fbpx
/* ]]> */
Srp 042023
 

Proč Instruktážní seminář k držení těla pro rodiče?  

Při cestách metrem jsem při své profesi nemohla přehlédnout, že naprostá většina dětí školního věku si v poklidu a naprosto spokojeně sedí na zadní straně pánve s bedry prověšenými vzad. Průvodním jevem takového sedu bývají často celokulatá záda s hlavou vysunutou vpřed. 

Skutečnost, že takto v naprosté většině případů sedí 20- až 30-iletí – většinou mladíci – je jasnou známkou toho, že nejde o běžnou rozkolísanost držení těla v dětském věku, ale již adaptaci na způsob života s technickými novinkami v rukou a že se z této vady držení těla takříkajíc NEVYROSTE. 

Na prahu dospělosti se tak pohybový aparát  u současné mladé generace projevuje takovou mírou ochablosti trupového posturálního svalstva, k jaké předchozí generace dospívaly až ve věku 80 – 90 let. 

Pokud nechceme, aby se to stalo běžným standardem, na který si prostě zvykneme a budeme považovat za něco normálního, je třeba podchytit tyto zprvu jen zlozvyky už u dětí a postarat se o to, aby rostly a vyrostly jako VZPŘÍMENÉ BYTOSTI civilizačním změnám ve způsobu života navzdory.  

 

Nová doba si žádá nové činy

Zkušenosti ze cvičení s lidmi, kteří mají zdravotní potíže, a rovněž těmi velmi starými, jsou příslibem toho, že se to může podařit.

Když říkám CVIČENÍ, jde o docela jiný postup, než když se rovná přímo držení těla, ať už vědomým zapojováním určitých svalů, posilováním středu těla, rovnáním podle stěny apod. 

O držení těla se zde v konečném důsledku jedná samozřejmě rovněž, také ale jevy, jichž se výše zmíněné postupy nedotknou – o zdatnost svalů, které přivádějí tělo do klidových poloh, rytmus pohybu a koordinaci – tedy vše, co souvisí se správným provedením jakéhokoli pohybu. 

Čtenáři mého webu jistě tuší, že jde o uplatnění zkušeností, které je možné vytěžit ze cvičení O-A metodou, při vyrovnávání odchylky v držení těla typických pro informační věk.

Osudová výhybka 

Pokud to jako dospělí neuděláme – ať už jako rodiče nebo odborníci – vlak s tímto typem „civilizačního onemocnění“ se rozjede přes geny předávané potomkům.

 

Přes geny se ovšem může rozjet i vlak do stanice DOKONALÝ POHYB –  jiný název pro to, co nazývám ZÁKLADEM ZDRAVÉHO POHYBU : perfektní zvládnutí Pohybu ve stoji, Pohybu vsedě a Správné chůze.  

Správné provedení pohybu předpokládá, že víme, jak se projevuje, když probíhá správně – poznáme tudíž chyby v jeho provedení – že víme jak ke  správnému provedení přivést toho, kdo ho dělá špatně apod. Těch chybných pohybů – v pohybové paměti i na výkonné úrovni pevně fixovaných nesprávných pohybových stereotypů – bývá víc než dost. Je dobře, když se ně může bezprostředně reagovat. K tomu mají nejlepší  podmínky rodiče.   

Pozvání rodičům

To je důvod, proč jsem se rozhodla nabídnout tento nový druh semináře – aby si rodiče nedospělých dětí udělali představu o problematice  zdravotního cvičení, zvláštnostech pohybu  v dětském věku, metodických postupech pro nápravu držení těla a tak dál a tak dál. Aby si – stručně řečeno – ROZŠÍŘILI  VZDĚLÁNÍ v tom, co se jich v jejich dětech týká stejně bezprostředně, jako zdravotní potíže, které mají sami.   

Věřím, že rodičů,  kteří chápou naléhavost situace, jsou ochotni pro své děti něco udělat a naučit se, co je třeba k tomu, aby uhlídali, že porostou zdravě civilizačním rizikům navzdory, je mnohem víc než těch, kteří chtějí žít v blažené, velmi ale dvojsečné nevědomosti. 

 

   

   

Zář 302021
 
Proč nepodceňovat místo Pohybu vsedě v Základu zdravého pohybu?
Sed je jednak druhou – vlastně první přirozeností člověka. Fylogenetický předchůdce člověka mohl totiž přejít ke stromovému způsobu života a posléze se vzpřímit díky tomu, že přisedáváním na zadní a konzumováním potravy, kterou držel v předních tlapkách, se týlní otvor mohl postupně provrtat lebkou směrem dolů a sestoupit ze zadní strany hlavy směrem dolů – u člověka téměř již nad páteř.
 
Proč se člověk vrátil k sezení poté, když se vzpřímil?
Je to prosté – protože vsedě pracují svaly při nižším napětí – tedy efektivněji než ve stoji. Vsedě také působí gravitace svými destruktivními účinky na kratší úsek vzpřímené kostry než ve stoji. Pro bytostně ekologický organismus tedy dva pádné důvody, proč při práci rukama preferovat sed před stojem vždy, když je to možné.
 
Vznikl tak ovšem problém. Problémy jsou však od toho, aby se řešily. 
Problémem se stal přechod ze sedu do stoje. Neboli jak to udělat, aby se z nízké úrovně svalového napětí vsedě, navíc z excentrické polohy s těžištěm těla daleko za nohama, na něž je třeba přenést při vztyku váhu, zvýšilo napětí na úroveň, již potřebujeme ve stoji. Tím správným řešením rozhodně není to, které často používají děti, když začnou chodit do školy –  mrsknout pomocí dlouhé hlavy bedro-kyčlo-stehenního svalu bříškem vpřed. Je to mimochodem jeden z důvodů nesprávných pohybových stereotypů v bederně-pánevní oblasti v dospělosti. 
 
 
 
Vstát správně ze židle je umění svého druhu. 
Správné provedení tohoto – zdánlivě banálního, každý den mnohokrát prováděného pohybu – má svá naprosto přesná pravidla. S jejich pomocí lze vyřešit množství dalších problémů s pohybovým aparátem, a to jak v krční tak bederní oblasti. Aniž to víme, prohřešujeme se proti nim vším možným. Držením hlavy a pohyby hlavou počínaje,  držením hrudní páteře a předklony pokračuje a držením těla a pohyby v bederně pánevní oblasti vsedě i ve stoji konče. 
 
Pohyb vsedě a hluboké svalstvo. 
Pohyb vsedě je nepostradatelnou součástí Základu zdravého pohybu a nedá se ničím nahradit. Učíme se při něm pracovat s hlubokým svalstvem celé horní části těla včetně paží – vysteleme ji hloubkovou hybností. Není jistě třeba zdůrazňovat, že při pohybu ve stoji jako když ji najdeme.