Můj první on-line kurz mi přinesl jedno velké a hodně milé překvapení. Uspořádala jsem kvůli dvěma paním, které zaujalo moje cvičení a měly už delší dobu poměrně velké zdravotní potíže, s nimiž  jim zatím nic nepomohlo , měly to ale za mnou daleko. Shodly jsme se na tom, že by bylo lepší,  kdyby  necvičily hned samy, ale pod mým odhledem, aby se  zjistilo, jestli nesouvisí s chybami v jejich pohybu. 

Věděly sice o tom, že nemají dobré držení těla, teprve, když jsem to kývla, se ukázalo, že je přímo darebné.  Přibrali jsme pár dalších a pustili se do toho stejně, jako to dělám s lidmi, kteří ke mně chodí pravidelně cvičit. – pomáhala jsem jim zbavit se chyb, které logicky dělaly ve svém pohybu pomocí cviků a poloh, které současně  zasahují i držení těla. Vím, že to funguje, přesto mě vždycky překvapí, že i u takto na první pohled „beznadějných“ případů.   

Cvičení před obrazovkou na dálku neomezovalo možnosti cvičení až tak, jak jsem se zprvu obávala, a za tři měsíce  přineslo výsledky, které při živém cvičení trvají měsíce. Přinutilo mě to  zamyslet se nad tím, čím to může být, a uvědomila jsem si, že na on-line kurzu mnohem více než při živém cvičení vysvětluji, co se děje uvnitř těla a co to znamená pro řídicí úroveň. Bylo to, jako bych komunikovala přímo s jejich mozkem jak tím, co říkám, tak tím, když pak podle toho cvičíme.

Co se dozvěděly ony, vědí samozřejmě i ti, kteří ke mně chodí cvičit, dostává se jim toho ale po kapkách, abychom stíhali procvičit celé tělo a bylo dost času i na chůzi, která to vše spojí jakoby dohromady.  Díky tomu, že u každé z účastnic byly chyby v pohybu jiné, bylo cvičení navíc dostatečně komplexní, takže. mi až připadalo, že mozek každého se inspiruje i tím, co se bezprostředně netýká těla, „které k němu patří“ a řídí se tím, aby mu umožnil fungovat přes všechny jeho nedostatky a  chyby, ale  sumíruji si dohromady, co se týká jeho řídicí činnosti jako takové. 

Na on-line kurzu se totiž všichni viděli vzájemně, zatímco při živém  cvičení vnímá každý jen sám sebe a mě, aby věděl, co se zrovna dělá. Ostatní  vidí jen zezadu nebo v zrcadle, v soustředění na sebe není ale schopen vnímat  rozdíly mezi tím, jak kdo na lekci cvičí a už vůbec ne chyby, které kdo dělá, zatímco já ano, protože právě to je při cvičení moje práce. Nejen něco mechanicky odcvičit, ale prostřednictvím průběžné diagnostiky obměňovat cvičení tak, aby u všech postupně mizely.  Někdo k tomu potřebuje zlepšit něco v ramenou, jiný postoj nebo pohyb hlavy. V průběhu lekce se tak  dostane na cviky  polohy, které na to zabírají a dělají dobře každému, v danou chvíli ale jednotliví cvičenci nevědí, kvůli komu se to dělá. V danou chvíli to přesahuje možnosti jejich mozku, na obrazovce se mu to ale děje jakoby v přímém přenosu včetně rozdílů mezi jednotlivými cvičenci i v tom, jak kdo z nich na každý cvik reaguje.

U cvičenců hraje nejspíše roli i motivace – možnost porovnávat se s ostatními, kteří dělají dobře to, u čeho on sám vypadá s prominutím příšerně. Jedna z těch dam, které mě oslovily, si až na on-line kurzu uvědomila, jak daleko u ní došlo to, že v určitém okamžiku musela pověsit na hřebíček cvičení, jemuž se celý život věnovala. Roky vůbec nevnímala, jak vypadá, ale jen to, co nemůže, co jí vadí, jak přibývá na váze, co jí nepomáhá, a to včetně výživových opatření, v nichž byla přímo rekordmanem, aniž jí to sebeméně pomáhalo. 

On-line kurzy díky této zkušenosti – pro mě zcela nečekaně – rozšířily nabídku mého cvičení, a až doběhne ten, který právě probíhá, začne samozřejmě další.  Neberu na na ně víc než deset lidí, takže kdybych se přetrhla, nevyhovím všem, kteří něco takového hledají a potřebují jako sůl. Řečeno ale s klasikem – díky za každé dobré ráno.   

Informace k nejbližšímu on-line kurzu: Online kurz Základ zdravého pohybu – Kocouří cviky