fbpx
/* ]]> */
Zář 302021
 
Proč nepodceňovat místo Pohybu vsedě v Základu zdravého pohybu?
Sed je jednak druhou – vlastně první přirozeností člověka. Fylogenetický předchůdce člověka mohl totiž přejít ke stromovému způsobu života a posléze se vzpřímit díky tomu, že přisedáváním na zadní a konzumováním potravy, kterou držel v předních tlapkách, se týlní otvor mohl postupně provrtat lebkou směrem dolů a sestoupit ze zadní strany hlavy směrem dolů – u člověka téměř již nad páteř.
 
Proč se člověk vrátil k sezení poté, když se vzpřímil?
Je to prosté – protože vsedě pracují svaly při nižším napětí – tedy efektivněji než ve stoji. Vsedě také působí gravitace svými destruktivními účinky na kratší úsek vzpřímené kostry než ve stoji. Pro bytostně ekologický organismus tedy dva pádné důvody, proč při práci rukama preferovat sed před stojem vždy, když je to možné.
 
Vznikl tak ovšem problém. Problémy jsou však od toho, aby se řešily. 
Problémem se stal přechod ze sedu do stoje. Neboli jak to udělat, aby se z nízké úrovně svalového napětí vsedě, navíc z excentrické polohy s těžištěm těla daleko za nohama, na něž je třeba přenést při vztyku váhu, zvýšilo napětí na úroveň, již potřebujeme ve stoji. Tím správným řešením rozhodně není to, které často používají děti, když začnou chodit do školy –  mrsknout pomocí dlouhé hlavy bedro-kyčlo-stehenního svalu bříškem vpřed. Je to mimochodem jeden z důvodů nesprávných pohybových stereotypů v bederně-pánevní oblasti v dospělosti. 
 
 
 
Vstát správně ze židle je umění svého druhu. 
Správné provedení tohoto – zdánlivě banálního, každý den mnohokrát prováděného pohybu – má svá naprosto přesná pravidla. S jejich pomocí lze vyřešit množství dalších problémů s pohybovým aparátem, a to jak v krční tak bederní oblasti. Aniž to víme, prohřešujeme se proti nim vším možným. Držením hlavy a pohyby hlavou počínaje,  držením hrudní páteře a předklony pokračuje a držením těla a pohyby v bederně pánevní oblasti vsedě i ve stoji konče. 
 
Pohyb vsedě a hluboké svalstvo. 
Pohyb vsedě je nepostradatelnou součástí Základu zdravého pohybu a nedá se ničím nahradit. Učíme se při něm pracovat s hlubokým svalstvem celé horní části těla včetně paží – vysteleme ji hloubkovou hybností. Není jistě třeba zdůrazňovat, že při pohybu ve stoji jako když ji najdeme.
Pro 052016
 

Tuhle mne dostala na ultraseniorech paní Zdena. Pokud sledujete na facebooku mé postřehy ze cvičení, je to ta, co ji musím chválit slovy „vy jste ale šikovní“, a když to řeknu, rozesměje se a samým uspokojením přestane cvičit. Dnes jsem s nimi poprvé zkoušela protirotaci krční páteře. Čili při vysunutí pravé paže ke koleni vsedě na židli se hlava natočí k této paži. Když se paže vystřídají, je to naopak. Její sousedka to dělala stále obráceně, i když jsem se to s ní po několika neúspěšných pokusech jala nacvičovat pomalu. Úspěch se dostavil, nicméně po chvíli to vždy znovu sklouzlo k opačné rotaci. To mozek někdy dělá, aby se chránil před nepříjemnými pocity, které působí například protažení. Paní Zdenička se k ní po chvíli otočila a ve svém požehnaném věku 89 let pronesla: „Jsme to ale debilové, viďte?“ Takže tentokrát jsem přestala cvičit já.

Podobné pocity prožívají lidé při cvičení O-A metodou dost často, když zjistí,  že nejsou s to provést hned správně pohyb, který vypadá naprosto jednoduše. Stereotypy jsou zkrátka stereotypy.

Kvě 152016
 

Sed získává v posledních letech stále více nálepku něčeho, co je pro naše zdraví škodlivé a nežádoucí. Svoji roli v tom hraje skutečnost, že díky computerizaci trávíme v zaměstnání stále více času sezením u počítače.

Sezení je ve skutečnosti druhou přirozeností člověka. A to nejen v moderní době, ale od počátku jeho vývoje jako druhu. Není náhoda, že jeho předchůdcem jsou pralesní lidoopi, kteří na rozdíl od svých bratranců – opic – netrávili „volný čas“ posedáváním ve větvoví, ale  na zemi v bezpečné vzdálenosti od stromů, kam se uchylovali jen za potravou nebo k spánku.

Pokračovat ve čtení »