fbpx
Zář 032021
 

Paní Míša přišla kvůli chůzi původně na individuální konzultaci. Chodí hodně a ráda, nějak se jí ale kupily zdravotní potíže. I když se podařilo zaléčit zánět Achillovy šlachy a ostruhu, s ramenem a vystřelováním bolesti do paže se nedařilo hnout už léta, ačkoli její lékař i fyzioterapeuti udělali, co mohli. Ani magnetická rezonance neukázala nic abnormálního.  
 
Měla při chůzi nápadně nehybné paže a zdravotní problémy na jedné polovině těla od ramene až po patu. Byla u ní také zvětšená bederní lordóza  – tedy více problémů, než je možné oslovit během hodinové konzultace, aby se zjistilo,  odkud se to u ní bere a jak to spolu souvisí. Proto jsem jí navrhla, aby přišla na workshop, kde na to bude více času. Nebyla proti. 
 
Odhadla jsem to dobře, protože na workshopu se ukázalo, že vůbec není schopna postavit se pevně na došlapnou končetinu. Když jsem ji po chvíli pochválila, že se jí docela hezky rozhýbaly při chůzi paže, zmínila, jak jí v dětství rodiče řekli, ať nemává tolik rukama. Poslechla, protože ve svých 10-i letech si byla vědoma, že se v tom liší od jiných dětí. 
 
Nejsem sice jasnovidec vidící i do minulosti, ale to, jak u ní vzdorovala prohnutá bedra mnohokrát vyzkoušeným a  praxí osvědčeným pokusům o nápravu, naznačilo, že vystrkováním bříška při chůzi si jako dítě nahradila nejspíše to, jak až dosud dopomáhaly paže slabým nohám k pohybu vpřed. Prohnutí v bedrech překlopilo horní část těla vzad – proto při workshopu, když se rozběhl kotníkový typ chůze, opravdu velké potíže s došlápnutím na dokročnou končetinu.  
 
Při cvičení na židli se jí nápadně zvedalo rameno. Neobvyklé bylo, že jen jedno, nikoli obě. To se však podařilo celkem rychle zkrotit, posléze i ta bedra a nakonec se zlepšilo i přenášení váhy a zprvu zcela nemožné pružení kolen. Zdálo se tedy, že workshop byl v jejím případě více než úspěšný. 
 
Na závěr jsem zařadila ještě cvik, jehož účelem bylo vykompenzovat ono usazení ramen na své místo dolů – prostý dotek hlavy oběma rukama najednou. Při tom jsem uviděla tu hrůzu – svaly na zadní straně těla ve výši ramen se stáhly, jako by chtěly rozdrtit krk. Na pravé straně se tomu návykem zvedat rameno zřejmě chránila, o to více to však odnášela celá levá strana těla. 
 
Když to shrnu – to dětské máchání pažemi pomáhalo nohám vpřed. Něco takového nedělá dítě z rozmaru.  Kompenzace v podobě vystrkování bříška byla k zajištění pohybu vpřed při chůzi málo. Jelikož bříšku nestačily k „odrazu“ slabé nohy, zapřelo se při každém vykročení vzadu – o horní část trupu. Svaly se zde musely extrémně zpevnit, aby nepředávala vzad. 
  
Tento výklad příběhu její chůze zpětně potvrzovalo to, že při cvičení ve stoji nebyla zpočátku s to zkoordinovat střídavě protisměrný pohyb horních a dolních končetin. Jen horní či jen dolní fungovaly dobře, dohromady to ale nešlo. To dávné jednorázové zastavení pohybu paží zvýraznilo oboustrannou aktivitu svalstva horní části zad do té míry, že úplně znemožnilo průchod rotačního pohybu páteří při chůzi z jedné strany těla na druhou. Tělo paní Míši bylo v pase jak rozříznuté napříč na dvě poloviny. Odkryl se tedy centrální blok, který byl důsledkem uposlechnutí nevinného pokynu rodičů – nemávej tak těma rukama. 
 
Kdybychom se na zdravotní potíže paní Míši nepodívaly skrze chůzi, nikdy by se nezjistilo, co je příčinou jejích zdravotních  problémů v levé části těla a nenašlo by se pro ně ani řešení – jako se to již léta nedařilo na neurologii. 

Může to, jak chodíte, souviset s bolestmi zad či krku?

 

To  a mnoho jiného se dozvíte na workshopu pro správnou chůzi. Abyste kvůli tomu nemuseli  jezdit příliš daleko, přijdeme za vámi do Třeboně, Tábora, Hradce Králové nebo například do Ostravy.  Zde se můžete podívat na termíny workshopů a kde nejblíže vám se budou konat.   

Můžete si vybrat mezi kratším, testovacím workshopem, který je pro ty, kteří zatím nemají vážnější zdravotní potíže  a chtějí jen vědět, jak na tom jsou s chůzí, co na ní případně mohou zlepšit  a na co si při ní mají dávat pozor.

Celodenní workshop pak doporučujeme těm, kteří již vědí, že u nich s chůzí není vše v pořádku a chtějí  přijít na kloub tomu, co to je a jak si ji zlepšit 

Na workshopech se dozvíte, že existují  dva základní typy chůze – kyčelní a kotníkový – v čem se od sebe liší, který z nich je správný, jaký používáte vy, a pokud nechodíte optimálně, jak svoji ne zcela správnou chůzi převést na tu náležitou.   

Chůze je pohyb celého a promítá se do ní vše, co u vás není v pořádku v držení těla a v pohybu kterékoli části těla. Díky tomu vám její zlepšení může pomoci tyto potíže odstranit nebo alespoň výrazně zmírnit. Bude vás také chránit před tím, aby se stupňovaly a šířily do dosud zdravých částí těla.   

Více k workshopům se dozvíte na odkaze níže. Tam je také možné se na nějaký i přihlásit. 

Potřebujeme se učit chůzi, když „umíme“ chodit? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

  

 

 

 

 

      

 

 

 

 

Čvc 122021
 

K pochopení tohoto tajemství vás přivede odkaz níže na projekt Při chůzi netrpí kyčle ani kolena. Dozvíte se v něm, jaká je úloha paží, jak dochází k rotaci páteře, v čem spočívá koordinace chůzového pohybu a jakou roli v tom hraje hlava.

Při správné chůzi netrpí kyčle ani kolena (kocouricviky.cz)

Koordinaci při chůzi si obvykle představíme jako souhru střídavě protisměrného pohybu dolních a horních končetin. To je sice důležité, není to ale celá pravda. Při chůzi se můžeme totiž nejrůznějším způsobem nekoordinovaně klátit a jsou rovněž situace, kdy se paže do chůze nemohou zapojit – vedeme se s někým za ruku, neseme tašku nebo něco v obou rukou. Pohyb paží je omezen i při chůzi do kopce a s kopce. Jinými slovy – při chůzi můžeme spoléhat jen na to, zda je dobře je zkoordinován pohyb dolních končetin.

A to není snadné už proto, že každá z nich pracuje v každém okamžiku chůzového pohybu odlišně – stojná tělo podpírá a má vliv na to, jak se držíme – výkročná určuje, jakým způsobem došlápneme a jak dobře využijeme setrvačnosti dopředného pohybu celého těla. Své si při tom řekne při každém kroku i rovnovážná funkce, a proto je chůze velmi pevně fixovaný stereotyp.

To, zda každý krok přinese ze zdravotního hlediska nejdůležitější účinek chůze – odlehčení celého těla od své vlastní váhy – závisí na koordinaci činnosti dolních končetin. Správné zapojení paží antigravitační účinek činnosti dolních končetin samozřejmě podpoří a zvýrazní. Souhru dolních končetin při chůzi však nenahradí. Při chůzi jako nejsložitějším a nejkomplexnějším pohybu celého těla závisí vše na zlomcích sekund, úhlových stupňů a milimetrů, které nikdy nejsme s to zakomponovat do pohybu vědomě.

Jediné. co pro zlepšení chůze můžeme udělat, je vyhodit rutinně probíhající takříkajíc ze sedla i oddělit zrno od plev. Tento účel plní porovnání rozdílu ve fyzickém vjemu mezi svojí aktuální, zpravidla kyčelní chůzí a lidsky náležitou chůzí kotníkovou. „Ochutnávka“ kotníkové chůze poskytne mozku pravidla, která mu umožní řídit chůzi nejen jako pohyb vpřed – to je to, co umí každý – ale již s ohledem na faktor gravitace a její negativní vliv na vzpřímený organismus.

Váha celého těla doléhá v klidu nejvíce na chodidla a svalstvo plosek nohou – jedny z nejmenších svalů v našem těle. Přesto právě ony jsou jediné, které nás mohou před gravitací chránit – udržovat každým krokem plnou tělesnou výšku a tím i správné držení těla. Předpokladem ovšem je, že svalstvo plosky nohy obou dolních končetin se projeví svým antigravitačním potenciálem společně v jediném okamžiku. Díky tomu získá časem specifickou, tj. „chůzovou“ zdatnost. Moment koordinace celkem jasně naznačuje, že ji nezískáme tím, když se budeme učit chodit „správně“ nepřirozeně zpomaleným došlapováním, ale pouze při zachování přirozené dynamiky chůzového pohybu, při němž rozhodující úlohu hrají síly, které posouvají celé tělo o krok vpřed.

Když je splněn koordinační předpoklad správné chůze vázaný na dolní končetiny, dojde k synergickému efektu svalstva v podélné ose těla od nohou až k hlavě. Svaly plosek nohou nezůstanou tak na odlehčení těla od vlastní váhy samy – jsou jen dirigentem, který vyšle impulz k zapojení všech ostatních.

Zlepšení chůze nelze samozřejmě oddělit od nápravy škod, které na pohybovém aparátu nadělala léta, kdy jsme nechodili správně a nekompenzovali chůzí jako základním pohybem negativní účinky gravitace i nevhodného způsobu života na držení těla. Správné držení těla, na nějž často spoléháme, je ryze statický jev a samo o sobě správnou chůzi nezajistí. Koordinaci dolních končetin při chůzi je možné rozvinout jen pohybem. Nikoli přímo chůzí, která je nesprávnými pohybovými návyky „prolezlá“ skrz naskrz, ale cvičením, v němž je vše vztaženo k chůzi – CVIČENÍM PRO SPRÁVNOU CHŮZI.

Účinky tohoto cvičení vidíte na paní Vlaďce, jíž je dnes 73 let. Na cvičení začala chodit před zhruba deseti lety kvůli vážným potížím s krční páteří a dalším, které se postupně nabalily na ztuhlost v celé horní části těla.

Nutno dodat, že jsme necvičili jinak než O-A metodou®. Neboli cvičením, v němž je jeho Antigravitační moment zkoordinován s jeho momentem uvolňovacím – Oscilačním. ´Spojený účinek těchto dvou momentů vidíte u paní Vlaďky jak na uvolnění svalů v horní části těla, tak na klidovém postoji, dnes dokonale přizpůsobeném chůzi.