fbpx
/* ]]> */
Dub 012022
 

Volný termín pro přidání workshopu byl v mém pracovně-osobním programu již jen 16. dubna – den, na který letos připadá  Bílá sobota. 

Bílá sobota se v křesťanské tradici odehrává ve znamení příprav na Boží hod velikonoční – uklízení, pečení, vaření, pletení pomlázek a barvení vajíček, aby bylo vše připraveno na Boží hod velikonoční. V naší moderní, z větší části ateistické společnosti, jsou velikonoční svátky vítány většinou už jen jako příležitostí k prodloužení víkendu nebo uznávány nejvýše v souladu s pohanskou tradicí jen jako svátky jara.  

I my si ve svém těle a mysli potřebujeme však tak trochu uklidit. Zbavit se všeho, co je v nás narušeno a někdy i poškozeno proto, že nám zatím neseplo, co pro člověka jako vzpřímenou bytost znamená držet se zpříma a chodit pouze po dvou, ačkoli pro naši mysl je gravitace od dob Isaaca Newtona něčím naprosto samozřejmým. 

V tělovýchově se tradičně bráníme gravitaci prostřednictvím péče o správné držení těla. Má to svoji logiku – rovnoměrné zatížení kloubů – ale také jeden velký háček.

Když vše podřídíme tomu, jak se máme držet v klidu, potlačíme to, jak jedině mohou svaly fungovat správně při pohybu. Chtě nechtě položíme totiž důraz na zpevnění páteře – dnes hlavně tzv. středu těla – to znamená symetrickou aktivitu svalstva – stejnou na pravé i levé straně páteře a celého těla. V klidovém postoji, který je zjištěn tzv. posturální funkcí OK.  Při pohybu se to však musí v centrálním nervovém systému přepnout z posturální funkce na funkci hybnou a napětí jednotlivých svalů se musí nastavit tak, jak odpovídá pohybu, který se právě chystáme udělat. A to je jiné nejen ve vztahu k intenzitě téhož pohybu – viz například rozdíly ve startovní poloze v atletice při běhu – ale i pohyb od pohybu.

Přílišným, přesněji řečeno chybně položeným důrazem na držení těla se tyto řídicí procesy naruší. Nemůžeme se pak divit, že se svaly podél páteře neuvolní k tomu, aby při chůzi jako pohybu velmi nízké intenzity mohly z nohou až po hlavu protékat rotační (fakticky torzní) impulzy, které ve všech kloubech v podélné ose těla nad sebou udržují  kloubní volnost potřebou k tomu, aby se při každém kroku mohla aktualizovat antigravitační komponenta složka správného držení těla, díky níž může tělo při pohybu pružit.  

Takže jsme zpět u správného držení. Podle mých zjištění -viz paní Vlaďka – jím je takové, které je v souladu s hybnou funkcí – neurologické hledisko – a s chůzí fyzicky a funkčně – kineziologické hledisko. 

Obrázky níže naznačují, že stále méně jasno je i v otázce držení těla.

Obr. č. 1 a 2                                Obr. č. 3                                    Obr. č. 4 a 5

       

 Na prvních dvou je znázorněna klasická, striktně vertikální představa správného držení podle biomechanické osy těla.

Na třetím obrázku můžete pozorovat nejnovější, současnou představu správného držení, u něhož je cvičením uměle zvýšen sklon pánve tak, aby hlava vytahovala vůči ní hlavu šikmo vzhůru vzad. Toto držení neutralizuje axiální tlak na páteř. Celkový postoj je však také vertikální.

Oba předchozí typy držení se zásadně liší od držení paní Vlaďky na fotografii v oranžovém tričku. Její držení těla z této doby bylo takto zformováno cvičením pro správnou chůzi. Můžeme ho navíc porovnat s tím, jak se u ní vyvíjelo v průběhu života a posoudit jeho korekční a zdravotní účinek.

Držení těla muže na posledním obrázku se stejně jako u paní Vlaďky liší od prvních dvou  typů držení postavením dolních končetin v náklonu vpřed – připravenost celého těla i nervového systému k pohybu, jímž je chůze vpřed jako základní pohyb lidsky vzpřímeného organismu. 

Zohlednění pohybové hlediska v držení těla vyvrací tak axiom  o tříbodové opoře nohy při „správném“  držení těla v klidovém postoji a rovnoměrném rozložení váhy na chodidlech. U vertikálního držení je tento axiom dodržen, platí však pouze pro něj.    

Při skutečně správném držení těla je váha na přední části chodidel a pata odlehčena. Stabilitu v tomto principiálně nerovnovážném postoji udržuje tah hlavy šikmo vzhůru vzad podobně jako u dívky v oranžovém bodýčku, avšak při sklonu pánve a hloubce bederní lordózy, které odpovídají striktně vertikálnímu postoji. 

 

 

 

 

       

 

 

  

 

 

 

Dub 012022
 
Odhalit tajemství lidského genu je jistě senzační zpráva. Není to však totéž jako odhalit tajemství života. Ani skenováním genomu nedokáže totiž věda předjímat to, jak se lidský genom promění tím, když se organismu konkrétního člověka dostane evolučně směrodatného podnětu. To jest takového, jímž je v takovém okamžiku odstartován vývoj tohoto jedince, jeho potomků a všech, jimž se dostalo stejného podnětu, na vyšší stupeň evolučního žebříčku. Že takovým podnětem je přechod z kyčelní chůze na kotníkovou, vysvětluje antigravitační povaha tohoto lidsky náležitého typu chůze.
Lis 112021
 

S rostoucím zájme o chůzi se názory na to, co je správná chůze, a návody na to, jak svoji chůzi zlepšit, množí jako houby po dešti.  

Správné jako vždy může být jen jedno, i když cest do Říma – pomyslné Mekky správné chůze – je nekonečně mnoho. Tato rozmanitost vyplývá však z rozdílů ve výchozím stavu pohybového aparátu těch, kdo si chtějí chůzi zlepšit, nikoli vlastností chůze jako takové.  Ta je dána  naprosto jednoznačně charakterem lidské vzpřímenosti, stavbou lidského těla a biomechanickými zákonitostmi jeho pohybu v prostoru určeném gravitací.

Tvrzení o  jediné správné chůzi není v rozporu s tím, že je v praxi možné rozlišit přinejmenším dva typy chůze  – kotníkovou a kyčelní – jak jsem zde o tom psala  již několikrát.  Kritériem správnosti kotníkové chůze, již já osobně považuji za lidsky náležitou, jsou nejen argumenty v její prospěch, ale též její zdravotní účinek na potíže, které s pohybovým aparátem mají lidé, kteří došlapují přes patu, což je nenápadnější známka toho, že chodí kyčelně. Kritériem správnosti není naopak automaticky frekvence výskytu toho či onoho typu chůze v populaci. Pokud bychom vzali za bernou minci toto kritérium a kyčelní chůzi považovali za správnou jen proto, že je častá – tzv. normální – museli bychom rovněž říci, že normální, neřkuli zdravý a žádoucí, je i vysoký výskyt zdravotní potíží s pohybovým aparátem. 

Pojem kotníková chůze není ještě všeobecně znám, tím méně oficiálně uznán za ideál lidské chůze. Převážná část těch, kdo se z pozice své odbornosti vyjadřují k chůzi a předkládají návody na její zlepšení, vycházejí proto z kyčelní chůze, již považují za náležitý a jediný možný způsob lidské chůze, a snaží se odstranit z ní do očí bijící nedostatky, aniž se však dotýkají její principiálně chybné podstaty. Ponechme nyní stranou, že by si mohli být vědomi i té druhé – kotníkové chůze – protože právě jí vstoupí každý z nás po završení prvního roku do života.          

Je celkem přirozené, že návody těchto lidí na nápravu chůze je ovlivněn jejich profesí – odborným zájmem a pro tuto profesi typickými metodami.  Lékař či fyzioterapeut bude na chůzi nahlížet skrze anatomii, diagnózu či úkol dosáhnout rychlého návratu dotyčného do běžného života, zatímco ten, kdo se zabývá pohybem, si bude více všímat jeho kvality a širších souvislostí pohybu, včetně psychických, protože jeho úkolem je právě toto – učit pohybu bez ohledu na nadání či zdravotní stav. Do tohoto ranku spadá i zdravotní tělesná výchova jako podobor obecné tělesné výchovy specializující se na překonání překážek pohybu zdravotního rázu ovlivnitelných cvičením. I když má tento obor určité styčné body s fyzioterapií i léčebnou tělesnou tělesnou výchovou, jeho odborným i profesním backgroundem je tělovýchova v celém šíři svých možností  jak působit na rozvoj lidské pohybuschopnosti.      

V tělocvikáři se proto nutně rozsvítí varovné světlo vždy, když učení pohybu vede k jeho ovlivnění mimo rámec jeho přirozenosti. K tomu vede zúžení pohledu na pohyb optikou anatomie na úkor toho, čemu o něm  učí obecná fyziologie pohybu. Právě to ho také opravňuje vystoupit kriticky vždy, když nejsou dostatečně respektovány fyziologické zákonitosti pohybu a jeho tvorby, nazvat určité postupy mýtem – zavádějícím doporučením – a poukázat na jeho/jejich jednostrannost, rizika či přímo zdravotní závadnost.   

V tomto příspěvku se nebudu ještě adresně vyjadřovat k doporučením, která mají podle mého názoru charakter mýtů. Zmíním pouze to,  co přes veškerou podobnost s chůzí tímto pohybem v pravém slova smyslu není a rozlišuji proto na pravou a nepravou chůzi. Pro ilustraci zmíním běh na lyžích, který vzhledem ke sportovnímu vybavení na nohou i v rukou běžce na lyžích pravou chůzí není, ačkoli jinak jde velmi prospěšnou aktivitu, která na rozdíl od některých jiných pravou chůzi vhodně podporuje a s ohledem na tělesnou zdatnost ji rozvíjí více, než je při prosté chůzi vůbec možné. Tato konkrétní aktivita  – podobně jako běh – je skvělým, kondičně zaměřeným doplňkem (pravé) chůze.   

Pravá a nepravá chůze

Pravá chůze plyne

1/ spontánně bez vědomých zásahů do struktury tohoto velmi složitého  a komplexního pohybového stereotypu; 

2/ odehrává se v přirozeném tempu, které určují vlastnosti těla a biomechanické zákonitosti tohoto pohybu a

3/ probíhá výhradně vlastními silami bez jakýchkoli pomůcek. (Chůze, která je možná jen s nimi, se proto nemění v nepravou, jen se přesouvá se do medicínské sféry patologie pohybu).  

Nepravá chůze

Pravou, byť ne vždy zcela správnou chůzi změní  v nepravou vše, co nerespektuje výše uvedené rysy pravé chůze:

1/přirozenou dynamiku chůze, již spoluurčuje a proměňuje situační kontext, za nějž chůze probíhá (viz chůze do kopce, s kopce, do schodů, kluzké podložce, podpatcích  apod.);

2/ celistvý charakter tohoto základního pohybu celého těla (viz např. mýty o chůzi);

3/ nordic walking je tudíž nutně „chůze“ nepravá

Navíc též to, že chyby v chůzi nejsou u všech lidí stejné a jsou projevem ryze individuálního příběhu organismu každého jednotlivce.

Rozmanitost těchto příběhů – a můžeme chůzi uvažovat i z ontogenetického hlediska (proměnlivost chůze konkrétního člověka  v závislosti na jeho věku) – předpokládá, že  umíme rozlišit mezi univerzálními, tj. všeobecně platnými postupy její nápravy a těmi, které tuto platnost nemají a jsou vhodné jen někdy, jen u někoho, jen v určité míře nebo jen určitým způsobem. Za univerzální prostředek nápravy chůze nemůžeme proto považovat například tisknutí palců nohou k podložce. Tento prostředek je snad vhodný u těch, kteří trpí vybočením jednoho nebo více kloubů dolních končetin, nikoli však u těch, u nichž pozorujeme vbočení – tedy právě opačnou poruchu stavby dolních končetin.            

Workshopy pro správnou chůzi

Právě individuální charakter výchozího stavu pohybového systému je důvod, proč doporučuji začít s nápravou chůze pod odborným dohledem a zvláště formou vícehodinových workshopů pro správnou chůzi. Zde jedině je totiž možné zjistit, jaké kdo dělá v chůzi chyby, odhalit jejich příčiny, ukázat každému z jejich účastníků, jak kterou z nich odstranit a dohlédnout též na to, že to či ono dělá nyní už správně. Komplex individuálních fyzických a psychických předpokladů (a východisek pro nápravu chůze) nazývám propletencem individuální motoriky.       

Chůze a znalosti o chůzi

Účel, jaký splní workshop, nenahradí sebelepší kniha či video o správné chůzi. Každý si totiž věcně i zcela správné instrukce může vyložit po svém. To samozřejmě neznamená, že knihy a videa o chůzi jsou zbytečná nebo dokonce škodlivá. Jejich význam – podobně jako těchto článků – je však čistě znalostní. Zvýší zásadně povědomí o správné chůzi a jejích nejrůznějších aspektech, upozorní na to, čeho je třeba se vyvarovat, samotný pohyb však nezmění. Prostřednictvím jedné z centrálních funkcí – kognitivní – však nasměrují mozek jako řídicí orgán k vyhodnocení těchto poznatků a jejich alespoň částečnému promítnutí do chůze dotyčného způsobem, který je pro něj momentálně nejlepší možný, nikoli však dostačující. 

Tím hlavním je vždy cvičení, díky němuž můžeme dodat mozku podněty, které ho navíc nasměrují ještě i k tomu, co u konkrétního člověka sehrává úlohu zakopaného psa – klíčku k otevření se mozku jako celistvě – systémově – pracujícího orgánu řízení chůze jako základního pohybu vzpřímeně založeného organismu každého jednotlivce. tato celistvost zahrnuje jak fylogenetickou tak ontogenetickou paměť organismu a má úzký vztah k adaptivní funkci mozku na jedné straně  a genetickému backgroundu organismu na straně druhé.        

Závěr 

Chůze je celistvý pohyb a přivádí nás k lepšímu pochopení a ovládání sebe sama jako živého organismu.  

Říj 142021
 

Rozdíl mezi aktivním a pasivním přístupem k potížím s pohybovým aparátem

je vlastně rozdíl mezi cvičením proti zdravotním potížím a fyzioterapií. Tu sice čas od času potřebuje každý, seznámení s ní by však nemělo vést k pohodlnosti – tomu, že se na ni spolehneme se vším všudy již natrvalo a na úkor vlastní snahy udržet se v pořádku.

Aktivní přístup je samozřejmostí, když vyslyšíme apely na prevenci – na to, abychom pravidelně cvičili a měli dostatek pohybu. Mlčky se předpokládá, že si tím udržíme zdraví po celý život. Většina z nás ví z vlastní zkušenosti, že skutečnost tomu vždy neodpovídá. Až na vzácné výjimky postihnou potíže s pohybovým aparátem dříve či později i ty, kteří svědomitě cvičí, sportují a nebo si alespoň měří počet kroků za den.

Jak je to možné? Odpověď je prostá – nedostatečné zohlednění kvality pohybu. Nic takového jako kvalita pohybu – neboli pravidla jeho správného provedení – v genech totiž nemáme. To, že cvičíme a máme dostatek pohybu neznamená tudíž nutně, že se pohybujeme správně a že nám takový pohyb bude dlouhodobě jen ku prospěchu.     Pokračovat ve čtení »

Zář 302021
 
Proč nepodceňovat místo Pohybu vsedě v Základu zdravého pohybu?
Sed je jednak druhou – vlastně první přirozeností člověka. Fylogenetický předchůdce člověka mohl totiž přejít ke stromovému způsobu života a posléze se vzpřímit díky tomu, že přisedáváním na zadní a konzumováním potravy, kterou držel v předních tlapkách, se týlní otvor mohl postupně provrtat lebkou směrem dolů a sestoupit ze zadní strany hlavy směrem dolů – u člověka téměř již nad páteř.
 
Proč se člověk vrátil k sezení poté, když se vzpřímil?
Je to prosté – protože vsedě pracují svaly při nižším napětí – tedy efektivněji než ve stoji. Vsedě také působí gravitace svými destruktivními účinky na kratší úsek vzpřímené kostry než ve stoji. Pro bytostně ekologický organismus tedy dva pádné důvody, proč při práci rukama preferovat sed před stojem vždy, když je to možné.
 
Vznikl tak ovšem problém. Problémy jsou však od toho, aby se řešily. 
Problémem se stal přechod ze sedu do stoje. Neboli jak to udělat, aby se z nízké úrovně svalového napětí vsedě, navíc z excentrické polohy s těžištěm těla daleko za nohama, na něž je třeba přenést při vztyku váhu, zvýšilo napětí na úroveň, již potřebujeme ve stoji. Tím správným řešením rozhodně není to, které často používají děti, když začnou chodit do školy –  mrsknout pomocí dlouhé hlavy bedro-kyčlo-stehenního svalu bříškem vpřed. Je to mimochodem jeden z důvodů nesprávných pohybových stereotypů v bederně-pánevní oblasti v dospělosti. 
 
 
 
Vstát správně ze židle je umění svého druhu. 
Správné provedení tohoto – zdánlivě banálního, každý den mnohokrát prováděného pohybu – má svá naprosto přesná pravidla. S jejich pomocí lze vyřešit množství dalších problémů s pohybovým aparátem, a to jak v krční tak bederní oblasti. Aniž to víme, prohřešujeme se proti nim vším možným. Držením hlavy a pohyby hlavou počínaje,  držením hrudní páteře a předklony pokračuje a držením těla a pohyby v bederně pánevní oblasti vsedě i ve stoji konče. 
 
Pohyb vsedě a hluboké svalstvo. 
Pohyb vsedě je nepostradatelnou součástí Základu zdravého pohybu a nedá se ničím nahradit. Učíme se při něm pracovat s hlubokým svalstvem celé horní části těla včetně paží – vysteleme ji hloubkovou hybností. Není jistě třeba zdůrazňovat, že při pohybu ve stoji jako když ji najdeme.
Lis 022020
 

Prvního listopadu byla v rezervačním systému zpřístupněna Videoknihovna s desítkami cvičebních bloků cvičení O-A metodou® (69) k jednotlivým problémovým oblastem pro začátečníky a lidi s vážnějšími zdravotními potížemi (Bolesti zad), lidi bez vážnějších potíží (Fit senioři) a po pokročilé, kteří jsou seznámeni s principy cvičení metodou® a zajímají se o jeho využití pro rozvoj kondice (Posturální trénink)

Představu o obsahu Video knihovny získáte v neplaceném sektoru Instruktážní videa (Videa – O-A metoda®, Kocouří cviky (chytra-rezervace.cz)

Neomezený přístup k placenému sektoru Video knihovna , do níž ě je z odkazu uvedeného výše možné nahlédnout rovněž, Vám bude zpřístupněn po objednání níže a registraci do našeho Rezervačního systému.

Cena přístupu 100 – 300 Kč(měsíc se odvíjí od délky zvoleného období 24 – 1 měsíc).

Zde si můžete prohlédnout ukázky z lekcí ve Video knihovně a rovnou si s námi samozřejmě i zacvičit. Ukázky cvičení O-A metodou® – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)