Včera přišla na konzultací paní, která slyšela moji přednášku na téma Jak může pohyb ovlivnit činnost mozku. Je to elegantní dáma, která nevypadá na svých 82 let a před 25 lety si při při uklouznutí na ledu schovaném pod sněhem zlomila na třikrát kotník. Má ho méně pohyblivý, ale téměř nekulhá, jen chodí opatrně. Má kromě toho potíže s ramenem. Až při pohledu zezadu bylo znát, že celá záda směřují ke stařecké kyfóze. Při sebemenším pohybu sykala bolestí, a při cvičení a když cokoli vysvětlovala, měla neustále zavřené oči. Měla velmi ochablé všechny svaly, a proto jí bylo předepsáno mechanické cvičení – tj. u strojů. Nevěřila jsem svým uším. Bojí se na něj nechodit, ale nedělá jí dobře. Tak jsme začaly podle Pohybu vsedě – zcela běžné, tj. lehce prováděné a cíleně volené pohyby k rozpohybování kloubů – a také jsem jí řekla, ať nechá oči stále otevřené. Dělalo jí to dost potíže, ale podařilo se. Odcházela celá rozzářena jako čiperka. Kdysi jí někdo řekl, že s tím kotníkem se NIKDY nepůjde nic dělat. Vzal jí tím sílu se prát. Takže příští přednáška bude buď o tom, Jak může mozek ovlivnit pohyb, nebo o tom, že Kdo zachází s pohybem, měl by o něm nejprve něco vědět… Síla není všechno.