Jak vykročíte, tak budete chodit

Zahájení chůze se obvykle popisuje podle toho, jak vypadá na první pohled vykročení z klidového postoje. Říkává se proto, že chůze začíná vykopnutím jedné dolní končetiny vpřed a úderem její paty o zem.

Má se však dolní končetina opravdu vykopnout jako při fotbale, nebo jde spíše o odraz od podložky, který vychází z chodidel a dodává celému tělu prvotní impulz k pohybu vpřed? Hned v úvodu tak vidím,e že existuje kyčelní způsob chůze na straně jedné a chodidlový na straně druhé? Který sio myslíte, že je správný? A který používáte Vy?

Sporné je i ono otloukání paty o zem. Dopadne-li totiž na zem jako první pata, zbrzdí se přenesení váhy na plné chodidlo stojné končetiny a tělo zůstane překlopeno vzad, místo aby bylo pevně podepřeno pilířem stojné končetiny. Způsob chůze ovlivní i celkové držení těla – přesněji řečeno to, jak je rozložena váha na chodidlech v klidovém postoji.

První krok, přesněji řečeno vykročení z klidového postoje, je velmi důležité i proto, že nastavuje i délku kroku. Možná již začínáte tušit, do jaké míry souvisí vady klenby nožní s tím, jak chodíte. Návyk, který jste získali v útlém dětství, lze však cvičením pro správnou chůzi změnit, a sice převedením kyčelní chůze na chodidlovou. Pro tuto chvíli alespoň základní doporučení:

Nevykopávejte nohy při chůzi vpřed a neotloukejte si paty o zem. Vykračujte s vědomím, že k zemi směřujete špičkou nohy. Jsou to naše lidská tykadla.