Kocouří cviky

Tento článek k Videokurzu k základům správného držení těla – začnu kacířsky tvrzením, že „DRŽENÍ TĚLA“ JE PRO MOZEK, tudíž i pro vědomí, NICNEŘÍJAKAJÍCÍ PRÁZDNÝ POJEM. Proto často nerozumíme tomu, co se po nás chce, když nás někdo žádá nebo nám doporučuje stát nebo sedět  jinak, než jak jsme ZVYKLÍ. Ačkoli si každý z nás podvědomě upraví stoj i sed, když mu začne být nepříjemný –  zavrtí se, poposedne si, protáhne se apod. –  snadno podléháme dojmu, že to někdo ví lépe než my. Stáváme  se závislými na tom, co si kdo MYSLÍ o tom,  že je pro stoj či sed to pravé ořechové. Protože s tím přicházejí většinou lidé, které považujeme za odborníky, přestaneme v tom věřit sobě a nevědomky tím své tělo  ke své škodě zaneseme dobře míněnými, leč zavádějícími doporučeními – MÝTY. 

Na této situaci se podílí značná dávka nedorozumění na obou stranách.  Onen většinou samozvaný rádce, kterého zpravidla osobně vůbec neznáme, vychází z těchto skutečností:

1. Že lidé často nesedí nebo nestojí dobře, z čehož se vyvozují, že mají „špatné držení těla“ a potřebují si ho zlepšit.
2. Že existuje IDEÁLNÍ stoj či sed a že oni vědí, jak vypadá. V tom je současně předpoklad, že tohoto ideálu může dosáhnout KAŽDÝ a IHNED,  a od toho se i odvíjejí i postupy, jak tomu učí, protože ho to tak naučil někdo, kdo pro to má oficiální pověření, a pokud ne, umí si udělat takovou reklamu, že oslovením potřeb lidí je přitáhne lprávě k sobě.

Na naší straně jako nebohých vlastníků špatného držení těla nebo těch, kteří o sebe hodně pečují a mají tendenci považovat za nejlepší vše nové a brát to za své, hrají v náš neprospěch zase tyto skutečnosti: 

1. Necháme si „natlouct do hlavy“, že máme nějaký problém nebo bychom mít mohli, pokud neuděláme přesně to, co (nám)  radí někdo, kdo nás v životě neviděl a nic o nás tudíž neví – jak vypadáme,  pokud jde o „držení těla“, kolik je nám let, jak se pohybujeme a jak jsme na tom s koordinací , zda máme nějaké potíže atd. atd. Každý z těchto případů vyžaduje totiž jiný přístup
2. Vlivem těchto vnějších vlivů se odpojíme od toho, co nám o všem říká vlastní tělo  a celoživotní zkušenost s ním a necháme si vnutit i to, co nám případně nevyhovuje, ale když KDYŽ TO TAK MÁ BÝT  … . Pomocí metod nácviku staticky chápaného držení těla to svému tělu to pak i VNUTÍME Přinutíme ho fungovat právě takto a jsme spokojeni s tím, že jsme dosáhli přesně toho, na co se po nás chtělo.   
3.  Že svůj skutečný nebo nám podsunutý PROBLÉM nepodrobíme KRITICKÉ  ANALÝZE – co vlastně je na tom mém držení špatně, co o něm z vlastní zkušenosti vím, a zda jsem schopen/schopna to změnit.        

Držení těla je ve nejčastěji problémem zafixování chybných návyků z dětství – nevhodných úlevových poloh, jimiž citlivý dětský organismus reaguje na statické přetížení nebo mu podvědomě předchází pasivním sesunutím do nich, nedostatečné zdatnosti svalstva, které by ho z nich vyzvedlo, a na to navázaných, nutně již chybných pohybových stereotypů. V dospělosti k tomu dále přispěje, když cvičením dostatečně nekompenzujeme velký objem jednostranného zatěžování stereotypní pracovní činností.  

I pasivní přechod do nějaké polohy je ve skutečnosti pohyb, byť není podložen ÚMYSLEM ho provést. Pohybem v pravém slova smyslu může však být nácvik NÁVRATU z ochablého postavení do náležitého. Svaly, které ho zajišťují, tím získají  chybějící zdatnost. Tomu stojí v cestě chybné chápání „držení těla“ jako statického jevu,  z kontextu funkce celého vzpřímeného těla vytržené vlastnosti. Ve skutečnosti je to PRŮBĚŽNÝ vnější projev nepřetržitě a jednosměrně probíhajících adaptačních dějů, které zasahují všechny druhy tkání, proto má tendenci měnit se s věkem k horšímu.  

Tento proces je možné zvrátit, pouze však vhodně voleným pohybem, který jedině může vyvolat tak komplexní děje, že VYTRHNOU mozek z adaptační RUTINY. 

Problematičnost statického chápání držení těla a takto prováděné korekce 

Tento způsob korekce může sice přinést požadovaný účinek na „držení těla“, současně však značně redukuje množství dějů, které pak chybí při pohybu. Úzkým hrdlem tohoto typu korekce je oboustranné působení na svalstvo podél páteře, zatímco chůze – základní pohyb vzpřímeného těla – se vyznačuje pravým opakem – jeho střídavě protisměrným zatěžováním, kdy si svaly podél páteře přehazují VZPŘÍMENOST z jedné strany na druhou jako horký brambor. 

Skutečnost, že nápadným rysem stavby svalstva je jeho uzpůsobení jak vertikálnímu, tak diagonálnímu průběhu pohybu, vyvrací fakticky závěry spojené dnes s teorií STŘEDU TĚLA.  Snaha posílit hluboké svalstvo v bederním úseku páteře a zmírnit rozdíl mezi napětím hlubokého a povrchového svalstva  míří sice správným směrem, jako metoda statické korekce držení těla bude však tak či onak muset ještě projít přehodnocením a dalším vývojem.           

DRŽET SE nebo mít pod kontrolou USPOŘÁDÁNÍ TĚLA?  

Pokusím se k tomu přispět i tímto odstavcem tím, že použiji pojmy, které Vám pomohou pochopit dynamický charakter „držení těla“ jako jevu, který se vyznačuje celistvostí, a proto byl pojmenován tak, že vyjadřuje právě tuto jeho stránku. Držení těla je ve skutečnosti stejně proměnlivé jako pohyb sám.  Pochopit to Vám pomůže,  když místo toho, že se nějak DRŽÍTE, si řeknete, že Vaše tělo je v danou chvíli nějak USPOŘÁDÁNO. Vyplývá z toho totiž, že se to dá změnit, zatímco měnit, co je nějak už „DRŽÍ“, je pro vědomí i mozek matoucí. Že nějaká část těla není v POSTAVENÍ, které odpovídá představě IDEÁLNĚ VZPŘÍMENÉ POSTAVY – „to je podstata správného držení těla“ – pozná i laik. Tuto  představu má ve svém mozku ukotvenou každý z nás. IDEÁLNĚ VZPŘÍMENÁ POSTAVA bude ve videokurzu CÍLEM Vaší snahy o zlepšení VZÁJEMNÝCH  VZTAHŮ mezi jednotlivými částmi těla nad sebou. Dosáhnete tohoto tím, že budete měnit postavení celého těla. To si vynutí jejich  PŘEUSPOŘÁDÁVÁNÍ v závislosti na tom, z jakého postavení do jakého budete PŘECHÁZET. Bude se tím měnit průběh PODÉLNÉ OSY TĚLA,  což si vynucuje  uvolňování a zapojování pokaždé jiných svalů. To vše Vám pomůže si UVĚDOMIT, co se s kterými kdy děje a díky tomu se naučíte své tělo OVLÁDAT.

Na úvodním obrázku vidíte, že i když se bude stát  na místě, nebudete nehybní jako „sfinga“, ale budeme v těle navozovat děje připomínající povlávání břízy ve větru – tělo jako celek budeme tedy STIMULOVAT – podněcovat k činnosti. Dáte svalům i kloubům celého těla příležitost zapojit se do celku vzpřímené postavy tak, jak je v tom kterém postavení náležité a rovnou i potřebnou ZDATNOST. Zjistíte, co a v jakém okamžiku potřebují jednotlivé části těla právě od Vás, jak to máte udělat a co požadovaný výsledek případně kazí. Ve videokurzu upozorňuji na to vše – co a jak se dělá i na chyby, které se hned snažíme odstranit

Komu je Videokurz určen?   

Videokurz umožní každému zlepšit si představu o tom, co „držení těla“ vlastně je, jak se s ním pracuje , a umožní Vám si zkontrolovat, zda to Vaše je  opravdu správné.

Obrovským přínosem bude videokurz pro děti, pro něž zejména je „držení těla“ zprvu prázdný pojem, takže nechápou, co se po nich vlastně chce, když je žádáme, aby stály nebo seděly jinak, než jsou ZVYKLÉ. 

Dobře však poslouží i těm, kteří mají špatné držení – což byl případ paní A. na fotografiích níže – nebo navíc ještě i zdravotní potíže. Když si takto uspořádáte lépe celé tělo, naučíte se měnit jeho uspořádání ve vazbě na různé situace a naučíte zapojit se svaly, které to dříve neuměly, je velmi pravděpodobné,  že se svých potíží zbavíte nebo se alespoň výrazně zmírní. 

Ve videokurzu se seznámíte se cvičením, které se v tělocvičně dělá u madla nebo žebřin, ve videokurzu je přeneseno do přírody, kdy k tomu stejně jako u Vás doma můžete využít i pevného zábradlí vhodné výšky.

V případě zájmu o videokurz si ho můžete objednat zde:  Videokurz Základů správného držení těla – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)