Na problémy s kyčlemi a bedry se podíváme jinak, než když se řekne jen „vadné držení těla“, ale vezmeme to přes chůzi jako pohyb celého těla, který se vyvíjí od útlého věku a úzce souvisí s postojem. Postoj he něco jiného než držení těla – primárně je určen rozložením váhy na chodidlech a tím, jak jedině může centrální nervový systém zajistit při chůzi rovnováhu. Postoj tedy ovlivní nejen chůzi, ale i to, jak se bude vyvíjet celoživotně držení těla.
Co tedy chůzi škodí?
- Ochablost svalstva. Ta se netýká jen těch, kteří mají málo pohybu, ale zvláště u žen může být konstitučního původu – tedy vrozená. Dotyčný je sám pro sebe jakoby těžký, napětí vycházející z nohou není dost velké, aby odolalo setrvale působící gravitaci a udrželo celoživotně plnou tělesnou výšku. Jednotlivá zakřivení páteře mají tendenci se prohlubovat a vyvine se vadné držení těla v bedrech, hrudní oblasti nebo obou najednou. Páteř v těchto zakřiveních postupně ztuhne a s věkem stále více sesedá. Obvykle se přidá i vadné – předsunuté – držení hlavy. Když k tomu přibude ještě i nadváha – a to je velice časté, protože tuk se usazuje tam, kde se „ulejvají“ svaly, svalstvo má jakoby tendenci „stékat“ dolů. Konstituční hypotonii provázejí obvykle od útlého věku ploché nohy a připraví tak tyto lidi o možnost chodit správně – jediný způsob obrany proti gravitaci.
- Špatný postoj – rovněž něco, co se zabydlí už v dětství, ovlivní držení těla a vydrží nám zpravidla celý život. Zvláště díky si ulevují tím, že se ve stojí zapírají do kolenních vazů a stojí na prohnutých kolenou. Důsledkem je zvýšení sklon pánve a prohnutí v bedrech. U chlapců bývá častější to, že se jakoby opřou zády o pomyslnou stěnu za sebou, takže váha je na patách. Je téměř vyloučeno aby používali jiný než kyčelní typ chůze. Celoživotním návykem se ovšem může stát i zlozvyk zapřít se ve stoji do boku.
- Příliš vysoké posturální napětí a příliš robustní svalstvo trupu. Zajistit vzpřímené držení je pro centrální nervový systém naprostá priorita, a sebemenší pohybnost, že bude s to ho zajistit, řeší tak, že zvýší napětí ve svalech podél páteře, které ji zpevní asi tak, jako tyčky, k nimž se přiváže kmínek mladého stromku, aby rostl rovně. Posturální napětí řídí jiné nervové dráhy než pohyb a nerovnováha mezi nimi způsobí, že se včas nepřepne na ty, které řídí pohyb a při chůzi umožní, aby se protáčela páteř. Něco podobného způsobí příliš velký objem příliš pevného svalstva podél páteře. Jednak brání pohybu páteře a jednak k sobě přitlačuje obratle. Při pohybu se páteř nechová jako ohebný proutek, ale jako suchá větev. v úseku, kde dojde k pohybu, vznikají snadno výhřezy.
A co pomáhá?
Nyní nejde o chůzi, která je prostředek nápravy, ale o ta bedra, kyčle, mohli bychom ale přidat krok, kolena atd.
- Cvičení pro správnou chůzi – tedy odstranění všech chyb, které pozorujeme v pohybovém projevu jednotlivých lidí s přihlédnutím k tomu, co je jejich příčinou. Nošení tašky v ruce místo na zádech či sedavé zaměstnání ponecháme nyní stranou – jako příčiny jsou až druhořadé. A jejich odstranění nepomůže nebo jen částečně, pokud ty konstitučního či reflexního rázu necháme stranou.
- Přechod na kotníkovou chůzí, a pokud ji někomu vlastní, tak její doladění a rozvinutí – o sílu potřebných svalů, pohyblivost potřebných kloubů a KOORDINACI.
- CELKOVÉ UVOLNĚNÍ, které je pro ty svalovce či šlacho-kostnatce přímo lékem, umožní rozhýbat fixované vadné držení a vytvoří podmínky pro to, aby ti hypotoničtí zaznamenali konečně svoji váhu a začali se jí aktivně bránit tím, že dají více síly do vytlačení těla vzhůru.