Specifické a všeobecné účinky cvičení pro správnou chůzi

• Celkový postoj a držení těla nastavují podmínky, za nichž probíhá chůze. Vztah k držení těla jako statické funkci platí ale i obráceně – způsobem provedení chůze lze měnit držení těla a ovlivnit vnitřní podmínky, za jakých se tento pohyb uskutečńuje;
• Gravitace formuje tělo sestupně a v čistě vertikálním směru. Podněty, které vznikají při chůzi, působí naopak vzestupně a navíc i diagonálně, a to s různě velkými odchylkami od vertikální osy těla. Cvičení pro správnou chůzi zahušťuje a rozšiřuje proto spektrum svalů schopných plnit posturální funkci;
• Chůze vytváří mezi svaly nervové vazby, které ve vztahu ke vzpřímenému postoji propojují posturální a hybnou funkci svalstva. Zvyšuje tak odolnost vzpřímeného organismu proti gravitaci;
• Při nácviku správné chůze dochází ke zkoordinování projevů přirozené elasticity tkání s aktivní činností svalstva při pohybech, které procházejí podélnou osou těla nahoru a dolů. Pokud se provádějí rytmicky, rozvíjí se elasticita – pružnost organismu – nad vrozenou úroveň elastických vlastností tkání. Jelikož pružnost podmiňuje intenzitu látkové výměny na buněčné úrovni, má cvičení pro správnou chůzi významný anti-aging efekt.

Všeobecné účinky cvičení pro správnou chůzi a jejich zdravotní význam

Chůze je běžný, přitom však zcela základní, velmi komplexní a všem lidem známý pohyb, který nevyžaduje zvláštní dovednosti ani zdatnost. Zásadní pro její správný průběh je pouze  ta minimální úroveň svalového napětí, jehož je zapotřebí ke vztyčení se do vzpřímeného postoje a zaujetí správného držení těla. Tato základní, současně však nejnižší možná úroveň nervosvalového napětí, aby bylo dosaženo účelu, je z energetických důvodů vztažena ke gravitaci. Při pohybu vzrůstá o hodnotu, již potřebují svaly k zajištění konkrétního požadovaného pohybu.

Axiom stálé hodnoty minimální úrovně nervosvalového napětí slučitelné se správným držením těla

V podmínkách setrvale působícího vlivu gravitace je třeba obnovovat pravidelně nervosvalové napětí právě a pouze na základní úrovni, neboť na udržení vzpřímeného postoje se podílí i vnitřní soudržnost. Její vliv se projevuje tendencí těla k tuhnutí, a to  jak v důsledku gravitací formovaného pasivně-rovnovážného vadného postoje, tak svalové aktivity vykonávané při vyšším než základním napětí. Důsledkem jednoho i druhého vlivu je zúžení prostoru pro aktivní řízení pohybového systému a s tím související degenerativní procesy v rámci samotné nervové soustavy.

Správná chůze je prostředek udržení vnitřní rovnováhy organismu

Optimálně založený stereotyp chůze je ideálním prostředkem udržení nervosvalového napětí na stálé, ale minimisticky definované výši, neboť vtahuje do činnosti veškeré svalstvo těla včetně toho, které ve vzpřímeném postoji zajišťuje správné držení těla. Svými mechanickými účinky obnovuje chůze vůli v kloubech ve ztuhlých částech těla. Hodnota chůze pro organismus vyplývá však především z její podstaty jako nervového děje, který podle potřeby napětí tkáňových systémů buď snižuje nebo zvyšuje a navozuje mezi nimi rovnováhu. Vnitřní prostředí organismu je díky tomu chráněno jak před nadměrným opotřebením, tak před degenerací v důsledku nedostatečného zatěžování.

Všeobecně uznávaný a v praxi bezpočtukrát ověřený zdravotní účinek chůze spočívá proto ve vlivu chůze na svalové napětí.

Pouhá procházka a někdy jen několik kroků stačí proto v mnoha případech k tomu, aby se svalstvo v celém těle zaktivovalo natolik, že se organismus zregeneruje a zmírní se i zdravotní obtíže způsobené dlouhodobým nesprávným zatěžováním.

Bez zlepšení kvality chůze jako pohybového stereotypu je však pozitivní vliv chůze na organismus omezený a dočasný.

Naskýtá se proto otázka, zda je vůbec možné tento pevně fixovaný a velmi komplexní pohybový stereotyp změnit. Mezi odborníky, ale i veřejností o tom panují značné pochybnosti nejen proto, že do tohoto pohybového stereotypu je zapojeno svalstvo celého těla, ale především proto, že je překryt mnohovrstevným nánosem pohybů, které se na základě chůze rozvinuly v pozdějším věku včetně jejích případných nedostatků.

Je možné změnit stereotyp chůze?

Zdánlivá nevýhoda komplexnosti chůze se mění ve výhodu v okamžiku, kdy v technice chůze ovlivníme kterýkoli prvek, který v ní a ve všech na ni navázaných pohybových stereotypech  nebyl plně či správně rozvinut nebo až dosud dokonce chyběl. Právě díky komplexnosti chůze se může posunout k lepšímu veškerá hybnost.

Odpověď na otázku, zda je možné změnit stereotyp chůze, zní tedy ano, je to možné, a dokonce se vyplatí chůzí začít.

Změnit chůzi znamená podřídit ji objektivně působícím zákonitostem a osvojit si z  z toho vyplývající pravidla

Chůzi si každý člověk osvojuje samostatně v průběhu prvního roku života jako účelový pohyb, který nemá v dané chvíli jiný cíl než přemístit dotyčného  k vyhlédnutému cíli. Děje se tak navíc za situace, kdy tělesný vývoj není ukončen, dotváří se kostra, mění tělesné proporce, chybí pohybové zkušenosti a pozornost je věnována všemu jinému než tomu, jak se pohybujeme. Není proto divu, že v chůzi, která je osvojena tímto způsobem, se v chůzi  většiny lidí vyskytuje řada nepřesností a nedostatků.

Jejich hlavní a společnou příčinou je nedokonalý přenos váhy na stojnou končetinu při . zahájení chůze. Nedůslednost v počátku tohoto pohybu nelze v průběhu chůze dodatečně  napravit. Důsledkem je trvalé snížení účinnost reakce opory jako reflexního děje, jehož účelem je udržení optimální úrovně nervosvalového napětí. Z toho důvodu se sama chůze podílí na vzniku různých zdravotních potíží a zaostává za svými možnostmi udržet organismus v rovnováze.

Pravidla vtiskují chůzi jednak vnější podmínky, za nichž se uskutečňuje – zvláště gravitace,  dále fyzikální zákonitosti pohybu těles v prostoru určeném gravitací a konečně stavba a vlastnosti lidského těla jako biologicky založeného organismu. Čehokoli z toho můžeme při nápravě chůze využít jako objektivního kritéria pro její provádění, neboť jsme s to ovlivnit její průběh i vědomě.  Více o těchto pravidlech a z toho odvozených doporučení pro cvičení najdete v dalších textech.