fbpx
/* ]]> */

Lví chůze pod drobnohledem

 Chůze, Zajímavé kazuistiky  Bez reakcí »
Zář 152023
 

Nedávno jsem napsala článek o tom, jak se stane, že člověk, který hledá pomoc, podlehne nějakému mýtu. K  mýtu jsem se vyjádřila smířlivě jako o něčem dobře míněném, jen ne domyšleném do všech důsledků. Ono to ale není vždy pravda. Někdy je v tom i notná dávka arogance a fanatismu.

Samo označení  mýtus je kulantní pojmenování toho, že něčí názor je podle názoru někoho jiného mylný, a pokud se týká lidského těla – správného držení těla a správného pohybu  – může být i škodlivý. Proto také se na to ve veřejném prostoru upozorňuje a kulantně se mluví o mýtu  místo toho, aby se řeklo, že dotyčný LŽE, PODVÁDÍ nebo MANIPULACÍ S JEJICH MYSLÍ UVÁDÍ VĚDOMĚ LIDI V OMYL – ať už v komerčním zájmu nebo v zájmu „vyšším“ – politickém.   

K bontonu dnes patří též to, že i k pouhému názoru se požaduje uvést zdroj, o nějž se tento názor opírá. I zdroj však musí být správný. Jinak je v odborném kontextu označen jako nedůvěryhodný, aniž to brání z něj čerpat, avšak bez jeho uvedení, nebo dnes populárním slovem konspirace. Kde jsou ty časy, kdy byl názor, který nebyl podložen vědeckým výzkumem a ten nebyl publikován v prestižním mezinárodním odborném časopise, nazývám domněnkou  – ve vědě kdysi právoplatnou, o určité argumenty se opírající  hypotézou, již měl výzkum následně potvrdit nebo vyvrátit. 

V případě mých článků počítejte tedy s tím, že jde jen o „domněnky“, byť  se je snažím doložit výsledky na konkrétních lidech, a že jsem nedůvěryhodný zdroj a nebudu nikdy citována, i kdyby se našel někdo, kdo na jejich základě provede výzkum, který potvrdí oprávněnost mých názorů. Jako autor  na těchto názorech založenou novou skutečností bude uznán až on. Co tomu předcházelo, se tedy ocitne v říši nikdy neexistujícího.

 

Jak se věda vyrovná s existencí těchto fotografií z nichž první zachycuje proměnu držení paní Vlaďky k lepšímu díky kotníkové chůzi, a s tím, že druhá geniálně zachycuje dva základní typy chůze – kotníkovou (první zleva) a kyčelní – (druhá a třetí zleva) – je mi srdečně jedno.  

Poznámka: Ve vyšším věku nedošlapuje mimochodem přes patu už  NIKDO. Na kyčelní – silový typ chůze – dojde totiž v určitém věku dech. Tento zadní typ chůze, kdy se tělo musí z paty vyhoupnout dopředu podobně jako skokan o tyči, se musí proto proměnit ve styl chůze, který dotyčný „udejchá“. Skokanovi o tyči pomáhá pružná tyč. Pata však zrovna pružná není. Pružnost – neboli uvolněnost těla ve vertikálním směru – podporuje jen pružný došlap, o nějž jde v chůzi kotníkové.

Nepíšu toto vše kvůli autorským právům, ale s ohledem na nezpochybnitelný (vědecky zatím nejspíše také ještě neprokázaný) fakt, že se vyskytují i jiné typy chůze, než dnes oficiálně uznaná, pro vědu jedině existující chůze, a to LVÍ, ale proto, že lidé mají s chůzí potíže, mají zájem si ji zlepšit a potřebují se dozvědět jak na to, aniž by si uškodili.  

Jak má vypadat SPRÁVNÁ – (rozumí se že lví) – chůze

Na internetu jsem narazila na starší video, které propaguje lví chůzi. Jeho autorem je mladý muž, který předvádí na sobě, o čem se snaží přesvědčit jeho diváky.  Příznačné je, že ho  propaguje pod názvem Jak má vypadat SPRÁVNÁ chůze, nikoli s odvoláním na zdroj a u nás oficiální název LVÍ chůze. Pro toho, kdo ví, o co se jedná, je to sice jasné, ten, kdo o lví chůzi a jiných typech chůze nic neví a neudělá si o chůzi alespoň základní rešerši, platí po shlédnutí tohoto vide jen to SPRÁVNÁ CHŮZE. Z  toho  nutně vyvodí, že právě toto by se měl rozhodně naučit. 

Když jsem se po zběžném shlédnutí tohoto – jistým způsobem velice přesvědčivého – videa, chtěla podívat na některé detaily, šla jsem do kolen. Ukázaly totiž to, co mi při pouštění videa uniklo – momentky z reakcí těla autora videa na podněty, jimž ho vystavoval při předvádění „svého“ know how.  

Obrázky zleva znázorňují:

  • došlap přes patu
  • překlopení chodidla na jeho vnější stranu
  • přiklopení palcem na vnitřní stranu chodidla
  • čelný pohled na souběh pohybu obou chodidel před přenesením váhy na přední končetinu
  • postavení „stojné“ končetiny při dokončení odrazu   
Odkud se vzala „lví chůze“ 
Lví chůze byla uměle vykonstruovaná na základě objevu spirální dynamiky  švýcarským rehabilitačním, u nás hojně publikovaným lékařem Chrisem Larsenem. Tento princip, podle nějž se v průběhu lidské fylogeneze utvářela stavba lidského těla, se odráží nejen v pevném sešroubování nožní klenby – ale též v diagonální komponentě veškerého svalstva trupu. Díky tomu může páteř reagovat při chůzi na výtlačné impulzy vycházející ze svalstva plosek nohou. Spirálně uspořádaná nožní klenba přenáší jejich prostřednictvím na páteř rotační impulzy. Výtlačně-rotační impulzy chrání páteř před sesedáním a formují během chůze nebo při cvičení ve stoji (terminus technicus) držení těla.
Potlačení rotačních impulzů lví chůzí
Problém lví chůze – když pominu rozvolnění vazů zevního kotníku ve fázi, kdy je tělo aktivně překlápěno z paty na vnější stranu chodidla – je v tom, že vykloněním chodidla nejprve ven a potom dovnitř jsou zcela eliminovány rotační impulzy. Tělu je dodává stojná končetina při odrazu, když se „přišroubovaná“ k zemi nachází ještě za tělem a prostřednictvím spirality nožní klenby ho páčí třemi směry současně – vzhůru, vpřed a do rotace (z hlediska sloupce podélné osy těla do torze – protáčení mechanismem  obratel po obratli). Vnitřek těla je tím založen jako trojrozměrný prostor. V okamžiku odrazu musí být proto tělo vykloněno mírně vpřed, nikoli vzad jako při kyčelní chůzi.
 
Rotační impulzy jsou výtlačně-torzní povahy
Rotační impulz předchází při chůzi zpevnění celého těla díky aktivaci rovnovážné funkce v letové fázi, kdy je tělo podepřené jen jednou nohou. Výtlačně-torzní impulz, který tělu odlehčí od vlastní váhy, stačil však mezi tím proniknout až do páteře. Silové momenty ze všech tří směrů pohybu – vzhůru, vpřed a do rotace – jsou tedy v rovnováze.
 
Výtlačně-torzní impulzy nahrazuje při lví chůzi VYPÁČENÍ celého těla z palce došlapné končetiny
 
Vzhledem k potlačení výtlačně-torzních impulzů není tělo při lví chůzi ani protočeno ani odlehčeno. Nezbývá než ho o krok vpřed vypáčit z palec došlapné končetiny za situace, kdy nese váhu celého těla. Proto na obrázku nevíce vpravo ten zvláštní postoj  připomínající spíše postavení těla při běhu než při chůzi.
Adaptace na lví chůzi 
Na konkrétní způsob zatížení – tedy i změny zatížení chodidla při lví chůzi – reaguje mozek bezprostředně prostřednictvím své adaptační funkce, a to na úrovni tělesné stavby.  U mladíka, jehož fotografie jste viděli, jsou adaptace naznačeny takto:
 
1. Tendence k vvbočení bércových kostí od vnějšího kotníku směrem vzhůru. Na pořad dne by v tom případě přišla jejich lámavost v směrem ven.
2. Vybočení palce dovnitř jako kompenzace vyklonění chodidla na vnější stranu – neboli návrat k opičímu chápavému palci, byť v lidské podobě.  
3. Ztluštění kostry extrémně zatížených palců nohou. Buňky na takovouto přestavbu se berou vždy z částí těla, které se stávají nepotřebné – v tomto případě by to byly ostatní prsty.
4. Oploštění nožní klenby, zánik jejího spirálního sešroubování a tzv. tříbodové opory  na chodidle v klidovém stoji. Kostra chodilda by byla tak rozvolněná, že by kdykoli umožnila sevřít oněmi dvěma samostatnými, po sobě jdoucími  pohybu postupně do tvaru původní nožní klenby podobně jako ruku do špetky, bylo by to však možné jen při extrémním zatížení, které palec vynakládá na vypáčení těla vzhůru a vpřed nyní, když je nožní klenba ještě sešroubovaná.
 
Toto poslední (bod 4) není jen moje domněnka, opírající se o pohled na chodidlo  končetiny vzadu na druhé mladíkově fotografii zleva, ale zjištění samotného Dr. Larsena.  V odborných kruzích vystoupil totiž už před několika lety s tezí, že koncept tříbodobé opory je chybný a chodidlo má být v klidovém postoji na zemi  celou plochou. Jakkoli tuto tezi v odborné diskusi tehdy neobhájil (o lví chůzi tehdy ani zmínka), toto jeho dítě žije dál (nezmiňuje naopak oploštění nožní klenby)  ovládlo lékařskou praxi i u nás. 
Jak bude vypadat noha člověka chodícího jako lev? 
To dnes nikdo neví. Do jaké podoby u konkrétních lidí  by vyústila přestavba  chodidla podnícená lví chůzí, bude záviset na intenzitě zatížení v tom kterém směru při nácviku lví chůze a stavu chodidel člověka, když  s tím začíná. Projevilo by se to každopádně až po letech a rovněž u potomků lidí, kteří s tím začnou v mládí, zvláště když do toho jdou s takovou vervou a takovým přesvědčením jako mladík na fotkách. V obou případech by to bylo již nevratné.
 
I kdyby přestavba chodidla proběhla ideálně – a to jsem viděla u jedné mladé dívky – tělo každopádně ztratí vertikální pružnost a možnost ji znova rozvinout – přestavěné chodidlo už nedovolí torzi podélné osy těla a její odlehčení výtlačně-torzními impulzy. Lze proto očekávat, že se tím naruší buněčná výživa, fungující díky pružnosti těla ve vertikálním směru na principu mechanické pumpy (vytlačíš-nasaješ). Snaha nahradit je prostými rotacemi by podobně jako u nožní klenby rozvolnila i páteř. 
 
Co říci na závěr?
 
Lví chůze je experiment lidských konstruktérů a projev jejich celkem veřejně hlásané ambice „stvořit pomocí rozumu“ člověka rovnou dokonale – tj. lépe než příroda. Jimi v odborné literatuře užívaný výraz „konstruktér“ velice trefně vystihuje výsledek, kterého by dosáhli. Než by se jejich dílo opotřebovalo, může fungovat podle jejich představ, není to ale k životu. René Descartes neměl tedy tak docela pravdu v tom, že tělo je jako stroj.

Workshop pro správnou chůzi v Náchodě

 

Letos poprvé budou mít Náchoďáci příležitost podívat se na zoubek správné chůzi  u nich doma. Workshop pro správnou chůzi se koná 1. dubna od 10 do 18 hodin ve studiu Primafit naproti kinu Vesmír.

Nejprve se jako vždy podíváme na to, v čem je vtip správné chůze. Při tom se zjistí, v čem kdo dělá chyby, a vyzkoušíme si cviky, které slouží k jejich odstranění. Jelikož chůze je pohyb celého těla, nemůžeme nechat stranou ani držení těla a to, jak pracují paže a páteř. Tím se dostaneme ke cvikům, které pomáhají odstranit  nedostatky i v těchto částech těla, spojené často již s určitými zdravotními potížemi. 

Na workshopu je dost času, abychom si takto prošli celé tělo a opravdu důkladně ho procvičili. Vše se průběžně promítá i do chůze, která se workshopem vine jak červená nit. 

A zde se můžete podívat, jakých výsledků je možné dosáhnout cvičením pro správnou chůzi, když se ví, jak na to. 

Při cvičení O-A metodou se vše provádí uvolněně a lehce, takže cvičení zvládnou bez potíží i lidé vyššího věku a ti, kteří nemají zvláštní kondici. 

Lidé 65+  nebo ti, kteří přijdou na workshop společně s někým dalším, mají slevu 20% z částky uvedené v záhlaví. Workshop je tedy vyjde na 1.592 Kč. 

Na workshopu není více než 10 osob, takže je zaručeno, že každému z účastníků bude věnována náležitá pozornost.

V případě zájmu o účast na náchodském workshopu využijte prosím objednávkového formuláře zde: Workshop Tajemství správné chůze – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

Srdečně Vás zvu  a v sobotu 1. dubna 2023 ve studiu Primafit v Náchodě se těším na viděnou. 

PaedDr. Olga Chválová, CSc. 

         

Co se zbavit se guláše v hlavě, pokud jde o správnou chůzi a držení těla?

 Aktuality, Chůze, Držení těla  Bez reakcí »
Zář 112022
 
Na včerejším workshopu pro správnou chůzi v Praze (10.9.2022) se sešla velmi homogenní skupina lidí středního věku. Žádné větší vady v držení těla, většinou chodci nebo běžci k pohledání. Společný problém – bolesti nohou.
Jinými slovy se ukázalo, že jen KVANTITA – množství kilometrů ujitých či uběhnutých za den či týden nestačí. Pokud člověk nechodí správně, i v tomto případě platí, že čím kdo zachází, tím také schází. Je třeba postarat se i o KVALITU chůze – to, jak chodíme.
A v tom už problémy a rozdíly byly.
Jedna paní, když se mluvilo o tom, proč je něco chyba a proč to je správně jinak, s lítostí pronesla: „Škoda, že se to dozvídám až teď“.
Na to se nedá odpovědět jinak, než že poznání se vyvíjí.
To, co vedlo k rozpoznání dvou základních typů chůze – nesprávné kyčelní a lidsky náležité kotníkové – rok 2015 – se ve cvičení O-A metodou dělá od jeho vzniku v roce 2004:  rozpohybovat pohybem v přirozeném rytmu vše ztuhlé, odstranit nedostatky v přenášení váhy a zbavit se chyb v pohybu ve všech problémových částech těla.
Workshop je nenahraditelný v tom, že ukáže mozku, v čem spočívá přechod od své navyklé chůze k lidsky náležité a zaangažuje mozek, aby podpořil změnu chůzového stereotypu. Jeho jednotlivým účastníkům pak to, na čem by měli dále pracovat.
Když vyjdu z včerejšího workshopu – někdo na zděděném problému s nadměrnou hrudní kyfózou, někdo na topornosti držení těla, další vyrovnat se s negativními důsledky vážného úrazu pravé paže na chůzi, někdo jiný se zborcenou nožní klenbou a jiný s gulášem v hlavě z různých školení – paní fyzioterapeutka, která včera přišla mezi nás. 
Tyto kazuistiky ukazují další podstatnou věc: neexistuje jeden univerzální recept pro všechny, jak se dát celkově do pořádku.
Narážím samozřejmě na představu, že tímto receptem je ošetření tzv. „středu těla“ – myšleno v oblasti bederní páteře. Střed těla může být univerzálním prvkem pouze v případě, že ho vztáhneme ke kyčelním kloubům. Odtud je rovněž možné ovlivnit postavení pánve potažmo bederní páteř, to důležité však je, že propojují spodní a horní část těla a držení těla s pohybem.  
Univerzální, všeobecně platný, je rovněž cíl – správné držení těla a lidsky náležitá chůze. Za jimi oběma si však musí jít každý svou vlastní cestou.   
 

Na chyby v chůzi pro každého jiný recept

 Bolesti zad, Chůze, Držení těla  Bez reakcí »
Čvc 312022
 

Chodit se naučíme všichni správně. Jinak bychom  se nepostavili na nohy a nezískali rovnováhu.

Zhruba od 3 let se začne kazit držení těla a promítne se to i do chůze. To je ta špatná zpráva. Ta dobrá je, že zlepšení chůze umožní oslovit najednou i ty původní chyby v držení těla a vše, co se v nás kvůli tomu pokazilo.

Chůze a držení těla jsou dvě strany téže mince.

A vůbec nejlepší zpráva je to, že chůze je pohyb. Uvolnit, co v nás za léta ztuhlo, a odstranit chyby, které nám kazí veškerý pohyb, se dá odstranit jen správně provedeným pohybem. Chůze nemůže za to, že vás bolí za krkem nebo ramena.  Když si ale dáte do pořádku chůzi, pomůže vám to zbavit se nejen těchto potíží, ale i v bedrech, v kyčlích, kolenou, chodidlech. Zkrátka všech, které jsou důsledkem nesprávného zatěžování kloubů a páteře. Pomůže zlepšit rovnováhu a tomu, aby se rozpohybovala ztuhlá páteř a díky dobré koordinaci všech končetin se mohla zase protáčet.  

Tušíte už, čím vším se zabýváme na seminářích proti bolestem zad a workshopech pro správnou chůzi? 

Naučíte se na nich stát pevně a hezky zpříma, při tom ale chodit pružně a lehce jako tahle paní, která si s krční páteří užila za celý život své.  Poslechněte si ostatně, co o tom říká sama.

A teď se podívejte, odkud kam se dostala díky cvičení pro správnou chůzi. Je to opravdu skvělé a bod pro nás. 

Pro paní Vlaďku však bylo nejdůležitější, že zdravotní potíže začaly ustupovat hned, jak začala cvičit. Během půl roku odezněly úplně a kolik let už o nich neví, ačkoli léta přibývají i jí. Cvičení pro správnou chůzi jí pomohlo v tom, s čím si za léta neporadila fyzioterapie a ani nemohla – rozpohybovat celé tělo správně provedeným pohybem.

Mnoho psů, zajícova smrt

Jste zmateni tím, kolik je návodů na správnou chůzi, a nevíte, pro který se rozhodnout? Nebo jste některé z nich dokonce vyzkoušeli, máte ale pocit, že to není ono, protože vám to nepřipadá přirozené? Nebo vám něco z toho dokonce přitížilo? 

Ti všichni, kdo si myslí, že se má došlapovat na špičky, nebo na paty, ale lehce, případně se zhoupnout z došlapu přes patu na vnější stranu chodidla a pak přimáčknout palec, rozpohybovat pomocí hůlek páteř do rotace nebo si rovnat kostičky na chodidlech, vychází mlčky z předpokladu, že právě toto je lék, který zabere na chůzi a zdravotní potíže naprosto každého. Opomíjí tedy to, že každý jsme úplně jiný, nedostatky v chůzi velmi rozmanité  a někdo může potřebovat něco úplně jiného, než co nabízí právě on. 

V návodech tohoto druhu je osloven vždy jen některý z mnoha možných projevů chybné chůze. Chyby v ní jsou kromě toho i kvůli rozdílům v držení těla či věku namixovány trochu jinak. Když se jím někdo řídí, zaplevelí si chůzi jen jinými chybami, než které v ní byly předtím, a svůj mozek naprosto zmate.

Proč je správná chůze takový kumšt?              

Správná chůze vyžaduje pevný došlap, abychom při ní neměli problémy s rovnováhou,  a odpružení každého došlapu, aby nám s věkem nesesedala páteř a nevymílaly se chrupavky.  Máme-li správně došlápnout, musí však správně proběhnout vše, co mu předchází a co následuje po něm. Chůze se totiž skládá zhruba z 20 dílčích pohybů, které jsou do sebe jakoby zaklíněny, protože proběhnou ve zlomku sekundy. Chyba v jednom jediném z těchto prvků kdysi na počátku ovlivní chůzi jako celek – chybami jsou v konečném důsledku zatíženy všechny prvky její pohybové struktury.  I kdybychom nakrásně věděli, který z těchto prvků  byl spouštěčem tohoto procesu právě u nás, a jak ho opravit, v přirozeném tempu chůze nejsme schopni dát mu v tomto celku právě to místo, které mu náleží. Řešením není ale ani zpomalení chůzového pohybu. Vyruší se tím totiž přirozená dynamika chůze a to, díky čemu získává tělo při pohybu z místa setrvačnost. Ta chůzi nejen  usnadňuje, ale počítá se s ní i v koordinační struktuře, v níž je navzájem propojena činnost všech svalů, které chůzi zajišťují.    

Proč se vám u nás nic takového nemůže stát?

1.Protože při cvičení O-A metodou® se ukázalo, že naprostá většina lidí chybuje v přenášení váhy. Tedy něčem, co byl zcela reálný, všem společný problém bez ohledu na to, čím vším se lidé na lekci od sebe lišili. Teprve odstraňování tohoto nedostatku ukázalo, jak souvisí s chůzí a držením těla těchto lidí a dalo vznik cvičení pro správnou chůzi.  

2. Někdy  kolem roku 2015 jsem si definitivně ujasnila, že ta opravdu správná je chůze kotníková. Nikoli chůze kyčelní, z níž vychází ty návody, které staví na došlapu přes patu.  Přejímají to, co lze sice pozorovat u mnoha lidí, ale bez hlubšího zamyšlení, jaké to má zdravotní důsledky a proč se tento typ chůze tak zásadně promění s věkem k horšímu. Při přenášení váhy však nic jako došlap přes patu neexistuje. Zatěžováno je naopak svalstvo plosek nohou. Nejdůležitější svalstvo v celém těle, jak se ukázalo a potvrzuje každodenní praxí. 

3. S nápravou chybné chůze a přechodem na tu správnou mám bohaté zkušenosti u mužů i žen různého věku. V rámci zdravotně zaměřeného cvičení pro celé tělo se tomu věnuji bezmála již 20 let.

Zde si můžete přečíst, jak na to jdeme ve cvičení O-A metodou® a proč správné chůzi učíme jinak  

Neříkáme lidem, co a jak mají při chůzi dělat. Ukážeme jim fintu, která změní průběh chůze a restartuje ji jako celek už naprosto správně. Klouby sice nejde dát do pořádku ze dne na den, informace o tom, v čem spočívá ta finta, je však natolik zásadní, že se propíše do mozku. Ten když  zjistí, jak je to s chůzí vlastně jednoduché, se obrazně řečeno chytne za hlavu, a začne k této informaci vztahovat veškerou svoji řídicí činnost. Samovolně tak podporuje správné provedení chůzového pohybu a  uspíší proces nápravy na úrovni jednotlivých kloubů.

Současně je však třeba pohlídat, aby tento proces nenarušily překážky správného provedení pohybu z dřívější doby. 

Abych vám mohla s chůzí pomoci, musím vidět, jak jste na tom s držením těla, koordinací, jaké  jsou u vás chyby v chůzi a pohybu vůbec. 

Z toho je možné vyčíst, v čem je právě u vás zakopaný pes celoživotně chybného držení těla, chůze a veškerého pohybu. Je to provázek, za který když se zatáhne,  společně s fintou na správnou chůzi rozplete a uvolní vše, co se léty zauzlovalo do propletence individuální motoriky. Chůze jako pohyb celého těla pak umožní, aby se ve vašem těla sesadilo dohromady vše najednou již správně.  Chůze je sice lék pro každého a na všechny neduhy. Co z ní  a jak přesně se u koho naordinuje, musí vyjít z chyb v pohybu konkrétních lidí. 

Proto učím správné chůzi výhradně na tříhodinových seminářích (pro správné držení těla a proti bolestem zad) a celodenních workshopech (pro správnou chůzi). Každý se zde dozví, co a jak může pro sebe udělat právě on, a všechno si rovnou důkladně vyzkouší.

Před námi jsou – a nejen v Praze, kde působím, ale i jinde po vlastech českých  – ještě tyto:       

 

Workshopy pro správnou chůzi jsou celodenní a konají se obvykle v sobotu (cena 1.890 Kč).  Semináře jsou tříhodinové a konají se obvykle v pátek v podvečer (cena 850 Kč). Senioři 65+ a více osob přihlášených najednou – sleva 20%.

Svitla ve vás naděje a odhodlání něco se sebou dělat?

Vřele vám doporučuji zarezervovat si místo na některém semináři či workshopu teď hned,  Zítra byste už byli plni důvodů, proč to nemá cenu. Vždyť víte, jak to s námi je.  

Paní Vlaďka si také myslela, že je tak nemocná, že už nemůže cvičit. Dnes si nedokáže představit, jak by prožila těch posledních 10 let, kdyby bývala nedala na svoji dceru a nepřišla to k nám zkusit.   

    Objednat se na akci

    Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

    Vaše jméno

    Vaše příjmení

    Váš email

    Váš telefon

    Počet osob

    Chcete nám něco vzkázat?

    Odesláním objednávky potvrzujete, že souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů. Obchodní podmínky – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)  

     

     

     

      

      

    Střed těla, sexy zadeček a správná chůze

     Bedra a kříž, Bolesti zad, Chůze, Držení těla  Bez reakcí »
    Čvc 252022
     

    K napsání tohoto článku mne přiměl reklamní projekt představitelů jedné fitness školy, která pomáhá ženám nastavit střed těla a naléhavě při tom zdůrazňuje,  že toto držení těla se NESMÍ při pohybu za žádných okolností sebeméně změnit, bederní páteř nikdy UVOLNIT A PODSADIT.         

    Držení formované teorií středu těla 

    Střed těla se v posledních letech stal mekkou veškerého fitness i cvičení proti bolestem zad.  Založil ideál držení těla s pánví vědomě zafixovanou v mírném podsazení izometrickou aktivitou břišního svalstva. Odkud se vzaly tyto přístupy, je zřejmé. Jsou odpovědí odborníků na tendenci bederní páteře k nadměrnému prohnutí na straně jedné a její vážná poškození na straně druhé. Těch ovšem nejsou ušetřeni ani lidé, u nichž se tato vada držení těla nevyskytuje. Věc je tedy evidentně poněkud složitější. V tomto článku se pokusím vysvětlit, proč  teorii středu těla nemůžeme považovat za univerzální, za všech okolností a pro všechny lidi vhodný návod  opravdu správného držení těla, natož prevenci bolestí zad a poškození bederní páteře a proč dlouhodobě může dokonce škodit.  

    Z extrému do extrému

    Hitem v době před nástupem teorií středu těla bylo podsazování pánve. Urputnost tehdejších věrozvěstů šla tak daleko, že se při cvičení v leže na zádech vyžadovalo úplné přitisknutí beder k podložce.

    Teorie středu těla správně poukázala na to, že i v této poloze si pánev uchovává svůj fyziologický pánevní sklon – mírné vysazení. Jelikož se však pánevní sklon v této poloze vlivem gravitace a uvolnění svalstva beder zákonitě a zcela přirozeně zmírní, přišel J.H. Pilates s myšlenkou vědomého nastavení pánve do tzv. neutrální polohy, v níž toto postavení pánve zafixoval speciálními cviky pro posílení břišního svalstva. Díky tomu se mohlo přenést i do stoje a mohl z něj vycházet veškerý pohyb bez toho, aby se postavení pánve sebeméně změnilo. Tak vznikl Pilatesův střed těla jako powerhaus – zdroj síly veškerého svalstva. Ve skutečnosti nehybný podstavec, přes nějž se pohyb nemůže plynule přenášet z horní části na spodní a naopak. Jeden extrém tak nahradil jiný a nastal problém – co s takto zafixovanou pánví při pohybu.

    Podcenilo se to, co je společné všem teoriím držení těla – že oboustranné, tj. symetrické zpevnění jakékoli části trupu má tendenci rozšířit se na celou páteř. Přes zprvu pozitivní účinek přestal proto pilates dělat některým lidem dobře, protože u nich zvýraznil tendenci těla k tuhnutí věkem. Páteř, aby si udržela dobrou pohyblivost, se však musí nejen „držet“, ale také se uvolnit a při chůzi, probíhající při velmi nízkém napětí, též  protáčet. Příliš pevné držení je jako hradba, na niž nohy a vlastně i paže, bezmocně narážejí při každém kroku.       

    Bez ohledu na to, že teorie „dynamické neuromuskulární stabilizace“ (DNS) prof. Pavla Koláře vztáhla později postavení pánve k činnosti bránice, na problému tuhosti  páteře se tím nic nezměnilo. O dogmatu ze soudobé  praxe,  že v tomto postavení musí pánev zůstat i při jakémkoli pohybu – že se pánev nesmí nikdy PODSADIT a bederní úsek páteře nikdy OPLOŠTIT, jsem hovořila v úvodu. To nikdy je v naprostém rozporu se stavbou lidského těla včetně uzpůsobení bederního úseku páteře k prohnutí, ohnutí i rotaci. Toto vše se takto nastaveným klidovým držením těla zablokuje. A protože mozek je dobrý služebník, vezme za své i biologicky nesmyslné přání. Když zjistíme, že příliš pevný střed těla není tak docela to, co potřebujeme, není vůbec snadné přesvědčit ho o tom,  že jsme se vlastně jen spletli. A že to je omyl, ukazují fotky přirozeně se pohybujících dětí.

     

    Od středu těla k sexy zadečku

    Formování postavy daleko předčilo zdravotně odůvodněný záměr pouhého zpevnění problematické bederní části páteře. Pustilo bederně-pánevní úsek vzpřímené postavy dopředu, jak nejvíce je ve stoji možné. Navíc působí dojmem, že elegantně vyřešilo i problém kulatých zad.

    Že by konečně opravdu to pravé? 

    Základní podmínka biomechanické rovnováhy, že těžnice  spuštěná ze záhlaví prochází rýhou mezihýžďovou a dopadá za paty je při tomto držení těla splněna. Posun těžiště vpřed v důsledku souvislého prohnutí horní části těla je plně kompenzován tahem horní části těla vzad. Držení těla je díky tomu vyvážené. Zvýšené prohnutí nevadí ani bederní páteři. Díky setrvalému tahu horní částí těla vzad nejsou obratle v žádném okamžiku stlačeny vahou těla nad nimi.

    Jenomže právě to je vada na kráse na pohled jinak velmi atraktivního držení, vedle něhož přirozeně vertikální držení těla působí jako chudinka, která u dnešních mladých dívek může vzbuzovat  leda tak útrpnost.        

    Pomůže toto vymazlené, leč uměle vykonstruované držení těla dnes ještě mladým dívkám vyhnout se jednou provždy bolestem zad, sesedání páteře, zborcení nožní klenby a dalším strašákům vyššího věku? 

    Odpověď na tyto otázky dnes neznáme. Tělo těchto sexy se držících dívek nám na ně odpoví až po desetiletích. Už dnes však můžeme odhadnout, jak na tento razantní zásah do fylogeneticky podmíněné stavby  lidského těla odpoví organismus prostřednictvím své adaptivní funkce. Ze sportu –  a konec konců i z formování postavy prostřednictvím fitness – víme, že na intenzivní, dlouhodobě se opakující podněty odpovídá organismus přestavbou těla. V případě kvalitativně zcela odlišného uspořádání něčeho tak zásadního jako podélná osa těla lze očekávat, že adaptace bude o to výraznější.

    Setrvalý tah směrem vzad, bez něhož by se stavba sexy držení těla zhroutila jako domeček z karet, působí na délkový rozměr podélné osy těla – v daném případě však pouze na jeho horní část. Dá se tedy očekávat, že povede ke změně proporcionality těla podobně, jako vytahování se za potravou ve výšce před sebou vedlo  u žiraf k rozvoji jejich dlouhého krku.

    Sexy držení těla z mládí by se v tom případě měnilo nepozorovaně v postavu s dlouhým trupem vůči relativně stále kratším nohám. Otázkou je, zda by se v souvislosti s těmito tělesnými změnami neobjevily nové, dnes neznámé zdravotní potíže. Setrvalý tah horní částí těla vzad se – málo platné – vylučuje totiž s vertikálním pružením, které je podmínkou správné funkce biomechanické pumpy, která při chůzi a od ní odvozeném pohybu ve stoji  zajišťuje výživu buněk celého těla.

    Vertikální pružení

    Esovitě dvojmo zakřivená páteř, jejíž držení nám dělá od dětského věku takové potíže, je z tohoto hlediska biologicky nezbytnou podmínkou životaschopnosti vzpřímeného organismu. Každý dopad na pevnou zem je provázen prohloubením všech zakřivení páteře. Jeho následné odpružení všechna zakřivení páteře zmírní, a dokonce více, než odpovídá jejich hloubce v klidovém stoji. Tato zákonitost, díky níž se udržuje pružnost vzpřímené postavy a plná tělesná výška, vyplývá z rozdílu v napětí svalstva v klidu a při pohybu. Mechanismus výživové pumpy ovšem plnohodnotně funguje pouze při chůzi.  Je to jediný pohyb, při němž je tělo aktivně vytlačováno vzhůru, současně se ale přidržuje země, takže podélná osa těla je ve vytlačení vzhůru formována protitahem, který odpovídá přirozené stavěy těla a fyziologické kloubní pohyblivosti. 

    Svaly musí kromě toho někdy relaxovat a klouby se promazat. K tomu dochází  při přechodech mezi opačnými krajními polohami -oscilační princip pohybu: vysaď – podsaď, přednož -zanož, vyhrb – prohni atd. To správné držení u dobře pohyblivé kostry je v klidovém stoji někde mezi tím a nastaví se samovolně díky fyziologickému sklonu pánve a tomu, že svalstvo  má být živé  – reagovat pohotově na jakýkoli pohyb. Toto je skutečný problém bederní páteře – že břišní svalstvo se u mnoha lidí vůbec nezapojí a plandá si jako kus hadru bez ohledu na to, co právě dělají. Jistě, souvisí to i s držením těla – přílišné překlopení pánve. Tou správnou odpovědí však není sešněrovat ji do korzetu na pevno nastaveného a nehybného středu těla, ale najít pohyb, který břišní svalstvo toho kterého člověka přinutí povytáhnout pánev vzhůru , aby svaly zadní straně mohly její spodní konec stáhnout o něco níže a   – světe div se!!!  – tím správným způsobem ji vlastně PODSADIT. To vše může fungovat, jen když napětí proudí řetězcem na sebe navazujících svalů tak, aby to pohnulo jim společným úsekem kloubního řetězce stavby podélné osy těla. 

    Příroda, můžeme-li to tak říci, věděla velmi dobře, proč nás obdarovala právě takovou stavbou těla, s jakou jsme se narodili.  Ta předurčuje  způsob, jak se tělo poskládá do různých poloh. V některých je bederní páteř prohnutá, v jiných zcela náležitě oploštěná nebo zakulacená.  

    Vysazení pánve při sexy držení těla je jako mimoběžná křižovatka, která zcela ignoruje kontinuitu řetězce osového svalstva i kloubů podélné osy těla. Vertikální impulzy, které při chůzí vysílá do podélné osy těla svalstvo  plosky nohy – vždy ale jen  JEDNÉ  –  jsou torzní povahy. Při trvale vysazené pánvi projdou naposledy abnormálně vzpřímenou kostrčí.  Protože není kam je předat, vyšumí naprázdno jako vyšplíchnutí vody ve sklenici, když s ní bouchneme o stůl, zatímco svalstvo trupu si po souvislém oblouku od kyčlí kaž po hlavu vede svou.   

    Výživová pumpa a memento srostlé křížové kosti 

    Setrvale působící mimoběžný tah v horní části znemožní, aby v ní vůbec mohla fungovat výživová pumpa, která díky rytmickému odlehčování a stlačování všech kloubů nad sebou zajišťuje buněčnou výživu. Při stlačení vytlačuje z buněk do mezibuněčného prostoru vodu se zplodinami látkové přeměny, při odlehčení ji odtud nasává zpět, obohacenou však o látky potřebné k výživě toho či onoho druhu tkáňových buněk.

    Srůst křížových obratlů, u čtyřnohých předchůdců člověka ještě pohyblivých, ale i Bechtěrovovo onemocnění  páteře, by pro nás měly být mementem, jak s částmi těla, které neslouží pohybu a nepotřebují tudíž tomu odpovídající výživu, naloží geny – přemění je v kost. V průběhu života nositelů takového vývojového podnětu ještě nikoli. Pro jejich potomky, další generace a část populace, do níž se v rámci genetického mixu rozšíří geny nasměrované sexy držením těla na tuto vývojovou dráhu,  budou však již kostky vrženy. Není nakonec i Bechtěrev jen dědictvím po předcích, kteří  dbali na své držení těla až příliš a chodili se zataženým břichem tak důsledně, až se z toho chce bedrům jejich potomků nehýbat se vůbec? 

       

    Cvik „prkno“ – šlágr teorie středu těla – který  učí podepření bederní páteře za situace, kdy je ve vzduchu v horizontálním postavení, má tendenci podvolit se gravitaci  a prověsit se dolů, je samozřejmě v pořádku. Je však až vrcholem umění se pohybovat. Stejně jako „kobra“ či „kočky“. Provedení, jaké vidíte na obrázcích, je až výsledkem mnohaleté poctivé práce na kultivaci svého těla pohybem pomocí desítek cviků, s jejichž pomocí se odstraňují chyby a člověk se připravuje postupně na to, aby jeho mozek na první dobrou zajistil bezchybně jakýkoli pohyb. Takto se to alespoň dělá ve cvičení O-A metodou. Bez zbytečných řečí , al es porozuměním složitosti tak prosté věci , jakou je pohyb a mozek, který ho má na starost.  

    Hyperkorektní, normální a ochablé držení těla 

    Toto schéma velmi dobře znázorňuje jednak mimoběžnost uspořádání vzpřímené postavy (obr. 1) tak to, že nejjednodušší a zcela náležitý způsob jak pánev příliš naklopenou vpřed (obr. 1 a 3) dostat do správného postavení je stáhnout její vysazený zadní konec dolů. Pohyb tímto směrem má charakter podsazení, které může skončit jak v klidovém stoji s  fyziologicky náležitým pánevním sklonem a přiměřeným prohnutím v bedrech (obr. 2) tak pokračovat do opačné krajní polohy, kdy se její spodní konec protlačí zcela vpřed a bederní úsek páteře protáhne. Zatracovat podsazení pánve je chyba nejen proto, že tento pohyb je nedílnou součástí lidské pohybové výbavy, ale i proto, že ve skutečně je tím správným klíčem k dokonalému držení těla.    

     Z kineziologického hlediska je pánev podsazena i v situaci, do které bychom to nejspíše vůbec neřekli (obr. 2 níže). Jelikož podélná osa těla zde tvoří celoprohnutý oblouk, působí postoj na tomto obrázku dojmem, že je pánev vysazena.  To je ale omyl. Zanožená končetina pánev podsazuje – aktivně protlačuje její spodní konec vpřed. Tím, že její horní konec naklopí vzad, přinutí bříško zamáčknout horní konec pánve vzad. Prohnutí se tudíž přenese z beder až pod hrudník do postavení, na které správně poukázala teorie DNS, bohužel však jen u staticky chápaného držení těla. Pokud chodíme správně, dostává se páteři těchto podnětů při každém kroku.  

    Pohyb a držení těla jsou dvě strany téže mince

    Společným nedostatkem a základním omylem všech „teorií středu těla“ je to, že v držení těla nezohledňují funkci dolních končetin při pohybu ve stoji.

    Pojem střed těla není třeba zcela zavrhovat.  Stačí nedělat z něj dogma. Pokud držení těla uvažujeme jako nedílnou součást pohybu, je sice nadbytečný, nechceme-li se ho však vzdát, protože pouze jeho prostřednictvím můžeme ve stoji  nastavit a při pohybu ve stoji kontrolovat sklon pánve tak, aby byla ve správném postavení vždy i páteř, musíme ho však vztáhnout ke kyčelním kloubům a kyčelně-pánevní oblasti, nikoli oblasti pánevně-bederní jako dosud. Ta – nejen ale ona- zlobí z mnoha různých důvodů. Ty všechny spolehlivě osloví cvičení pro správnou chůzi.

    Cvičení pro správnou chůzi

    Při tomto povýtce zdravotním cvičení se ukáží nedostatky, které jsou v držení těla i pohybu u každého trochu jiné. A rovněž to, co k jejich odstranění potřebuje právě on. Za správným pohybem i držením těla si tak jde každý pro něj přiměřeným způsobem a vlastním tempem.  Opačné krajní polohy ve stoji na obrázcích nahoře ukazují, co by měl bezchybně dokázat úplně každý. Obrázky dole pak cviky pro pokročilé, které rozvíjejí chůzově specifickou koordinaci  a zdatnost.     

    Chůze jako základní pohyb ve stoji plně rehabilituje klasické, čistě vertikální pojetí držení těla (obr. 2 na schématu výše).

    Správné držení těla je takové, které je dokonale přizpůsobené chůzi 

    Půvabným dámám v tomto článku a všem ostatním, kdo uvěřili ve střed těla – držení těla s pánví vědomě fixovanou ve vysazení – ze srdce přeji, aby svůj zadeček  vrátili na své místo dříve, než se jim to vymstí a přes zprvu pozitivní účinek ukáže i svoji odvrácenou tvář ošklivého kačátka. 

    Opravdu správné držení těla a trnitou cestu za ním znázorňují obrázky dámy, která také bývala velice půvabná, dospěla k němu ale až desítky let poté, co ji notně potrápily migrény, urputné bolesti šíje a v posledku též motolice. Pomohla jí k němu její dcera v době, kdy si myslela, že je tak nemocná, že už nemůže cvičit. Díky dceři to zkusila a výsledkem je držení těla dokonale přizpůsobené chůzi.  U cvičení vydržela, protože jí bylo od prvního okamžiku příjemné a nic ji při něm ani po něm nebolelo. Během půl roku byly pryč i všechny zdravotní potíže.   

    Workshopy pro správnou chůzi

    Pokud se vám snad nedaří vypudit ze svého mozku, celkového postoje a držení těla, jednotlivých svalů  a kloubů to, co u vás není dlouhodobě v pořádku nebo jste do nich – nic zlého netuše – vložili v přesvědčení, že je pro vás to nejlepší něco, o čem nyní už víte, že má svá nemalá úskalí, ráda vám na některém z workshopů pro správnou chůzi či semináři proti bolestem kloubů a zad pomohu přijít na kloub tomu, v čem je zakopaný pes. 

    Učíme se na nich převést nesprávnou (kyčelní) chůzi na lidsky náležitou (kotníkovou). To samo o sobě není úplně snadné a zmatení mozku držením těla s vědomě vysazenou pánví to ještě  komplikuje. Věřím ale, že díky mým bohatým zkušenostem se cvičením pro správnou chůzi to společně zvládneme. Bližší informace najdete zde:

    Workshopy pro správnou chůzi – Kocouří cviky (kocouricviky.cz) a zde Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

    Pokud byste se chtěli přihlásit rovnou, nezapomeňte prosím uvést do poznámky v objednávce, na který termín v kterém městě máte zájem. Workshopy jsou celodenní a konají  se proto vždy v sobotu (9/10 – 17/18 hodin), semináře v pátek předtím (16:30 – 19.30 hodin).  Cenu 1.890 resp. 850 Kč jsme zatím nezvýšili. Seniorům a více účastníkům přihlášeným najednou poskytujeme navíc slevu 20%).   

          

      Objednat se na akci

      Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

      Vaše jméno

      Vaše příjmení

      Váš email

      Váš telefon

      Počet osob

      Chcete nám něco vzkázat?

      Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním vašich osobních údajů. Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

       

       

          

          

       

       

      Došlap přes patu a jiné mýty o chůzi

       Chůze  Bez reakcí »
      Bře 212022
       

      Kdo dá na doporučení, že se má došlapovat přes patu, podléhá nevědomky jednomu z nejrozšířenějších mýtů o chůzi. Mýtem je ovšem i doporučení došlapovat na špičku – takzvaně měkce. „Měkká“ – správně pružná  – musí být chůze jako pohyb celého těla. Došlap musí být naopak pevný. Jen tak při něm dojde k odpružení, díky němuž se při každém došlapu aktualizuje správné držení těla a chodidlům, kloubům dolních končetin a páteři se odlehčí od váhy vlastního těla. Došlap přes patu odpružit při nejlepší vůli nejde. Stehenní kost a bércové kosti zarazí došlap přes patu agresivně do sebe. Příliš na tom nezmění ani to, že budeme došlapovat přes patu, ale „lehce“. Ono to totiž není ani možné. Ledaže chůzi zpomalíme. Jenomže to už není chůze. Je to jen cvik, kterým se snažíme vyhovět tomu, kdo nás k tomu nabádá aniž ví, kdo jsme a co nás trápí.     

      Došlap je pouhý mžik kontinuálně plynoucího chůzového pohybu. Jelikož došlap se přizpůsobuje okolnostem, za nichž probíhá chůze, je jejím nejdůležitějším bezpečnostním prvkem chůze vázaným na rovnováhu.  Není proto radno do něj zasahovat.  Je opravdu zbytečné zaplevelit si chůzi dobře míněnými radami, jak zlepšit chůzi tím, že budeme došlapovat tak či onak. Na chůzi se musí jinak.

      Při chůzi více než jakémkoli jiném pohybu se potřebujeme spolehnout na svůj mozek, že pohyb celého těla bude za každých okolností řídit správně.

      Na to, abychom si zaplevelili chůzi chybami, které v ní do té doby nebyly, stačí jediné zavádějící doporučení stejně jako to,  když prostřednictvím vědomého úsilí dáme příliš velký důraz na provedení i naprosto správné rady. V obojím případě ovlivníme to, jak bude pracovat mozek. Je pak velmi těžké ho přesvědčit, že jsme se vlastně spletli. Nejen že se těchto chyb těžko zbavuje, ale dostáváme se běžně do situací, kdy nám některý z mýtů může ublížit a hodně znepříjemnit život. 

      Na mozek se musí chytře  

      Zlepšit chůzi není tedy jen tak.  Klíčové je ukázat mozku, v čem spočívá správná chůze. Takový návod samozřejmě existuje a je jím to, co nazýváme „fintou na správnou chůzi„. Již slovo finta naznačuje, že  tento návod spočívá v něčem, v čem byste ho běžně nehledali a nevidí ho v tom ani různí při vší úctě „odborníci na chůzi“. Proto ostatně vznikají i mýty – snaha zlepšit něco, co samo o sobě představuje v nějaké části těla zcela konkrétní problém, jeho řešení však neoslovuje příčinu toho, proč vznikl. 

      Správná chůze spočívá v její technice úplně stejně jako při běhu či jakémkoli jiném pohybu. U chůze chybí zatím to, co považujeme za naprosto normální u běhu – že se odborníci  shodnou na tom, v čem spočívá. Běh je přitom přímým pokračováním chůze podobně jako u zvířat klus. Návodů na „zaručeně správnou chůzi“ existuje už několik. S tím, jak se u odborné veřejnosti zvyšuje zájem o problematiku chůze, jich bude čím dál tím víc. Chudák ten, kdo si ji bude chtít zlepšit. Než padne na ten pravý, mu klidně zabere půlku života.       

      Připouštím že za situace, kdy většina lidí používá kyčelní chůzi, jejímž znakem je právě došlap přes patu, je odvážné tvrdit, že ta správná technika spočívá v chůzi kotníkové. Mohu jen doufat, že v její prospěch hovoří argumenty srozumitelné i pro naprosté laiky.   

       Mám dobré důvody i  pro to, abych fintu na správnou chůzi neprozrazovala jinak než na workshopu pro správnou chůzi. Jen tak se totiž podaří vyburcovat mozek z řídicí letargie vázané na chybný stereotyp chůze uložený v pohybové paměti.  Aha efekt v případě chůze nazývám majákovým efektem.  Pokud se na workshopu podaří ho vyvolat – a tomu je přizpůsoben jeho průběh – stane se tím nejlepším spojencem ve vašem úsilí dát si do pořádku chůzi a díky tomu se dát do pořádku i celkově.  

      Pokud vás zajímá, které jsou nejrozšířenější mýty o chůzi, informace k tomu najdete v článcích na našem webu, například zde:  Správná chůze může být jen jedna. Je to kyčelní, kotníková nebo lví chůze? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz) 

      Více k workshopům pro správnou chůzi, pokud vás zajímají, a zdravotnímu významu chůze se dozvíte zde:

      Proč zlepšení chůze pomůže při zdravotních potížích? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

      Workshopy pro správnou chůzi – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

      Do doby, než se pustíte do nápravy chůze, řiďte se alespoň doporučením hledět při chůzi před sebe, nikoli na zem.  Tím nemůže nic zkazit, i když při tom možná zjistíte,  že zlepšit chůzi nepůjde bez toho, abyste dali do pořádku i držení hlavy. 

      To už by ale byla další z kapitol CVIČENÍ PRO SPRÁVNOU CHŮZI.  

       

       

       

      Správné držení těla je takové, které je dokonale přizpůsobeno chůzi

       Chůze, Držení těla  Bez reakcí »
      Bře 212022
       

      Paní Vlaďka je živým důkazem toho, že správné držení je takové, které je dokonale přizpůsobeno chůzi. Není jím tedy to, které si „naštelujeme“ v klidovém postoji a upevníme posilováním. Utváří se správně provedeným pohybem. Chůze je z nich ten nejdůležitější. Sesadí totiž dohromady to, co na svém pohybu zlepšíme cvičením v  každé tzv. problémové části těla. Pomůže tomu, abyste se pohybovali uvolněně, mohla se znovu protáčet páteř, uvolnila se ztuhlá ramena a kyčle. Zlepšení práce svalů plosek nohou odlehčí chodidlům od váhy celého těla a vrátí mu ztracenou pružnost.               

      Proč paní Vlaďce nepomohlo to, že celý život cvičila, ale až cvičení O-A metodou®?

      Důvody jsou tři:

      1. Je to zatím jediné cvičení, které bere v úvahu destruktivní vliv gravitace na vzpřímený organismus.
      2. Oscilace uvolňují velké svaly a antigravitačními  impulzy při nich posilují současně ty svaly, které nás drží zpříma. 
      3. Vše v něm je vztaženo k chůzi (nikoli například ke  středu těla, stažení ramen či lopatek apod.; to jsou jen dílčí aspekty celkového držení těla a i ty ovlivníme nejlépe vhodně voleným pohybem). 

      Proto o cvičení O-A metodou® můžeme s klidným svědomím říci, že JE cvičením pro správnou chůzi. 

      Workshopy pro správnou chůzi a Instruktážní semináře pro rodiče, II. pololetí r. 2023

       

      Nepromeškejte příležitost zamluvit si ve svém městě včas místo na Workshopu pro správnou chůzi nebo na Instruktážním semináři pro rodiče k držení těla u dětí. 

      Termíny a místa konání plánovaných workshopů:

      OSTRAVA 12.8, PRAHA 26.8. , TŘENOŇ 16.9., ÚSTÍ  nad Labem 7.10., HRADEC KRÁLOVÉ 28.10., BRNO 4.11. , PRAHA 2.12.

      Výše zmíněné semináře pro rodiče se konají ve stejném městě v neděli téhož víkendu.  

      Více o workshopech a seminářích se dočtete zde: 

      Workshopy pro správnou chůzi – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

      V případě zájmu o účast na na některé z těchto akcí chůzi se můžete přihlásit zde nebo přes odkaz níže. Nezapomeňte upřesnit v poznámce datum a místo konání workshopu či semináře, na který se hlásíte.        

        Objednat se na akci

        Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

        Vaše jméno

        Vaše příjmení

        Váš email

        Váš telefon

        Počet osob

        Chcete nám něco vzkázat?

        Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů. Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

         

        Proč je třeba rozlišovat mezi pravou a nepravou chůzí

         Chůze  Bez reakcí »
        Lis 112021
         

        S rostoucím zájme o chůzi se názory na to, co je správná chůze, a návody na to, jak svoji chůzi zlepšit, množí jako houby po dešti.  

        Správné jako vždy může být jen jedno, i když cest do Říma – pomyslné Mekky správné chůze – je nekonečně mnoho. Tato rozmanitost vyplývá však z rozdílů ve výchozím stavu pohybového aparátu těch, kdo si chtějí chůzi zlepšit, nikoli vlastností chůze jako takové.  Ta je dána  naprosto jednoznačně charakterem lidské vzpřímenosti, stavbou lidského těla a biomechanickými zákonitostmi jeho pohybu v prostoru určeném gravitací.

        Tvrzení o  jediné správné chůzi není v rozporu s tím, že je v praxi možné rozlišit přinejmenším dva typy chůze  – kotníkovou a kyčelní – jak jsem zde o tom psala  již několikrát.  Kritériem správnosti kotníkové chůze, již já osobně považuji za lidsky náležitou, jsou nejen argumenty v její prospěch, ale též její zdravotní účinek na potíže, které s pohybovým aparátem mají lidé, kteří došlapují přes patu, což je nenápadnější známka toho, že chodí kyčelně. Kritériem správnosti není naopak automaticky frekvence výskytu toho či onoho typu chůze v populaci. Pokud bychom vzali za bernou minci toto kritérium a kyčelní chůzi považovali za správnou jen proto, že je častá – tzv. normální – museli bychom rovněž říci, že normální, neřkuli zdravý a žádoucí, je i vysoký výskyt zdravotní potíží s pohybovým aparátem. 

        Pojem kotníková chůze není ještě všeobecně znám, tím méně oficiálně uznán za ideál lidské chůze. Převážná část těch, kdo se z pozice své odbornosti vyjadřují k chůzi a předkládají návody na její zlepšení, vycházejí proto z kyčelní chůze, již považují za náležitý a jediný možný způsob lidské chůze, a snaží se odstranit z ní do očí bijící nedostatky, aniž se však dotýkají její principiálně chybné podstaty. Ponechme nyní stranou, že by si mohli být vědomi i té druhé – kotníkové chůze – protože právě jí vstoupí každý z nás po završení prvního roku do života.          

        Je celkem přirozené, že návody těchto lidí na nápravu chůze je ovlivněn jejich profesí – odborným zájmem a pro tuto profesi typickými metodami.  Lékař či fyzioterapeut bude na chůzi nahlížet skrze anatomii, diagnózu či úkol dosáhnout rychlého návratu dotyčného do běžného života, zatímco ten, kdo se zabývá pohybem, si bude více všímat jeho kvality a širších souvislostí pohybu, včetně psychických, protože jeho úkolem je právě toto – učit pohybu bez ohledu na nadání či zdravotní stav. Do tohoto ranku spadá i zdravotní tělesná výchova jako podobor obecné tělesné výchovy specializující se na překonání překážek pohybu zdravotního rázu ovlivnitelných cvičením. I když má tento obor určité styčné body s fyzioterapií i léčebnou tělesnou tělesnou výchovou, jeho odborným i profesním backgroundem je tělovýchova v celém šíři svých možností  jak působit na rozvoj lidské pohybuschopnosti.      

        V tělocvikáři se proto nutně rozsvítí varovné světlo vždy, když učení pohybu vede k jeho ovlivnění mimo rámec jeho přirozenosti. K tomu vede zúžení pohledu na pohyb optikou anatomie na úkor toho, čemu o něm  učí obecná fyziologie pohybu. Právě to ho také opravňuje vystoupit kriticky vždy, když nejsou dostatečně respektovány fyziologické zákonitosti pohybu a jeho tvorby, nazvat určité postupy mýtem – zavádějícím doporučením – a poukázat na jeho/jejich jednostrannost, rizika či přímo zdravotní závadnost.   

        V tomto příspěvku se nebudu ještě adresně vyjadřovat k doporučením, která mají podle mého názoru charakter mýtů. Zmíním pouze to,  co přes veškerou podobnost s chůzí tímto pohybem v pravém slova smyslu není a rozlišuji proto na pravou a nepravou chůzi. Pro ilustraci zmíním běh na lyžích, který vzhledem ke sportovnímu vybavení na nohou i v rukou běžce na lyžích pravou chůzí není, ačkoli jinak jde velmi prospěšnou aktivitu, která na rozdíl od některých jiných pravou chůzi vhodně podporuje a s ohledem na tělesnou zdatnost ji rozvíjí více, než je při prosté chůzi vůbec možné. Tato konkrétní aktivita  – podobně jako běh – je skvělým, kondičně zaměřeným doplňkem (pravé) chůze.   

        Pravá a nepravá chůze

        Pravá chůze plyne

        1/ spontánně bez vědomých zásahů do struktury tohoto velmi složitého  a komplexního pohybového stereotypu; 

        2/ odehrává se v přirozeném tempu, které určují vlastnosti těla a biomechanické zákonitosti tohoto pohybu a

        3/ probíhá výhradně vlastními silami bez jakýchkoli pomůcek. (Chůze, která je možná jen s nimi, se proto nemění v nepravou, jen se přesouvá se do medicínské sféry patologie pohybu).  

        Nepravá chůze

        Pravou, byť ne vždy zcela správnou chůzi změní  v nepravou vše, co nerespektuje výše uvedené rysy pravé chůze:

        1/přirozenou dynamiku chůze, již spoluurčuje a proměňuje situační kontext, za nějž chůze probíhá (viz chůze do kopce, s kopce, do schodů, kluzké podložce, podpatcích  apod.);

        2/ celistvý charakter tohoto základního pohybu celého těla (viz např. mýty o chůzi);

        3/ nordic walking je tudíž nutně „chůze“ nepravá

        Navíc též to, že chyby v chůzi nejsou u všech lidí stejné a jsou projevem ryze individuálního příběhu organismu každého jednotlivce.

        Rozmanitost těchto příběhů – a můžeme chůzi uvažovat i z ontogenetického hlediska (proměnlivost chůze konkrétního člověka  v závislosti na jeho věku) – předpokládá, že  umíme rozlišit mezi univerzálními, tj. všeobecně platnými postupy její nápravy a těmi, které tuto platnost nemají a jsou vhodné jen někdy, jen u někoho, jen v určité míře nebo jen určitým způsobem. Za univerzální prostředek nápravy chůze nemůžeme proto považovat například tisknutí palců nohou k podložce. Tento prostředek je snad vhodný u těch, kteří trpí vybočením jednoho nebo více kloubů dolních končetin, nikoli však u těch, u nichž pozorujeme vbočení – tedy právě opačnou poruchu stavby dolních končetin.            

        Workshopy pro správnou chůzi

        Právě individuální charakter výchozího stavu pohybového systému je důvod, proč doporučuji začít s nápravou chůze pod odborným dohledem a zvláště formou vícehodinových workshopů pro správnou chůzi. Zde jedině je totiž možné zjistit, jaké kdo dělá v chůzi chyby, odhalit jejich příčiny, ukázat každému z jejich účastníků, jak kterou z nich odstranit a dohlédnout též na to, že to či ono dělá nyní už správně. Komplex individuálních fyzických a psychických předpokladů (a východisek pro nápravu chůze) nazývám propletencem individuální motoriky.       

        Chůze a znalosti o chůzi

        Účel, jaký splní workshop, nenahradí sebelepší kniha či video o správné chůzi. Každý si totiž věcně i zcela správné instrukce může vyložit po svém. To samozřejmě neznamená, že knihy a videa o chůzi jsou zbytečná nebo dokonce škodlivá. Jejich význam – podobně jako těchto článků – je však čistě znalostní. Zvýší zásadně povědomí o správné chůzi a jejích nejrůznějších aspektech, upozorní na to, čeho je třeba se vyvarovat, samotný pohyb však nezmění. Prostřednictvím jedné z centrálních funkcí – kognitivní – však nasměrují mozek jako řídicí orgán k vyhodnocení těchto poznatků a jejich alespoň částečnému promítnutí do chůze dotyčného způsobem, který je pro něj momentálně nejlepší možný, nikoli však dostačující. 

        Tím hlavním je vždy cvičení, díky němuž můžeme dodat mozku podněty, které ho navíc nasměrují ještě i k tomu, co u konkrétního člověka sehrává úlohu zakopaného psa – klíčku k otevření se mozku jako celistvě – systémově – pracujícího orgánu řízení chůze jako základního pohybu vzpřímeně založeného organismu každého jednotlivce. tato celistvost zahrnuje jak fylogenetickou tak ontogenetickou paměť organismu a má úzký vztah k adaptivní funkci mozku na jedné straně  a genetickému backgroundu organismu na straně druhé.        

        Závěr 

        Chůze je celistvý pohyb a přivádí nás k lepšímu pochopení a ovládání sebe sama jako živého organismu.  

        Workshop pro správnou chůzi – Třeboň

         

        Pravá a nepravá chůze

        Pravá chůze plyne spontánně bez vědomých zásahů do struktury tohoto velmi složitého  a komplexního pohybového stereotypu, odehrává se v přirozeném tempu a nepoužívají se při ní hůlky. Vaši pravou, byť ne vždy zcela správnou chůzi změní  v nepravou vše, co nerespektuje přirozenou dynamiku chůze, celistvý charakter tohoto pohybu a to, že chyby v chůzi jsou projevem ryze individuálního příběhu organismu každého z nás. 

        Proto doporučuji začít s nápravou chůze na workshopech pro správnou chůzi. Zde jedině je možné zjistit, jaké kdo dělá v chůzi chyby, ukázat mu jak každou z nich odstranit a dohlédnout též na to, že to či ono dělá nyní už správně.     

        Chůze je pohyb celého těla. Nesprávná chůze zdravotní potíže buď přímo vyvolává nebo utvrzuje ty, které mají svůj původ ve vadném držení těla či nesprávných pohybových návycích, stále více ale i v mýtech (zavádějících doporučeních), která se o chůzi šíří po internetu. Mýty mění pravou chůzi v nepravou, která nepomůže, věci vždy uškodí a může dokonce ublížit.  

        Je tomu ale i naopak. Sebemenší zlepšení chůze, pouze ale na základě podnětu, který cílí na nedostatky v pohybu konkrétního člověka, působí pozitivně na celé tělo. Zlepšení chůze pomůže proto i tam, kde opakovaně či dlouhodobě selhává pouze lokální přístup k léčbě zdravotních potíží v kterékoli části těla. 

        Jedním z nesprávných návyků je i došlap přes patu – typický projev nesprávného, tj. kyčelního typu chůze. Při nápravě chůze nejde tedy o to naučit se došlapovat přes patu  „měkčeji“, ale došlapovat způsobem, který umožní plné využití  svalstva plosek nohou. A na to existuje   finta – podnět, který vyústí ve spontánní změnu kyčelního stereotypu chůze v celek lidsky náležitého stereotypu chůze  kotníkové.  Více o kyčelním  a kotníkovém typu chůze se dočtete například zde: Správná chůze může být jen jedna. Je to kyčelní, kotníková nebo lví chůze? – Kocouří cviky (kocouricviky.cz).

        Cvičení pro správnou chůzi je velmi rozmanité. Šetrnou, ale účinnou cestu ke zlepšení chůze si v něm najde skutečně každý. Je to cvičení pro celé tělo a všechny jeho tzv. problémové části, které je důsledně vztaženo k tomu, jak má tělo pracovat při chůzi. Pomůže vám zlepšit dovednosti, které jsou součástí pohybové struktury chůze, a rozvinout kloubní vůli tak, aby se tělem mohla nerušeně šířit svalová aktivita, která při chůzi probíhá  ve zlomcích sekund celou podélnou osou těla od nohou k hlavě a naopak.  

          

        Na workshopu pro správnou chůzi se dozvíte, v čem se své navyklé chůzi děláte chyby, jak která z nich souvisí právě s vašimi zdravotními potížemi v různých částech těla a také to, jak  s pomocí cvičení pro správnou chůzi těmto potížím předejít nebo se jich zbavit. 

        Běžně působím v Praze. Nepromarněte příležitost zjistit si u vás doma jak správnou chůzí zmírnit své zdravotní obtíže.   

        Workshop pro správnou chůzi doporučuji těm, kdo již mají s chůzí nějaké potíže, nemohou se již delší dobu zbavit bolestí v různých částech těla nebo nejsou spokojeni s tím, jak se jim postava proměňuje s věkem, i když hodně chodí nebo pravidelně cvičí. 

        Cena workshopu:   1.150 Kč 

        Sleva 20% pro seniory 65+,  mládeži do 19 let a pro více zájemců přihlášených společně. 

        Místo konání workshopu:   městská hala Roháč, zrcadlový sál  

        V případě zájmu o účast na workshopu vyplňte prosím formulář níže. Do poznámky uveďte, zda případně hodláte přijít s někým dalším, abych mohla zarezervovat místo i jemu.  Workshop je maximálně pro 12 osob. 

          Objednat se na akci

          Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

          Vaše jméno

          Vaše příjmení

          Váš email

          Váš telefon

          Počet osob

          Chcete nám něco vzkázat?

          Odesláním objednávky vyjadřujete svůj souhlas se zpracováním vašich osobních údajů ve smyslu  Nařízení (EU) 2016/679 (GDPR): Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

           Starší příspěvky