Níže uvedená doporučení platí obecně pro jakékoli cvičení. Vy jich nyní můžete využít k odstraňování nejčastějších prohřešků proti správné chůzi.

1. Ujasněte si, v čem spočívá váš hlavní prohřešek proti správné chůzi. Projděte si ale všechny, abyste zjistili, v čem je vaše silná stránka a kde máte naopak rezervy.
2. Pokuste se odstranit tyto prohřešky za pomoci připojených doporučení – elementárních cviků, které se vám začnou připomínat stále častěji i v běžném pohybu. Posílení je v nich cvicích spojeno s protažením a uvolněním nejen svalů, ale i vazů a kloubů.
3. Vše proto provádějte nenásilně, naprosto lehce. Důležité je přijít na fintu, která je v těchto cvicích skryta. Jen tak porozumí vaše tělo účelu každého cviku. Porovnejte pomalé provedení cviku s rychlým. Objevíte tak přirozenou dynamiku každého z nich.
4. Při vlastním cvičení vždy respektujte přirozenou dynamiku pohybu a cvičte v tempu, o který si ten který cvik sám říká. Jen tak se každý jednotlivý prvek promítne postupně do celkového stereotypu chůze.
5. Každý pohyb dotáhněte nenásilně do krajní polohy. Jen tak ucítíte, které svaly jsou krajní polohou protahovány nebo naopak posilovány. Cvičte do mírné únavy a jen tak dlouho, dokud máte ze cvičení příjemný pocit. Je to známka toho, že pohyb probíhá správně. Při cvičení a po něm nesmí nic bolet.
6. Cviky si seřaďte tak, abyste začínali tím, co vám jde nejlépe. Budete díky tomu postupovat podle zásady od snadného k obtížnému.
7. Nedávejte zbytečné úsilí do toho, co cítíte, že vám hned tak úplně nejde. Brání tomu zřejmě překážky, které se budou rozplývat postupně pod vlivem cviků, u nichž jste si jisti, že jim rozumíte a jste schopni provést je správně. Překážky jsou jednak koordinačního a jednak svalově-kloubního rázu. Koordinační a svalové překážky mizí rychleji než kloubní. Nesnažte se proto prosadit něco silou – síla svalů narůstá samovolně s počtem opakování a uvolněním ztuhlých kloubů. Vynakládáním nadměrného úsilí byste si pokazili nově utvářené pohybové stereotypy. A to by byla škoda.
8. Všímejte si při cvičení pocitů, které na sebe upozorní tím, že jsou pro vás něčím novým – tah a napětí svalů, aktuálně možný plný rozsah pohybu v kloubu, vliv cviku na sousední části těla  apod. Tyto pocity vás informují jak o chybějících, tak navazujících článcích řetězu vaší správné chůze. Účel cviku je z koordinačního hlediska splněn v okamžiku, kdy se vám v hlavě jako by rozsvítí a objeví se celkový pocit „aha, tak takhle je to správně“. Měl by se dostavit co nejdříve po tom, kdy začnete se cvičením. Neznamená to sice, že hned ustoupily překážky kloubního původu, sděluje vám však, že na ně působíte v daném okamžiku optimálními pohybovými stereotypy.
9. Věnujte se cvičení jak často můžete a tak dlouho, než vám všechny cviky budou připadat snadné a naprosto samozřejmé.
10. Nevynechávejte ty cviky, které jste se již dobře naučili. Jsou pro vaše tělo něčím jako rozcvičkou, která usnadní zvládnutí těch, které vám činí ještě potíže. Můžete je dokonce rozvíjet – provádět je ve větším rozsahu a tempu, a pokud se na to cítíte, spojovat je navzájem ve větší celky. Každý dílčí pokrok se promítne i do vaší chůze. Cvičení prokládejte proto chůzí a všímejte si toho, jak ten který dílčí cvik ovlivňuje její průběh. Pamatujte – důležité je to, jak vykročíte. Proto si na tom dávejte zvláště záležet.