Vylučuje se nordic walking se správnou chůzí?

Cítíte se diky chůzi s hůlkami zdatní jak nikdy předtím?
Zvláště když vás od takového toho ťapání, aby se neřeklo, posunula k festovním výšlapům? Ráda věřím, že v tom nejlepším slova smyslu ano. Nordic walking skutečně umožňuje vytvořit si svalový korzet, o jakém sní každý propagátor kondice i správného držení těla. A tady se vám někdo snaží namluvit, že nordic walking není tak úplně košér kvůli tomu, že chůze s hůlkami zvýrazní došlap přes patu. Vždy jinak než na patu se při kondičním pojetí nordic walking došlápnout ani nedá! V tom máte stoprocentní pravdu.
Motorem chůze při nordic walking nejsou nohy, ale paže – prodloužené navíc o délku hůlek.
Až budeme mít paže dost silné, budeme moci chodit dokonce jen pažemi a nohy nebudeme potřebovat vůbec. Budeme si jimi moci ve vzduchu šlapat na volnoběh jako na kole. A nebo nedělat vůbec nic. Že je to absurdní myšlenka? Co my víme, co se z něho za pár let vyklube? Už dnes někteří instruktoři předvádějí skoky na hůlkách jak sedmimílových botách. Proč by se nordic walking nemohl posunout ještě dál směrem, který struktura pohybu při nordic walking umožňuje – chodit po pažích?
Nordic walking staví chůzi obrazně řečeno na hlavu
Motorem chůze jsou nohy. Jejich úlohou je podpírat tělo a při pohybu z místa ho odrazem pohánět při každém kroku vpřed. A to jim nordic walking bere. Při prosté chůzi paže nohám jen sekundují – svojí aktivitou se zapojí do stereotypu chůze až v reakci na vykročení. A to s intenzitou, která v každém okamžiku odpovídá intenzitě pohybu dolních končetin. Zprvu tedy nižší, než když se chůze plně rozběhne a ustálí se na komfortní rychlosti pohybu celého těla vpřed. Při nordic walking dává povel k pohybu také vykročení – hůlky však zabodáváme od začátku za sebou do země, čímž vezmeme odrazové funkci plosek nohou vítr z plachet. Zlomek sekundy, než dokončí zabodnutí naše prodloužená zadní paže, nás přinutí prodloužit krok. Čím delší krok, tím více práce pro obě paže vyzvednout tělo nad široce rozkročené končetiny tak, abychom byli vůbec s to přenést se přes přední o krok vpřed.
V okamžiku, kdy váhu těla při běžné chůzi nese stojná končetina zpevněná v kyčelním kloubu svaly, které v jednooporové fázi chůze stabilizují pánev (střední a malý sval hýžďový jako abduktory v kyčelním kloubu), jsme tak podepřeni pažemi. Tím přicházíme už o druhý z významných chůzových svalů, jemuž se kvůli hůlkám nedostane pro správnou chůzi zásadních podnětů. To, před čím varuji na základě pouhé kineziologické analýzy ukázala již před lety elektromyografická měření (u nás doc. Bronislav Kračmar z FTVS UK) – relativní oslabení svalů kyčelních kloubů u lidí pěstujících nordic walking oproti těm, kteří se mu nevěnují. Běh, bruslení, běh na lyžích či běh na kolečkových lyžích tyto negativní účinky na prostou chůzi logicky nemají. To proto, že na rozdíl od nordic walking u nich není eliminována rovnovážná funkce stojné končetiny.
Problematických aspektů nordic walking by se našlo více a ještě více těch pozitivních. Pro chůzi jako základní pohyb vzpřímeného organismus však neplatí však nic jako „výhody převažují nad nevýhodami„. Tím zcela zásadním argumentem ve prospěch prosté chůze – zde ale i běhu na lyžích – je to, že jsou jediným pohybem ve stoji, který udržuje a rozvíjí vertikální pružnost páteře.
Mají snad být výhrady k nordic walking důvodem pro to zahodit hůlky jednou provždy do kouta?
Skoro bych byla pro – na podpírání holemi je vždy času dost – jsem ale realista. Dokud zdraví slouží, neudělá to nikdo, kdo si nordic walking oblíbil. Vídám kromě toho s hůlkami i lidi, kteří znají tu správnou míru a jejich používáním v běžné chůzi si v žádném případě neškodí. Podezírám je dokonce z toho, že vždy chodili výborně i bez nich, což se nedá říci o leckterém z těch, kteří této aktivitě učí. Je také rozdíl, když se hůlek chopí mladí lidé a lidé se zdravotními problémy a vážnými nedostatky v chůzi.
Když mne tedy neproklejete nebo nebudete jen ignorovat varování, jaké se dá uvést k jakékoli výkonově pěstované pohybové aktivitě v duchu úsloví „čím kdo zachází, tím také schází“, vychází mi z toho kompromis, který by snad mohl akceptovat každý.
NEPŘIPUSŤTE, ABY VÁM NORDIC WALKING PŘEPSAL STEREOTYP PROSTÉ CHŮZE
Když se naučíte chodit správně a shodneme se na tom, že správná je kotníková chůze – budete jednak přesně vnímat, v čem je s ní nordic walking v rozporu a kromě toho budete mít v hlavě dva chůzové stereotypy – jeden s hůlkami a jeden bez nich. Mozek bude moci přeskakovat díky tomu z jednoho na druhý. Jako kompenzace nordic walking pak postačí, když výlet s hůlkami zakončíte kilometrem prosté kotníkové chůze. Nordic walking tak pro vás zůstane sportem s obrovskou přidanou hodnotou bez negativních účinků, které by na váš organismus mělo, kdybyste o lidsky náležité chůzi nic nevěděli a neuměli ji.
Optimální je seznámit se s tímto základem ještě předtím, než vezmete hůlky poprvé do ruky. Nordic walking neškodí jen těm, kdo nezvládli jeho techniku, ale dlouhodobě paradoxně nejvíce těm, kdo ji ovládají na výbornou a intenzivním tréninkem si ji upevní natolik, že v mozku přepíše stereotyp prosté chůze. V určitém okamžiku už je to „neposlechne“, kdyby chtěli jít „normálně“.
Co tedy doporučit fandům nordic walkingu?
Přijďte alespoň na testovací workshop. Ujasníte si na něm, co o prosté chůzi nejspíše nevíte, a jaké adaptace na nordic walking ji u vás už narušují. Tím prvním si „doplníte vzdělání“, to druhé zavčasu eliminujete a naučíte se jedno druhým vzájemně podporovat a kompenzovat. Berete?
Komentáře
Vylučuje se nordic walking se správnou chůzí? — Žádné komentáře
HTML tags allowed in your comment: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>