Tímto sloganem se pokouším už léta upozornit lidi na ošidnost mantry o všespásné moci denní porce 10.000  kroků pro lidské zdraví a na to, že vedle kvantity existuje i něco jako kvalita. To, zda chodíme správně. Člověk ale není prorokem ve vlastní zemi, a tak musela zase přijít „věda“, aby tento údajný mýtus vyvrátila. K čemu dospěla, a co z toho vyvodil jeden z rádoby populizátorů vědy, se dočtete na odkaze níže:   

Denní cíl 10 000 kroků je mýtus: Toto o zdravé chůzi říká věda

S předpovědí, že až se tohoto článku chytí podnikatelé v oblasti fitness, jejich reklamy smetou chůzi jako tsunami, bych však prorokem opravdu být nechtěla. 

Lidé se mohou právem naštvat,  že za tichého přihlížení odborníků z nich někdo dělal s prominutím hlupáky, a mnozí se o to raději – nyní již bez výčitek – zahnízdí před tím, co opravdu milují – hospody, televizi a sociální sítě. Tam se po nich nic nechce, leda nějaké to kliknutí.

Moderní svět je  postaven na lidské lenosti a spoléhání na zázraky medicíny. Šetřit svojí energií má kromě toho každý živý organismus ve svých genech, protože je bytostně ekologický. My lidé nejsme výjimkou. Snad jen v tom, že s peněžními kartami nás nic nenutí pachtit se každodenně za potravou. Zachránit nás tak před bídným živořením může jen smysl pro vlastní důstojnost – moci si do posledního dne života dojít na záchod  a nebýt nikomu na obtíž.   

Omlouvám se samozřejmě těm, kteří jako moji senioři nepotřebovali žádného balamucení, aby chodili pravidelně někam cvičit, protože věděli, že jen tak se udrží fit a budou si moci užívat zaslouženého odpočinku a dohnat vše, co nestihli, dokud chodili do práce a péče a byla na nich péče o rodinu.       

Článek se sice snaží mírnit škody, které může napáchat „vědecké“ zpochybnění  mantry o 10.000 krocích za den. Místo toho horuje pro komplexní přístup  podporující sílu, flexibilitu a vytrvalost. V jiné pasáži zmiňuje vedle cvičení pro sílu a kloubní pohyblivost též rovnováhu, a nabízí nové, poněkud uboze vyhlížející mantry jako „vstávání určitý početkrát denně“.     

O totéž – zmírnění škod – bych se ráda pokusila i já tímto příspěvkem.

Chůze je nejúspornější pohyb, jaký si u bytostí chodících po dvou lze představit. Kvůli  chůzi nepotřebujeme proto rozvíjet vytrvalost. I bez tréninku vydržíme jít v kuse několik hodin. Pokud vyžaduje sílu, pak jen svalstva, které máme na chodidlech. Jeho zdatnost můžeme rozvinout a udržet právě jen chůzí. Pouze ale takovou, při níž  jsou hnacím motorem dopředného pohybu celého těla právě tyto svaly. Jsem ráda, že obrázek chůze v tomto článku ukazuje, jak taková chůze vypadá. Je to totiž chůze kotníková.

 Obrázek chůze v článku                           Plně rozvinutý stejný typ chůze

Ano, kotníková chůze skutečně vyžaduje dobrou kloubní pohyblivost – ramenních, kyčelních a hlezenních kloubů a páteře. Nikoli však vytrvalost či rovnováhu. Nic proti rovnováze, ta je však centrálně  zajištěnou neboli automatickou součástí i jakkoli darebné chůze. To opravdu důležité pro správnou chůzi je dobrá koordinace a pružnost. 

Přes veškerou kritiku díky za tento článek, pokud pomůže smést do propadlišti dějin až fanaticky prosazované experimenty, které nevratně poškozují to nejcennější, co člověk má – dolní končetiny jako spolehlivé pilíře vzpřímeného postoje.     

Realita přirozeně rozvinuté lidské chůze se velmi liší od kotníkové chůze, již znázorňuje obrázek v článku.    

První obrázek: Obvyklý typ chůze  časté u mužů (kyčelní)    

Druhý obrázek: Stejný typ chůze rozvinutý ad maximum chůzí s hůlkami     

Třetí obrázek: 2 sestry, z nichž první jde kotníkově a druhá kyčelně                                                                  

Chceme-li chodit správně, nemáme jinou možnost než se správné chůzi naučit. 

Takže chůze ano – chůze je stále aktuální. Neházejte ji do žita jen proto, že byla „vědecky“ zpochybněna mantra 10.000 kroků za den místo toho, aby se tatáž věda – přinejmenším  ta česká – postavila za Cvičení pro správnou chůzi, které se jí rozvíjí před očima již 21 let. Je to cvičení, v němž je vše odvozeno od toho, jak má tělo fungovat a být uspořádáno při (kotníkové) chůzi.

Že by česká věda opravdu neznala výsledky, kterých se dosahuje tímto komplexním, současně ale analyticky pojatým zdravotním cvičením, které dává člověka do pořádku od hlavy k patě díky tomu, že bere důsledně v úvahu vliv gravitace na lidský organismus?   

Věda si zakládá na faktech a důkazech. Stačí tyto? 

Na jedné  lekci Cvičení pro správnou chůzi uděláme s mými dnes už osmdesátníky 2 – 3 tisíce kroků, protože nedílnou součástí každé lekce je i nácvik správné chůze. Mimochodem stejně svižných, jako děláme s o 50  let mladšími cvičenci. Připočtu-li, kolik jich každý z mých seniorů udělá, aby se dostal z domova na cvičení a zpátky, může to být dvakrát tolik. S tím, co každý nachodí doma při každodenních činnostech, to nebude o moc méně než těch nově zatracovaných 10.000 kroků.  A tak si kladu otázku, o co v tom článku vlastně jde.