
Tuhle mne dostala na ultraseniorech paní Zdena. Pokud sledujete na facebooku mé postřehy ze cvičení, je to ta, co ji musím chválit slovy „vy jste ale šikovní“, a když to řeknu, rozesměje se a samým uspokojením přestane cvičit. Dnes jsem s nimi poprvé zkoušela protirotaci krční páteře. Čili při vysunutí pravé paže ke koleni vsedě na židli se hlava natočí k této paži. Když se paže vystřídají, je to naopak. Její sousedka to dělala stále obráceně, i když jsem se to s ní po několika neúspěšných pokusech jala nacvičovat pomalu. Úspěch se dostavil, nicméně po chvíli to vždy znovu sklouzlo k opačné rotaci. To mozek někdy dělá, aby se chránil před nepříjemnými pocity, které působí například protažení. Paní Zdenička se k ní po chvíli otočila a ve svém požehnaném věku 89 let pronesla: „Jsme to ale debilové, viďte?“ Takže tentokrát jsem přestala cvičit já.
Podobné pocity prožívají lidé při cvičení O-A metodou dost často, když zjistí, že nejsou s to provést hned správně pohyb, který vypadá naprosto jednoduše. Stereotypy jsou zkrátka stereotypy.
Sed získává v posledních letech stále více nálepku něčeho, co je pro naše zdraví škodlivé a nežádoucí. Svoji roli v tom hraje skutečnost, že díky computerizaci trávíme v zaměstnání stále více času sezením u počítače.
Sezení je ve skutečnosti druhou přirozeností člověka. A to nejen v moderní době, ale od počátku jeho vývoje jako druhu. Není náhoda, že jeho předchůdcem jsou pralesní lidoopi, kteří na rozdíl od svých bratranců – opic – netrávili „volný čas“ posedáváním ve větvoví, ale na zemi v bezpečné vzdálenosti od stromů, kam se uchylovali jen za potravou nebo k spánku.