Bederní páteř je buď ztuhlá a potřebuje rozhýbat nebo příliš povolená. Na její rozhýbání se musí jít jemně, a to postupnými pohyby, které se do ní šíří z vyšších úseků páteře, nebo tím, že pomocí dolních končetin otáčíme pánví.
Vynikající jsou střídavé pohyby, které vnášejí do páteře rotační moment.
Ztuhlé struktury povolují postupně. Dokud nepovolí vazy a s nimi i ztuhlé klouby. nemá význam posilovat jednotlivé svaly. Je téměř vyloučené, že pohyb by probíhal tak, aby se zapojily hluboké svaly, které pohybují jednotlivými obratli vůči sobě. Pozor ale – nejde zdaleka jen o předklony tzv. obratel po obratli, kde se velmi často chybuje proto, že jednotlivé úseky páteře mají rozdílnou pohyblivost, a to v opačném směru. Při předklonech bychom zvyšovali nejpíše pohyblivost krčně-hrudního přechodu a hrudního úseku páteře – hrbili bychom se – zatímco do krčního a bederního úseku bychom se nejspíše vůbec nedostali.
Při cvičení O-A metodou se proto učíme ovládat páteř jako celek. Pro začátek se osvědčují náklony vsedě na zemi nebo na židli, které míří právě na problematickou bederní páteř. Teprve po jejich zvládnutí přistupujeme k předklonům, což již podle názvu je docela jiný typ pohybu. Probíhá podle jiných pravidel, která lidé běžně neznají, takže jeden a druhý druh pohybu neumí odlišit a používají jen jeden z nich. , a to i v situacích, pro které je tento druh pohybu zcela nevhodný. Pravidlům správného pohybu se můžete naučit na cvičení pod naším vedením nebo na semináři Dokonalý pohyb pro každý den. Na toto téma – ve spojení se správnou chůzí – připravujeme i první knihu.
Když jsou bedra jen povolená, je sice třeba svaly posílit. Problém je v tom, že příliš uvolněné bývá celé tělo. Je proto třeba zpevnit ho celkově – zvýšit svalové napětí od nohou až k hlavě. I zde je třeba postupovat citlivě. Správné držení v bederní části páteře souvisí s činností svalů v celé bederně-pánevní oblasti, s celkovým postojema a s tím, jak chodíme. Pouze posílením břišního svalstva se toto vše nespraví.Při cvičení O-A metodou vycházíme proto právě od nohou a snažíme se začlenit bederní páteř do větších, tzv. funkčních celků. Těmi je trup jako celek na straně jedné a pohyb dolních končetin na straně druhé. Spojujícím článkem v obou případech je pánev. Vliv svalů z horní a spodní části těla se setkává v kyčelních kloubech. „Střed těla“ – pojem, který dnes symbolizuje zdravotně zaměřené cvičení – umísťujeme proto na rozdíl od většiny současných druhů cvičení právě do kyčelních kloubů. Ty jsou mimo jiné i středobodem chůze.
Nápravu držení těla v oblasti bederní páteře provádíme zásadně pohybem. Buď vsedě na židli nebo při chůzi. Tím uvádíme na správnou míru i další módní pojem – stabilizace. Svaly v bederní oblasti, stejně jako kdekoli jinde v našem těle, musí totiž především reagovat a přizpůsobovat se svojí činností situaci, v níž se právě nacházíme. Přílišným důrazem na zpevnění této oblasti ztratí svalstvo schopnost uvolnit se, když je třeba, citlivě reagovat a a zapojiit se správně do nejrůznějších pohybů. Stabilizační cvičení se navíc používá paušálně i u lidí, kteří mají dostatečné napětí svalstva, dobré držení těla a daleko spíše než zpevnit se potřebují uvolnit.