Když jsme se ve vršovické sokolovně sešli v sestavě, která byla v polovině října na víkendu v Náchodě, kde jsme nácvik správné chůze spojili i se zlepšením běhu, ozval se Luděk, když už  jsem chtěla přejít na zem, jestli bychom nemohli dělat chvíli i chůzi. Chtěl vědět, jestli je v pořádku, jak se mu po tom víkendu rozchodily nohy. No proč ne? Je tam nádherný velký sál a něco takového se dá dělat jen málokde. Bylo to super. No a Luděk? Trochu jsem ty jeho nohy musela zkrotit. Chtěly toho zvládnout moc najednou.