Kocouří cviky

K napsání tohoto článku mne přiměl reklamní projekt představitelů jedné fitness školy, která pomáhá ženám nastavit střed těla a naléhavě při tom zdůrazňuje,  že toto držení těla se NESMÍ při pohybu za žádných okolností sebeméně změnit, bederní páteř nikdy UVOLNIT A PODSADIT.         

Držení formované teorií středu těla 

Střed těla se v posledních letech stal mekkou veškerého fitness i cvičení proti bolestem zad.  Založil ideál držení těla s pánví vědomě zafixovanou v mírném podsazení izometrickou aktivitou břišního svalstva. Odkud se vzaly tyto přístupy, je zřejmé. Jsou odpovědí odborníků na tendenci bederní páteře k nadměrnému prohnutí na straně jedné a její vážná poškození na straně druhé. Těch ovšem nejsou ušetřeni ani lidé, u nichž se tato vada držení těla nevyskytuje. Věc je tedy evidentně poněkud složitější. V tomto článku se pokusím vysvětlit, proč  teorii středu těla nemůžeme považovat za univerzální, za všech okolností a pro všechny lidi vhodný návod  opravdu správného držení těla, natož prevenci bolestí zad a poškození bederní páteře a proč dlouhodobě může dokonce škodit.  

Z extrému do extrému

Hitem v době před nástupem teorií středu těla bylo podsazování pánve. Urputnost tehdejších věrozvěstů šla tak daleko, že se při cvičení v leže na zádech vyžadovalo úplné přitisknutí beder k podložce.

Teorie středu těla správně poukázala na to, že i v této poloze si pánev uchovává svůj fyziologický pánevní sklon – mírné vysazení. Jelikož se však pánevní sklon v této poloze vlivem gravitace a uvolnění svalstva beder zákonitě a zcela přirozeně zmírní, přišel J.H. Pilates s myšlenkou vědomého nastavení pánve do tzv. neutrální polohy, v níž toto postavení pánve zafixoval speciálními cviky pro posílení břišního svalstva. Díky tomu se mohlo přenést i do stoje a mohl z něj vycházet veškerý pohyb bez toho, aby se postavení pánve sebeméně změnilo. Tak vznikl Pilatesův střed těla jako powerhaus – zdroj síly veškerého svalstva. Ve skutečnosti nehybný podstavec, přes nějž se pohyb nemůže plynule přenášet z horní části na spodní a naopak. Jeden extrém tak nahradil jiný a nastal problém – co s takto zafixovanou pánví při pohybu.

Podcenilo se to, co je společné všem teoriím držení těla – že oboustranné, tj. symetrické zpevnění jakékoli části trupu má tendenci rozšířit se na celou páteř. Přes zprvu pozitivní účinek přestal proto pilates dělat některým lidem dobře, protože u nich zvýraznil tendenci těla k tuhnutí věkem. Páteř, aby si udržela dobrou pohyblivost, se však musí nejen „držet“, ale také se uvolnit a při chůzi, probíhající při velmi nízkém napětí, též  protáčet. Příliš pevné držení je jako hradba, na niž nohy a vlastně i paže, bezmocně narážejí při každém kroku.       

Bez ohledu na to, že teorie „dynamické neuromuskulární stabilizace“ (DNS) prof. Pavla Koláře vztáhla později postavení pánve k činnosti bránice, na problému tuhosti  páteře se tím nic nezměnilo. O dogmatu ze soudobé  praxe,  že v tomto postavení musí pánev zůstat i při jakémkoli pohybu – že se pánev nesmí nikdy PODSADIT a bederní úsek páteře nikdy OPLOŠTIT, jsem hovořila v úvodu. To nikdy je v naprostém rozporu se stavbou lidského těla včetně uzpůsobení bederního úseku páteře k prohnutí, ohnutí i rotaci. Toto vše se takto nastaveným klidovým držením těla zablokuje. A protože mozek je dobrý služebník, vezme za své i biologicky nesmyslné přání. Když zjistíme, že příliš pevný střed těla není tak docela to, co potřebujeme, není vůbec snadné přesvědčit ho o tom,  že jsme se vlastně jen spletli. A že to je omyl, ukazují fotky přirozeně se pohybujících dětí.

 

Od středu těla k sexy zadečku

Formování postavy daleko předčilo zdravotně odůvodněný záměr pouhého zpevnění problematické bederní části páteře. Pustilo bederně-pánevní úsek vzpřímené postavy dopředu, jak nejvíce je ve stoji možné. Navíc působí dojmem, že elegantně vyřešilo i problém kulatých zad.

Že by konečně opravdu to pravé? 

Základní podmínka biomechanické rovnováhy, že těžnice  spuštěná ze záhlaví prochází rýhou mezihýžďovou a dopadá za paty je při tomto držení těla splněna. Posun těžiště vpřed v důsledku souvislého prohnutí horní části těla je plně kompenzován tahem horní části těla vzad. Držení těla je díky tomu vyvážené. Zvýšené prohnutí nevadí ani bederní páteři. Díky setrvalému tahu horní částí těla vzad nejsou obratle v žádném okamžiku stlačeny vahou těla nad nimi.

Jenomže právě to je vada na kráse na pohled jinak velmi atraktivního držení, vedle něhož přirozeně vertikální držení těla působí jako chudinka, která u dnešních mladých dívek může vzbuzovat  leda tak útrpnost.        

Pomůže toto vymazlené, leč uměle vykonstruované držení těla dnes ještě mladým dívkám vyhnout se jednou provždy bolestem zad, sesedání páteře, zborcení nožní klenby a dalším strašákům vyššího věku? 

Odpověď na tyto otázky dnes neznáme. Tělo těchto sexy se držících dívek nám na ně odpoví až po desetiletích. Už dnes však můžeme odhadnout, jak na tento razantní zásah do fylogeneticky podmíněné stavby  lidského těla odpoví organismus prostřednictvím své adaptivní funkce. Ze sportu –  a konec konců i z formování postavy prostřednictvím fitness – víme, že na intenzivní, dlouhodobě se opakující podněty odpovídá organismus přestavbou těla. V případě kvalitativně zcela odlišného uspořádání něčeho tak zásadního jako podélná osa těla lze očekávat, že adaptace bude o to výraznější.

Setrvalý tah směrem vzad, bez něhož by se stavba sexy držení těla zhroutila jako domeček z karet, působí na délkový rozměr podélné osy těla – v daném případě však pouze na jeho horní část. Dá se tedy očekávat, že povede ke změně proporcionality těla podobně, jako vytahování se za potravou ve výšce před sebou vedlo  u žiraf k rozvoji jejich dlouhého krku.

Sexy držení těla z mládí by se v tom případě měnilo nepozorovaně v postavu s dlouhým trupem vůči relativně stále kratším nohám. Otázkou je, zda by se v souvislosti s těmito tělesnými změnami neobjevily nové, dnes neznámé zdravotní potíže. Setrvalý tah horní částí těla vzad se – málo platné – vylučuje totiž s vertikálním pružením, které je podmínkou správné funkce biomechanické pumpy, která při chůzi a od ní odvozeném pohybu ve stoji  zajišťuje výživu buněk celého těla.

Vertikální pružení

Esovitě dvojmo zakřivená páteř, jejíž držení nám dělá od dětského věku takové potíže, je z tohoto hlediska biologicky nezbytnou podmínkou životaschopnosti vzpřímeného organismu. Každý dopad na pevnou zem je provázen prohloubením všech zakřivení páteře. Jeho následné odpružení všechna zakřivení páteře zmírní, a dokonce více, než odpovídá jejich hloubce v klidovém stoji. Tato zákonitost, díky níž se udržuje pružnost vzpřímené postavy a plná tělesná výška, vyplývá z rozdílu v napětí svalstva v klidu a při pohybu. Mechanismus výživové pumpy ovšem plnohodnotně funguje pouze při chůzi.  Je to jediný pohyb, při němž je tělo aktivně vytlačováno vzhůru, současně se ale přidržuje země, takže podélná osa těla je ve vytlačení vzhůru formována protitahem, který odpovídá přirozené stavěy těla a fyziologické kloubní pohyblivosti. 

Svaly musí kromě toho někdy relaxovat a klouby se promazat. K tomu dochází  při přechodech mezi opačnými krajními polohami -oscilační princip pohybu: vysaď – podsaď, přednož -zanož, vyhrb – prohni atd. To správné držení u dobře pohyblivé kostry je v klidovém stoji někde mezi tím a nastaví se samovolně díky fyziologickému sklonu pánve a tomu, že svalstvo  má být živé  – reagovat pohotově na jakýkoli pohyb. Toto je skutečný problém bederní páteře – že břišní svalstvo se u mnoha lidí vůbec nezapojí a plandá si jako kus hadru bez ohledu na to, co právě dělají. Jistě, souvisí to i s držením těla – přílišné překlopení pánve. Tou správnou odpovědí však není sešněrovat ji do korzetu na pevno nastaveného a nehybného středu těla, ale najít pohyb, který břišní svalstvo toho kterého člověka přinutí povytáhnout pánev vzhůru , aby svaly zadní straně mohly její spodní konec stáhnout o něco níže a   – světe div se!!!  – tím správným způsobem ji vlastně PODSADIT. To vše může fungovat, jen když napětí proudí řetězcem na sebe navazujících svalů tak, aby to pohnulo jim společným úsekem kloubního řetězce stavby podélné osy těla. 

Příroda, můžeme-li to tak říci, věděla velmi dobře, proč nás obdarovala právě takovou stavbou těla, s jakou jsme se narodili.  Ta předurčuje  způsob, jak se tělo poskládá do různých poloh. V některých je bederní páteř prohnutá, v jiných zcela náležitě oploštěná nebo zakulacená.  

Vysazení pánve při sexy držení těla je jako mimoběžná křižovatka, která zcela ignoruje kontinuitu řetězce osového svalstva i kloubů podélné osy těla. Vertikální impulzy, které při chůzí vysílá do podélné osy těla svalstvo  plosky nohy – vždy ale jen  JEDNÉ  –  jsou torzní povahy. Při trvale vysazené pánvi projdou naposledy abnormálně vzpřímenou kostrčí.  Protože není kam je předat, vyšumí naprázdno jako vyšplíchnutí vody ve sklenici, když s ní bouchneme o stůl, zatímco svalstvo trupu si po souvislém oblouku od kyčlí kaž po hlavu vede svou.   

Výživová pumpa a memento srostlé křížové kosti 

Setrvale působící mimoběžný tah v horní části znemožní, aby v ní vůbec mohla fungovat výživová pumpa, která díky rytmickému odlehčování a stlačování všech kloubů nad sebou zajišťuje buněčnou výživu. Při stlačení vytlačuje z buněk do mezibuněčného prostoru vodu se zplodinami látkové přeměny, při odlehčení ji odtud nasává zpět, obohacenou však o látky potřebné k výživě toho či onoho druhu tkáňových buněk.

Srůst křížových obratlů, u čtyřnohých předchůdců člověka ještě pohyblivých, ale i Bechtěrovovo onemocnění  páteře, by pro nás měly být mementem, jak s částmi těla, které neslouží pohybu a nepotřebují tudíž tomu odpovídající výživu, naloží geny – přemění je v kost. V průběhu života nositelů takového vývojového podnětu ještě nikoli. Pro jejich potomky, další generace a část populace, do níž se v rámci genetického mixu rozšíří geny nasměrované sexy držením těla na tuto vývojovou dráhu,  budou však již kostky vrženy. Není nakonec i Bechtěrev jen dědictvím po předcích, kteří  dbali na své držení těla až příliš a chodili se zataženým břichem tak důsledně, až se z toho chce bedrům jejich potomků nehýbat se vůbec? 

   

Cvik „prkno“ – šlágr teorie středu těla – který  učí podepření bederní páteře za situace, kdy je ve vzduchu v horizontálním postavení, má tendenci podvolit se gravitaci  a prověsit se dolů, je samozřejmě v pořádku. Je však až vrcholem umění se pohybovat. Stejně jako „kobra“ či „kočky“. Provedení, jaké vidíte na obrázcích, je až výsledkem mnohaleté poctivé práce na kultivaci svého těla pohybem pomocí desítek cviků, s jejichž pomocí se odstraňují chyby a člověk se připravuje postupně na to, aby jeho mozek na první dobrou zajistil bezchybně jakýkoli pohyb. Takto se to alespoň dělá ve cvičení O-A metodou. Bez zbytečných řečí , al es porozuměním složitosti tak prosté věci , jakou je pohyb a mozek, který ho má na starost.  

Hyperkorektní, normální a ochablé držení těla 

Toto schéma velmi dobře znázorňuje jednak mimoběžnost uspořádání vzpřímené postavy (obr. 1) tak to, že nejjednodušší a zcela náležitý způsob jak pánev příliš naklopenou vpřed (obr. 1 a 3) dostat do správného postavení je stáhnout její vysazený zadní konec dolů. Pohyb tímto směrem má charakter podsazení, které může skončit jak v klidovém stoji s  fyziologicky náležitým pánevním sklonem a přiměřeným prohnutím v bedrech (obr. 2) tak pokračovat do opačné krajní polohy, kdy se její spodní konec protlačí zcela vpřed a bederní úsek páteře protáhne. Zatracovat podsazení pánve je chyba nejen proto, že tento pohyb je nedílnou součástí lidské pohybové výbavy, ale i proto, že ve skutečně je tím správným klíčem k dokonalému držení těla.    

 Z kineziologického hlediska je pánev podsazena i v situaci, do které bychom to nejspíše vůbec neřekli (obr. 2 níže). Jelikož podélná osa těla zde tvoří celoprohnutý oblouk, působí postoj na tomto obrázku dojmem, že je pánev vysazena.  To je ale omyl. Zanožená končetina pánev podsazuje – aktivně protlačuje její spodní konec vpřed. Tím, že její horní konec naklopí vzad, přinutí bříško zamáčknout horní konec pánve vzad. Prohnutí se tudíž přenese z beder až pod hrudník do postavení, na které správně poukázala teorie DNS, bohužel však jen u staticky chápaného držení těla. Pokud chodíme správně, dostává se páteři těchto podnětů při každém kroku.  

Pohyb a držení těla jsou dvě strany téže mince

Společným nedostatkem a základním omylem všech „teorií středu těla“ je to, že v držení těla nezohledňují funkci dolních končetin při pohybu ve stoji.

Pojem střed těla není třeba zcela zavrhovat.  Stačí nedělat z něj dogma. Pokud držení těla uvažujeme jako nedílnou součást pohybu, je sice nadbytečný, nechceme-li se ho však vzdát, protože pouze jeho prostřednictvím můžeme ve stoji  nastavit a při pohybu ve stoji kontrolovat sklon pánve tak, aby byla ve správném postavení vždy i páteř, musíme ho však vztáhnout ke kyčelním kloubům a kyčelně-pánevní oblasti, nikoli oblasti pánevně-bederní jako dosud. Ta – nejen ale ona- zlobí z mnoha různých důvodů. Ty všechny spolehlivě osloví cvičení pro správnou chůzi.

Cvičení pro správnou chůzi

Při tomto povýtce zdravotním cvičení se ukáží nedostatky, které jsou v držení těla i pohybu u každého trochu jiné. A rovněž to, co k jejich odstranění potřebuje právě on. Za správným pohybem i držením těla si tak jde každý pro něj přiměřeným způsobem a vlastním tempem.  Opačné krajní polohy ve stoji na obrázcích nahoře ukazují, co by měl bezchybně dokázat úplně každý. Obrázky dole pak cviky pro pokročilé, které rozvíjejí chůzově specifickou koordinaci  a zdatnost.     

Chůze jako základní pohyb ve stoji plně rehabilituje klasické, čistě vertikální pojetí držení těla (obr. 2 na schématu výše).

Správné držení těla je takové, které je dokonale přizpůsobené chůzi 

Půvabným dámám v tomto článku a všem ostatním, kdo uvěřili ve střed těla – držení těla s pánví vědomě fixovanou ve vysazení – ze srdce přeji, aby svůj zadeček  vrátili na své místo dříve, než se jim to vymstí a přes zprvu pozitivní účinek ukáže i svoji odvrácenou tvář ošklivého kačátka. 

Opravdu správné držení těla a trnitou cestu za ním znázorňují obrázky dámy, která také bývala velice půvabná, dospěla k němu ale až desítky let poté, co ji notně potrápily migrény, urputné bolesti šíje a v posledku též motolice. Pomohla jí k němu její dcera v době, kdy si myslela, že je tak nemocná, že už nemůže cvičit. Díky dceři to zkusila a výsledkem je držení těla dokonale přizpůsobené chůzi.  U cvičení vydržela, protože jí bylo od prvního okamžiku příjemné a nic ji při něm ani po něm nebolelo. Během půl roku byly pryč i všechny zdravotní potíže.   

Workshopy pro správnou chůzi

Pokud se vám snad nedaří vypudit ze svého mozku, celkového postoje a držení těla, jednotlivých svalů  a kloubů to, co u vás není dlouhodobě v pořádku nebo jste do nich – nic zlého netuše – vložili v přesvědčení, že je pro vás to nejlepší něco, o čem nyní už víte, že má svá nemalá úskalí, ráda vám na některém z workshopů pro správnou chůzi či semináři proti bolestem kloubů a zad pomohu přijít na kloub tomu, v čem je zakopaný pes. 

Učíme se na nich převést nesprávnou (kyčelní) chůzi na lidsky náležitou (kotníkovou). To samo o sobě není úplně snadné a zmatení mozku držením těla s vědomě vysazenou pánví to ještě  komplikuje. Věřím ale, že díky mým bohatým zkušenostem se cvičením pro správnou chůzi to společně zvládneme. Bližší informace najdete zde:

Workshopy pro správnou chůzi – Kocouří cviky (kocouricviky.cz) a zde Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

Pokud byste se chtěli přihlásit rovnou, nezapomeňte prosím uvést do poznámky v objednávce, na který termín v kterém městě máte zájem. Workshopy jsou celodenní a konají  se proto vždy v sobotu (9/10 – 17/18 hodin), semináře v pátek předtím (16:30 – 19.30 hodin).  Cenu 1.890 resp. 850 Kč jsme zatím nezvýšili. Seniorům a více účastníkům přihlášeným najednou poskytujeme navíc slevu 20%).   

      

Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním vašich osobních údajů. Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)