Lidé přicházejí na konzultaci, aby zjistili, jaké šance na zmírnění jejich zdravotních potíží jim dává cvičení. Bývají mezi nimi ti, kteří již vyzkoušeli  leccos, fyzioterapii nevyjímaje, zaujalo je však to, že ve cvičení O-A metodou® se klade důraz na něco jiného, než s čím se setkali jinde – uvolněnost při pohybu –  a stále více i to, že  neopomíjíme chůzi a při cvičení z ní přímo vycházíme.  

V úvodu konzultace si povídáme o tom, co koho přivádí, při konzultaci se však hlavně cvičí. Vychází se při tom z pohybové diagnostiky, která odhalí tzv. žábu na prameni – příčinu toho, co u dotyčného maří veškeré snahy zbavit se jeho zdravotních potíží. 

Při konzultaci se snažíme oslovit hlubší příčiny problémů než v pouhém oslabení jednotlivých svalů. U každého bývají jiné – u někoho nesprávný postoj, u jiného koordinace zablokovaná příliš vysokým napětím svalstva zad nebo naopak celkově nízké napětí svalstva.  Někdy stačí jedna konzultace, aby se v těle vše jakoby rozvázalo a začalo pracovat správně, jindy jich je třeba více a někomu stojí za to chodit na ně i celé měsíce.      

Jeden příklad za všechny

Jeden pán, zralý na operaci krční páteře, protože ho čím dál častěji přepadaly stavy signalizující, že na něj jdou mdloby, docházel na individuální cvičení tři roky. Ačkoli se jednalo o poměrně závažný stav, jehož příčinou bylo mechanické dráždění cév vadným držením hlavy, nešel s tím k lékaři, protože při těchto potížích by musel zanechat své práce.

Sám aktivní sportovec a chlap jak hora byl velmi překvapen, že valná většina cviků, ačkoli vypadaly velmi jednoduše, mu dělala obrovské potíže.  Mně naopak běžela při první konzultaci hlavou otázka, jestli ho ještě někdy uvidím. Vydržel a po necelém půl roce utrpení pro nás pro oba jsme při jedné lekci zůstali překvapeně zírat – neuvěřitelně krásný, plynulý a naprosto správný pohyb v ramenním, do té doby zoufale ztuhlém kloubu. Byl to sice průlom, zatím ale teprve první krok ke zmírnění ostrého zalomení krční páteře, což nebyla zdaleka jediná vada držení, s níž jsme se museli vyrovnat.

Odměnou za vytrvalost, cílevědomost a notnou dávku sebezapření bylo to, že pocit nastupující mdloby se od doby, kdy začal cvičit, neobjevily už ani jednou. Po dvou a půl letech přešel do skupinové lekce seniorů, nevynechá jediný cvičební víkend a s železnou pravidelností chodí cvičit 1x – 2x týdně dodnes.