systém pouze do pořádku. Závisí na každém z nás, jaké k tomu zvolí cvičení nebo zda se bude spoléhat na to, že to někdo udělá za něj.

O-A je první cvičení na světě, které bere gravitaci v úvahu tak důsledně, že současně završuje adaptaci lidského organismu na gravitaci. V tom je unikátní a patří mu světové prvenství. Jako zdravotní pomáhá odstranit zdravotní problémy, obecný význam tohoto cvičení je však evoluční.

Praktické informace

• Na cvičení O-A metodou stačí běžné sportovní oblečení. Vezměte s sebou rozhodně i obuv kvůli části lekce, která se cvičí ve stoji.
• Muži a ženy různého věku cvičí společně. Základní cvičení je uváděno pod názvem O-A, pokročilým a náročnějším je určena lekce Posturální trénink. Pro seniory a budoucí maminky jsou zvláštní lekce.
• Při cvičení O-A metodou se využívá i pomůcek – bosu, fitballů a trampolínek.
• Můžete se přijít nejprve jen poradit a zkonzultovat, jaké cvičení je pro vás nejvhodnější. U složitějších stavů – značné zdravotní potíže nebo velmi specifický typ funkčních poruch – je zpočátku vhodné začít několika individuálními lekcemi a do skupinového cvičení se zapojit až po zvládnutí hlavních problémů.
• Cvičení O-A metodou můžete spojit s dalšími kroky, jimiž se snažíte usmířit svá bolavá záda – fyzioterapie, různá vyšetření – nebo u kterých již máte vyzkoušeno, že vám dělají dobře – masáže, wellness apod. Dát pohybový systém zcela do pořádku vyžaduje určitý čas a je vhodné využít všeho, co tomu může pomoci.
• A hlavně – když už jste se dostali až na naše stránky, měli jste pro to určitě pádný důvod. Proto dále neváhejte a udělejte další krok ke svému uzdravení.

Budeme se těšit na vaši návštěvu a uděláme vše pro to, abyste s výsledkem cvičení byli spokojeni.