Zdravotní cvičení a fyzioterapii čeká zemětřesení. Bude se týkat dnes již všeobecně známého pojmu STŘED TĚLA, tzv. CORE.

Tento pojem se dostal do popředí zájmu s nástupem Pilates. Později byl rozvinut a v celosvětovém měřítku do značné míry přehodnocen, a to již i za přispění českých předních odborníků z oblasti fyzioterapie. Na podstatě věci, že cílem je nastavit „správné“ postavení bederního úseku páteře a stabilizovat ho, se nic nezměnilo, dosahuje se toho však jiným postupem. Jeho symbolem se stal cvik „prkno“ a pojem hluboké svaly páteře. Tento cvik je skvělým testem posturální zdatnosti, chodit správně však nikoho nenaučí. 

Výše avizované zemětřesení – přehodnocení pohledu i přístupu k problémové bederní oblasti páteře – se netýká toho, že nějaká část těla těla má zásadní význam pro to, jak u každého z nás funguje pohybový systém, a v tomto smyslu je symbolickým STŘEDEM TĚLA, ale kde se nachází. V současně době se za STŘED TĚLA považuje oblast bederní páteře. Přinejmenším od roku 2015 se objevují názory, že úlohu středu těla plní KYČELNÍ KLOUBY. Nejde přitom o marginální otázku, které si jako laici nemusíme nijak zvlášť zajímat. Správné umístění středu těla povede totiž nutně zcela zásadnímu přehodnocení veškeré tělovýchovné i rehabilitační praxe.

Bederní páteř představuje bezesporu slabý článek vzpřímené postavy už proto, že relativně stabilní podstavec – tvořený dolními končetinami s pánví nad nimi jako svorkovnicí – zde přechází ve vysoký útlý sloupec páteře s těžkou hlavou na jejím vrcholu. To samo o sobě nás ale nemusí nijak trápit, protože příroda se umí postarat o to, aby i takto „vachrlatý“ celek měl vše, co potřebuje ke své bezproblémové funkci.

Důvody, proč tak nefunguje, znáte z populárních článků, které jak kolovrátek poukazují na nedostatky v životním stylu. Díky článkům na tomto webu, a zejména projektu Při správné chůzi netrpí kyčle ani kolena (Při správné chůzi netrpí kyčle ani kolena (kocouricviky.cz) však už víte, že svůj podíl na tom má i GRAVITACE. Neboli to, že jako lidé nemáme zatím ve svých genech zabudovaný mechanismus aktivní obrany proti jejímu destruktivnímu vlivu na vzpřímený organismus. I když -vlastně máme. Proto mají děti do 3-4 let relativně dobré držení těla. V tomto věku přichází však zlom, odkdy se přinejmenším u poloviny populace začne původní nastavení pomalu vytrácet, proměňovat a vrchu nabude gravitace. Není při tom podstatné, zda proto, že jí podléháme, nebo se jí zuby nehty podvědomě bráníme Způsobem, který organismu taktéž nedělá dobře, jen jinak než u těch prvních.

Společným jmenovatelem obou těchto nedokonalých adaptací na vzpřímenost/gravitaci je SVALOVÉ NAPĚTÍ. Neboli to, co již v genech mají dokonale zabudováno sudokopytníci. Jejich mláďata se hned po narození postaví na všechny 4 a po pár minutách, nejvýše hodinách ještě ne zcela jistých kroků jsou jak čiperky. Zásluhu na tom má tělesná stavba, která jim takto vydrží celý život. Nemusí se tedy – řečeno s nadsázkou – trápit s držením těla a nikdo jim nemusí říkat „narovnej se, zapni tento sval a tenhle a ještě tenhle“.

Ani my nepotřebujeme takto mentorovat. Pokud chceme, aby v něm vše běželo, jako když v autě otočíme klíčkem, stačí podívat se na tělo jako celek a takto k němu i přistuppvat. Příměr k automobilu není vůbec od věci. Známe ho obvykle dokonce lépe než své tělo. I auto je vlastně jen stavba – konstrukce – sestavená tak, aby v ní všechna kolečka zapadala do sebe a hnací moment z jednoho se v řetězci součástek celého automobilu přenášel na všechna další.

Pomyslným otočením klíčkem u nás lidí je to, když se rozejdeme. Není k tomu potřeba nic jiného než centrální nastavení posturálního napětí na výšku vzpřímeného těla a to vykročení. Při něm se klidové napětí o něco zvýší, jako když v autě zařadíme jedničku. Rychlá chůze by byla dvojka, klus trojka, běh čtyřka a sprint pětka. Stále stejná stavba, stále stejné napětí, mění se jen jeho hodnota, a to v závislosti na intenzitě činnosti vnitřních orgánů zajišťujících pro svaly dodávku energie potřebné k uskutečnění právě toho pohybu o té intenzitě, které si přejeme.

Ve správně fungujícím celku stavby a funkce neexistuje nic jako vadné držení bederní páteře, svalové dysbalance, oslabení břišního svalstva, blokády, výhřezy meziobratlových plotének, ischiasy a vše ostatní, co vedlo ke zrodu pojmu STŘED TĚLA a jeho situování do oblasti beder. Je tomu tak díky tomu, že je dokonale „vymakané“ kolečko, na němž závisí, zda správně  funguje celé soukolí.   

Toto kolečko přenáší hybné impulzy z dolních končetin na trup a z trupu na dolní končetiny. A to zajišťují KYČELNÍ KLOUBY. Svaly příslušejících k těmto kloubům nastavují v závislosti na momentálním postavení každé z dolních končetin zcela určité postavení pánve vůči dolním končetinám a horní polovině těla najednou. Určují tedy, jak konkrétně projdou hybné impulzy z dolních končetin přes bedra až k hlavě a naopak. Při pomalé chůzi je to jinak než při rychlé, při normální chůzi jinak ne při chůzi v podřepu či poskocích na jedné noze. Proměnnou v tom všem, neboli hybatelem, který vyžaduje přizpůsobení celku, je tedy činnost dolních končetin.      

To, že kyčelní klouby jsou pravým STŘEDEM TĚLA nevyvratitelně dokazují tyto  skutečnosti:

1. Právě a pouze kyčelní klouby propojují při chůzi v jeden celek stavbu a funkci – držení těla a lokomoci. Umožňují chůzi tím, že v její jednooporové fázi zajišťují rovnováhu.

2. V obou krajních polohách chůzového pohybu, jak je vidíte na fotografiích základního cviku cvičení pro správnou chůzi, kontrolují svaly kyčelních kloubů postavení bederní páteře na jejím výstupu z pánve tak, že je ve vztahu k ní stabilizována v neutrálním, z hlediska zatížení kloubů tedy optimálním postavení, aniž je tím znemožněn přenos rotačních impulzů podélnou osou těla vertikálním směrem.

Můžete si to ostatně vyzkoušet a sami si přijít na to, proč je stabilizace beder prostřednictvím svalstva kyčelních kloubů tak geniální.

Co říci na závěr?

Můžete čekat roky než toto vše, do čeho vás zde zasvěcuji, se dostane do krve všem učitelům tělesné výchovy, sportovním trenérům a instruktorům či fyzioterapeutům tak, aby bravurně ovládali metody odvozené již z pravého středu těla a chůze jako pohybu, jehož účelem je nejen lokomoce, ale i ochrana vzpřímeného organismu proti destruktivnímu vlivu gravitace, a s pomocí těchto metod zvládali veškeré zdravotní potíže a poruchy stavby a funkce živoucího dopravního prostředku každého ze svých klientů. V případě svalových dysbalancí – naprosté triviality ve srovnání s tím, co budou muset vědět a umět převést do své běžné praxe – trvalo 20 let, než se svalové dysbalance staly součástí profesní rutiny všech těchto specialistů.

Pokud máte tolik času, tak si na to počkejte. Pokud ale má pro vás nějakou hodnotu i čas vašeho života, můžete se do toho dát již teď. Víc než CHŮZE VZTAŽENÁ KE GRAVITACI nám už totiž nikdy nikdo nic neřekne o tom, jak se máme držet a pohybovat, aby nám to šlo k duhu. Neznamená to, že vše, co bylo předtím, zmizí ze světa jak mávnutím kouzelného proutku. Nebude se však již stávat to, co je s nepravým středem těla běžné – že se budou používat metody, které jsou se správnou chůzí v příkrém rozporu.