fbpx

Víkend pro zdravá záda v Písku

 

Na druhém podzimním soustředění pro zdravá záda nás přivítá tentokrát Písek  – další z půvabných měst jižních Čech. Ubytováni budeme ve vnitřní části města v Penzionu u Kloudů  v  pokojích pro 1 – 4 osoby. V případě zájmu o tento víkend uveďte prosím do poznámky k objednávce jméno spolubydlícího. 

Cvičení bude probíhat ve studiu For Body, vzdáleném od penzionu 1,4 km. Zde budou se budou konat i masáže. Kromě krásné, perfektně vybavené tělocvičny nabízí toto studio služby, které však nejsou v programu víkendu a v případě zájmu si je  musíte zamluvit zvlášť. 

Cvičit jako obvykle se bude po ránu a v podvečer –  podle počtu účastníků buď v jedné nebo dvou skupinách 60 – 90 minut. Poprvé se cvičí v pátek po příjezdu, naposledy v neděli po ránu. Sobotu i neděli máte tedy volno na prohlídku pamětihodností města či výlet do okolí. Masáže jsou plánovány na pátek po večerním cvičení a neděli dopoledne.  Cvičení bude zaměřeno na nácvik správné chůze a odstranění potíží se zády a klouby. Pomáhat nám v tom budou mimo jiné fitbally a bossu.

Cena  2.490 Kč zahrnuje 2x ubytování, 4x cvičení 60 – 90 minut a hodinovou masáž.  Snídani formou švédského stolu je možné doobjednat individuálně na místě za 100,- Kč. V případě ubytování na 4-lůžkovém pokoji ji budete mít v ceně.  Doprava vlastní. Předpokládaný začátek cvičení v den příjezdu: 17:30 hod.   

Termíny workshopů pro správnou chůzi II. pololetí 2021

 

Čeká na Vás Praha, Třeboň, Hradec Králové, Tábor, Ostrava, Brno, Písek.

Nově vypsané termíny workshopů pro správnou chůzi najdete v tabulce níže. Bližší informace k jejich významu a organizaci najdete zde:

Potřebujeme se učit chůzi, když „umíme“ chodit? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

Můžete se ale podívat také na některý z reklamních projektů, kde v ucelené  podobě objasňuji problematiku chůze. 

V prvním z nich hlavně z hlediska struktury chůzového pohybu a toho, jaký skutečný vliv na ni mají některé ze sportovních aktivit běžně doporučovaných pro její zlepšení.

Při správné chůzi netrpí kyčle ani kolena (kocouricviky.cz)

Ve druhém se zabývám chůzí z hlediska efektivity našeho pohybu jako vzpřímených bytostí. Srovnávám ji s efektivitou pohybu našich čtyřnohých přátel, jimiž jsem se nechala inspirovat, když jsem hledala příhodný populární název cvičení O-A metodou®. Toto srovnání je zajímavé mimo jiné proto, že ukazuje, co v době, kdy světem hýbe a stále více se nás bude dotýkat otázka snižování  emisí, můžeme udělat každý sám za sebe,  abychom se v tom od nich nelišili a nezanechávali po sobě v dobré víře, ale zcela zbytečně, neúměrně tlustou uhlíkovou stopu.   

Cvičení O-A metodou® uleví páteři i kloubům a dá Vám do pořádku chůzi i držení těla (kocouricviky.cz)

Díky objednání workshopu přes kterýkoli z těchto projektů  můžete navíc získat zdarma bonusy a slevy, k nimž se jinak než přes tyto projekty nedostanete.    

    Objednat se na akci

    Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

    Vaše jméno

    Vaše příjmení

    Váš email

    Váš telefon

    Počet osob

    Chcete nám něco vzkázat?

     

    Zář 032021
     

    K plnému provozu se po prázdninách vrátíme v týdnu od 13. září. K odpoledním úterkům přibydou jednak pravidelné čtvrtky a jednak se začne cvičit i ve Vršovicích.

    Ve středu od 19 hodin zde probíhá tříměsíční Kurz správné chůze.

    Výjimkou jsou Roztoky, kde se ke cvičení vracíme již v neděli 4.9.

    Připomínám zájemcům o cvičení O- metodou, že nemusí kupovat zajíce v pytli. Návštěva první lekce je zdarma.

    Méně příjemné pro někoho bude, že permanentková cena odpoledních lekcí se zvyšuje o 10 Kč. Nejsem ten, kdo vymyslel všeobecný růst cen, tak mi to snad odpustíte. O to víc je na místě najít úsporu ve výdajích na léky a různé s prominutím nesmyslné vábničky, jak se zbavit bolestí zad. Když jsem náhodou zahlédla cenu přes 18.000 Kč za 10 návštěv jedné kouzelnické jeskyně, kde „ošetření“ trvá 2,5 minuty, šla jsem do kolen a přestala si kvůli těm 10 Kč za lekci dělat výčitky. Mohu jen přát těm, kdo se uvolí investovat do svého zdraví takovou částku, aby to po půl roku za rok nebyly vyhozené peníze.

    V plném proudu jsou víkendové a předvíkendové workshopy pro správnou chůzi,. Potřebujeme se učit chůzi, když „umíme“ chodit? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

    Pošmourné podzimní dny si můžete zpestřit některým ze zajímavých seminářů: Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

    Můžete se s námi vydat také 26. – 28. listopadu na víkendové soustředění do Písku.

    Zář 032021
     

    Paní Míša přišla kvůli chůzi původně na individuální konzultaci. Chodí hodně a ráda, nějak se jí ale kupily zdravotní potíže. I když se podařilo zaléčit zánět Achillovy šlachy a ostruhu, s ramenem a vystřelováním bolesti do paže se nedařilo hnout už léta, ačkoli její lékař i fyzioterapeuti udělali, co mohli. Ani magnetická rezonance neukázala nic abnormálního.  
     
    Měla při chůzi nápadně nehybné paže a zdravotní problémy na jedné polovině těla od ramene až po patu. Byla u ní také zvětšená bederní lordóza  – tedy více problémů, než je možné oslovit během hodinové konzultace, aby se zjistilo,  odkud se to u ní bere a jak to spolu souvisí. Proto jsem jí navrhla, aby přišla na workshop, kde na to bude více času. Nebyla proti. 
     
    Odhadla jsem to dobře, protože na workshopu se ukázalo, že vůbec není schopna postavit se pevně na došlapnou končetinu. Když jsem ji po chvíli pochválila, že se jí docela hezky rozhýbaly při chůzi paže, zmínila, jak jí v dětství rodiče řekli, ať nemává tolik rukama. Poslechla, protože ve svých 10-i letech si byla vědoma, že se v tom liší od jiných dětí. 
     
    Nejsem sice jasnovidec vidící i do minulosti, ale to, jak u ní vzdorovala prohnutá bedra mnohokrát vyzkoušeným a  praxí osvědčeným pokusům o nápravu, naznačilo, že vystrkováním bříška při chůzi si jako dítě nahradila nejspíše to, jak až dosud dopomáhaly paže slabým nohám k pohybu vpřed. Prohnutí v bedrech překlopilo horní část těla vzad – proto při workshopu, když se rozběhl kotníkový typ chůze, opravdu velké potíže s došlápnutím na dokročnou končetinu.  
     
    Při cvičení na židli se jí nápadně zvedalo rameno. Neobvyklé bylo, že jen jedno, nikoli obě. To se však podařilo celkem rychle zkrotit, posléze i ta bedra a nakonec se zlepšilo i přenášení váhy a zprvu zcela nemožné pružení kolen. Zdálo se tedy, že workshop byl v jejím případě více než úspěšný. 
     
    Na závěr jsem zařadila ještě cvik, jehož účelem bylo vykompenzovat ono usazení ramen na své místo dolů – prostý dotek hlavy oběma rukama najednou. Při tom jsem uviděla tu hrůzu – svaly na zadní straně těla ve výši ramen se stáhly, jako by chtěly rozdrtit krk. Na pravé straně se tomu návykem zvedat rameno zřejmě chránila, o to více to však odnášela celá levá strana těla. 
     
    Když to shrnu – to dětské máchání pažemi pomáhalo nohám vpřed. Něco takového nedělá dítě z rozmaru.  Kompenzace v podobě vystrkování bříška byla k zajištění pohybu vpřed při chůzi málo. Jelikož bříšku nestačily k „odrazu“ slabé nohy, zapřelo se při každém vykročení vzadu – o horní část trupu. Svaly se zde musely extrémně zpevnit, aby nepředávala vzad. 
      
    Tento výklad příběhu její chůze zpětně potvrzovalo to, že při cvičení ve stoji nebyla zpočátku s to zkoordinovat střídavě protisměrný pohyb horních a dolních končetin. Jen horní či jen dolní fungovaly dobře, dohromady to ale nešlo. To dávné jednorázové zastavení pohybu paží zvýraznilo oboustrannou aktivitu svalstva horní části zad do té míry, že úplně znemožnilo průchod rotačního pohybu páteří při chůzi z jedné strany těla na druhou. Tělo paní Míši bylo v pase jak rozříznuté napříč na dvě poloviny. Odkryl se tedy centrální blok, který byl důsledkem uposlechnutí nevinného pokynu rodičů – nemávej tak těma rukama. 
     
    Kdybychom se na zdravotní potíže paní Míši nepodívaly skrze chůzi, nikdy by se nezjistilo, co je příčinou jejích zdravotních  problémů v levé části těla a nenašlo by se pro ně ani řešení – jako se to již léta nedařilo na neurologii. 

    Zář 032021
     

    Na jeden z workshopů pro správnou chůzi přišla 15-iletá slečna. Měla pro to pádný důvod: děti ve škole se jí totiž smály, jak chodí. Nebylo to sice k smíchu – dělala jen extrémně dlouhé kroky – to však dětem stačí na to, aby si všimly, že chodí nějak divně. A co je divné, je pro ně důvod k posměchu. Není snad třeba zdůrazňovat, že se to na workshopu srovnalo.

    Zajímavé na jejím příběhu je to, jak úzce to souviselo s nervosvalovým napětím. Ta dívka měla totiž překvapivě ochablé držení těla. Páteř nebyla sice zhroucená do celkově vadného držení těla s prohloubenými křivkami hrudní a krční páteře jako při klasické hypotonii, horní část těla jakoby však sjížděla za pánví dolů. Něco takového jsem viděla poprvé.

    Vysvětlilo se to, až když vyšlo najevo, že jako malá se věnovala krasobruslení, kvůli úrazu toho ale v 10-i letech nechala. Brusle nutí k tomu držet se na nich optimálně zpříma, svaly jsou ale současně uvolněné pro pohyb všemi končetinami. U dolních proto, že tělo pohánějí, u horních proto, že pomáhají udržovat rovnováhu. Při bruslení nepracuje naopak svalstvo chodidel – práci za něj odvedou zoubky bruslí při odrazu od ledu. Odrazovou končetinu vymrští vpřed svaly kyčelního kloubu.

    Po úraze se malá krasobruslařka ocitla v situaci, kdy svaly chodidel neuměly pracovat při napětí, které pro držení těla optimálně nastavilo bruslení, nyní ale nižším, než na které byly z bruslení zvyklé ohýbače kyčle. Její mozek, připravený o tréninkové zatížení, na které byl zvyklý, si začal brát napětí z bruslařského stereotypu a s tím, jak jí šla dolů zdatnost, prodlužoval krok.

    Vysoké činnostní napětí flexorů kyčle jí sice stačilo k zachování pocitu, že se drží zpříma, při kyčelní chůzi nedochází však k vyzvednutí těla celého těla po došlapu vzhůru. V okamžiku, kdy kyčelní svaly páčí celé tělo na patu (představte si skok o tyči), je tělo nakloněno vzad. To tedy byl důvod neobvyklého zapadnutí horní části trupu jakoby za pánev.

    Nápravu mohl přinést a skutečně přinesl až přechod z extrémně kyčelního typu chůze na náležitou kotníkovou. Tento typ chůze dává prostor pro uplatnění svalstva chodidel při chůzi a současně vede k nastavení správné délky kroku. V jejím případě k takřka okamžitému výraznému zmenšení jeho délky. To bylo něco, co mozek nepřehlédne a s čím se musí vyrovnat. Nestalo se to hned a horní část těla dlouho vzdorovala mým snahám o nápravu, mozek si to ale podle všeho přemílal a v odpolední části workshopu byl najednou trup na svém místě nad pánví.

    Myslím, že této dívce se už kvůli chůzi smát nikdo nebude. Je jen otázka, jestli si ti posměváčkové všimnou toho, jaká se s ní během víkendu udála změna.

    Může to, jak chodíte, souviset s bolestmi zad či krku?

     

    To  a mnoho jiného se dozvíte na workshopu pro správnou chůzi. Abyste kvůli tomu nemuseli  jezdit příliš daleko, přijdeme za vámi do Třeboně, Tábora, Hradce Králové nebo například do Ostravy.  Zde se můžete podívat na termíny workshopů a kde nejblíže vám se budou konat.   

    Můžete si vybrat mezi kratším, testovacím workshopem, který je pro ty, kteří zatím nemají vážnější zdravotní potíže  a chtějí jen vědět, jak na tom jsou s chůzí, co na ní případně mohou zlepšit  a na co si při ní mají dávat pozor.

    Celodenní workshop pak doporučujeme těm, kteří již vědí, že u nich s chůzí není vše v pořádku a chtějí  přijít na kloub tomu, co to je a jak si ji zlepšit 

    Na workshopech se dozvíte, že existují  dva základní typy chůze – kyčelní a kotníkový – v čem se od sebe liší, který z nich je správný, jaký používáte vy, a pokud nechodíte optimálně, jak svoji ne zcela správnou chůzi převést na tu náležitou.   

    Chůze je pohyb celého a promítá se do ní vše, co u vás není v pořádku v držení těla a v pohybu kterékoli části těla. Díky tomu vám její zlepšení může pomoci tyto potíže odstranit nebo alespoň výrazně zmírnit. Bude vás také chránit před tím, aby se stupňovaly a šířily do dosud zdravých částí těla.   

    Více k workshopům se dozvíte na odkaze níže. Tam je také možné se na nějaký i přihlásit. 

    Potřebujeme se učit chůzi, když „umíme“ chodit? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

      

     

     

     

     

          

     

     

     

     

    Čvc 132021
     

    Na problémy s kyčlemi a bedry se podíváme jinak, než když se řekne jen „vadné držení těla“, ale vezmeme to přes chůzi jako pohyb celého těla, který se vyvíjí od útlého věku a úzce souvisí s postojem. Postoj he něco jiného než držení těla – primárně je určen rozložením váhy na chodidlech a tím, jak jedině může centrální nervový systém zajistit při chůzi rovnováhu. Postoj tedy ovlivní nejen chůzi, ale i to, jak se bude vyvíjet celoživotně držení těla.

    Co tedy chůzi škodí?

    1. Ochablost svalstva. Ta se netýká jen těch, kteří mají málo pohybu, ale zvláště u žen může být konstitučního původu – tedy vrozená. Dotyčný je sám pro sebe jakoby těžký, napětí vycházející z nohou není dost velké, aby odolalo setrvale působící gravitaci a udrželo celoživotně plnou tělesnou výšku. Jednotlivá zakřivení páteře mají tendenci se prohlubovat a vyvine se vadné držení těla v bedrech, hrudní oblasti nebo obou najednou. Páteř v těchto zakřiveních postupně ztuhne a s věkem stále více sesedá. Obvykle se přidá i vadné – předsunuté – držení hlavy. Když k tomu přibude ještě i nadváha – a to je velice časté, protože tuk se usazuje tam, kde se „ulejvají“ svaly, svalstvo má jakoby tendenci „stékat“ dolů. Konstituční hypotonii provázejí obvykle od útlého věku ploché nohy a připraví tak tyto lidi o možnost chodit správně – jediný způsob obrany proti gravitaci.
    2. Špatný postoj – rovněž něco, co se zabydlí už v dětství, ovlivní držení těla a vydrží nám zpravidla celý život. Zvláště díky si ulevují tím, že se ve stojí zapírají do kolenních vazů a stojí na prohnutých kolenou. Důsledkem je zvýšení sklon pánve a prohnutí v bedrech. U chlapců bývá častější to, že se jakoby opřou zády o pomyslnou stěnu za sebou, takže váha je na patách. Je téměř vyloučeno aby používali jiný než kyčelní typ chůze. Celoživotním návykem se ovšem může stát i zlozvyk zapřít se ve stoji do boku.
    3. Příliš vysoké posturální napětí a příliš robustní svalstvo trupu. Zajistit vzpřímené držení je pro centrální nervový systém naprostá priorita, a sebemenší pohybnost, že bude s to ho zajistit, řeší tak, že zvýší napětí ve svalech podél páteře, které ji zpevní asi tak, jako tyčky, k nimž se přiváže kmínek mladého stromku, aby rostl rovně. Posturální napětí řídí jiné nervové dráhy než pohyb a nerovnováha mezi nimi způsobí, že se včas nepřepne na ty, které řídí pohyb a při chůzi umožní, aby se protáčela páteř. Něco podobného způsobí příliš velký objem příliš pevného svalstva podél páteře. Jednak brání pohybu páteře a jednak k sobě přitlačuje obratle. Při pohybu se páteř nechová jako ohebný proutek, ale jako suchá větev. v úseku, kde dojde k pohybu, vznikají snadno výhřezy.

    A co pomáhá?

    Nyní nejde o chůzi, která je prostředek nápravy, ale o ta bedra, kyčle, mohli bychom ale přidat krok, kolena atd.

    1. Cvičení pro správnou chůzi – tedy odstranění všech chyb, které pozorujeme v pohybovém projevu jednotlivých lidí s přihlédnutím k tomu, co je jejich příčinou. Nošení tašky v ruce místo na zádech či sedavé zaměstnání ponecháme nyní stranou – jako příčiny jsou až druhořadé. A jejich odstranění nepomůže nebo jen částečně, pokud ty konstitučního či reflexního rázu necháme stranou.
    2. Přechod na kotníkovou chůzí, a pokud ji někomu vlastní, tak její doladění a rozvinutí – o sílu potřebných svalů, pohyblivost potřebných kloubů a KOORDINACI.
    3. CELKOVÉ UVOLNĚNÍ, které je pro ty svalovce či šlacho-kostnatce přímo lékem, umožní rozhýbat fixované vadné držení a vytvoří podmínky pro to, aby ti hypotoničtí zaznamenali konečně svoji váhu a začali se jí aktivně bránit tím, že dají více síly do vytlačení těla vzhůru.

    Čvc 122021
     

    K pochopení tohoto tajemství vás přivede odkaz níže na projekt Při chůzi netrpí kyčle ani kolena. Dozvíte se v něm, jaká je úloha paží, jak dochází k rotaci páteře, v čem spočívá koordinace chůzového pohybu a jakou roli v tom hraje hlava.

    Při správné chůzi netrpí kyčle ani kolena (kocouricviky.cz)

    Koordinaci při chůzi si obvykle představíme jako souhru střídavě protisměrného pohybu dolních a horních končetin. To je sice důležité, není to ale celá pravda. Při chůzi se můžeme totiž nejrůznějším způsobem nekoordinovaně klátit a jsou rovněž situace, kdy se paže do chůze nemohou zapojit – vedeme se s někým za ruku, neseme tašku nebo něco v obou rukou. Pohyb paží je omezen i při chůzi do kopce a s kopce. Jinými slovy – při chůzi můžeme spoléhat jen na to, zda je dobře je zkoordinován pohyb dolních končetin.

    A to není snadné už proto, že každá z nich pracuje v každém okamžiku chůzového pohybu odlišně – stojná tělo podpírá a má vliv na to, jak se držíme – výkročná určuje, jakým způsobem došlápneme a jak dobře využijeme setrvačnosti dopředného pohybu celého těla. Své si při tom řekne při každém kroku i rovnovážná funkce, a proto je chůze velmi pevně fixovaný stereotyp.

    To, zda každý krok přinese ze zdravotního hlediska nejdůležitější účinek chůze – odlehčení celého těla od své vlastní váhy – závisí na koordinaci činnosti dolních končetin. Správné zapojení paží antigravitační účinek činnosti dolních končetin samozřejmě podpoří a zvýrazní. Souhru dolních končetin při chůzi však nenahradí. Při chůzi jako nejsložitějším a nejkomplexnějším pohybu celého těla závisí vše na zlomcích sekund, úhlových stupňů a milimetrů, které nikdy nejsme s to zakomponovat do pohybu vědomě.

    Jediné. co pro zlepšení chůze můžeme udělat, je vyhodit rutinně probíhající takříkajíc ze sedla i oddělit zrno od plev. Tento účel plní porovnání rozdílu ve fyzickém vjemu mezi svojí aktuální, zpravidla kyčelní chůzí a lidsky náležitou chůzí kotníkovou. „Ochutnávka“ kotníkové chůze poskytne mozku pravidla, která mu umožní řídit chůzi nejen jako pohyb vpřed – to je to, co umí každý – ale již s ohledem na faktor gravitace a její negativní vliv na vzpřímený organismus.

    Váha celého těla doléhá v klidu nejvíce na chodidla a svalstvo plosek nohou – jedny z nejmenších svalů v našem těle. Přesto právě ony jsou jediné, které nás mohou před gravitací chránit – udržovat každým krokem plnou tělesnou výšku a tím i správné držení těla. Předpokladem ovšem je, že svalstvo plosky nohy obou dolních končetin se projeví svým antigravitačním potenciálem společně v jediném okamžiku. Díky tomu získá časem specifickou, tj. „chůzovou“ zdatnost. Moment koordinace celkem jasně naznačuje, že ji nezískáme tím, když se budeme učit chodit „správně“ nepřirozeně zpomaleným došlapováním, ale pouze při zachování přirozené dynamiky chůzového pohybu, při němž rozhodující úlohu hrají síly, které posouvají celé tělo o krok vpřed.

    Když je splněn koordinační předpoklad správné chůze vázaný na dolní končetiny, dojde k synergickému efektu svalstva v podélné ose těla od nohou až k hlavě. Svaly plosek nohou nezůstanou tak na odlehčení těla od vlastní váhy samy – jsou jen dirigentem, který vyšle impulz k zapojení všech ostatních.

    Zlepšení chůze nelze samozřejmě oddělit od nápravy škod, které na pohybovém aparátu nadělala léta, kdy jsme nechodili správně a nekompenzovali chůzí jako základním pohybem negativní účinky gravitace i nevhodného způsobu života na držení těla. Správné držení těla, na nějž často spoléháme, je ryze statický jev a samo o sobě správnou chůzi nezajistí. Koordinaci dolních končetin při chůzi je možné rozvinout jen pohybem. Nikoli přímo chůzí, která je nesprávnými pohybovými návyky „prolezlá“ skrz naskrz, ale cvičením, v němž je vše vztaženo k chůzi – CVIČENÍM PRO SPRÁVNOU CHŮZI.

    Účinky tohoto cvičení vidíte na paní Vlaďce, jíž je dnes 73 let. Na cvičení začala chodit před zhruba deseti lety kvůli vážným potížím s krční páteří a dalším, které se postupně nabalily na ztuhlost v celé horní části těla.

    Nutno dodat, že jsme necvičili jinak než O-A metodou®. Neboli cvičením, v němž je jeho Antigravitační moment zkoordinován s jeho momentem uvolňovacím – Oscilačním. ´Spojený účinek těchto dvou momentů vidíte u paní Vlaďky jak na uvolnění svalů v horní části těla, tak na klidovém postoji, dnes dokonale přizpůsobeném chůzi.

    Bře 192021
     

    Opravdu se těším, že se tohoto cvičení ujme nová krev. Na té instruktorské praxi je velmi zajímavá jedna věc: každý z instruktorů dá tomu cvičení vlastní rukopis v závislosti na tom, jak sám cítí pohyb. O-A je metoda způsob pohybování, jemuž se každý instruktor naučí na školení . Za sebe – svoji osobnost i to, jak se v něm utváří pohyb, bude však vystupovat každý sám za sebe.

    Když jsem to u jedné z instruktorky viděla poprvé, byla jsem až dojatá. vycházely z ní tak úžasné věci, o nichž bezpečně vím, že je nemá ode mne. Ona je laskavost sama, já jsem při cvičení pes. Mě se lidé bojí – teď žertuji – váží si toho, že je nenechám dělat něco špatně – Hanku zbožňují.

    A nahoře vidíte, co bude do půl roku zdobit někomu stěnu doma nebo ve studiu.

    Veškeré informace k tomu najdete v sektoru školení, počínaje zde: Jak se stát instruktorem cvičení O-A metodou® – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)