fbpx
/* ]]> */

Kurz správné chůze

 

Chodíte nějak divně a nevíte co s tím? Tuhnete stále více a proměňuje Vám to i chůzi?  Zneklidňuje Vás, že se Vám začínají křivit nohy, vtáčet nebo vytáčet špičky nebo vbočovat palce? To vše jsou důsledky chybné chůze a cvičením pro správnou chůzi se dají odstranit. 

Pokud se ozývají při chůzi kyčle, kolena nebo něco v chodidlech, můžete vzít jed na to, že s Vaší chůzí není něco v pořádku. 

Možná ale patříte k těm, kdo ještě žádné zdravotní potíže nemají. Uvědomujete si ale,  jak je chůze důležitá, a chcete se pojistit, abyste s ní z pár let neměli i Vy potíže, které vidíte všude kolem. 

Pokud můžete docházet na cvičení v Praze, řešením pro Vás je kurz správné chůze. Mimopražští mohou pak využít workshopu pro správnou chůzi.

V průběhu kurzu si vyladíte větší či menší nedostatky v držení těla i pohybu, které mají negativní vliv na chůzi. A hlavně se naučíte cviky, které podporují správnou, lidsky náležitou kotníkovou chůzi. Odnaučíte se chybám, které provázejí nesprávnou chůzi kyčelní.    

Chůze je pohyb celého těla. Před jeho ztuhnutím a zdravotními potížemi v kterékoli části těla Vás chůze ochrání pouze v případě, že se při ní protáčí nejen páteř, ale podélná osa těla od hlavy k patě. Všechny klouby nad sebou k tomu potřebují tu správnou volnost a musí být dokonale zkoordinován pohyb paží a nohou. Toho, co je třeba zlepšit a čím vším se zabýváme na kurzu správné chůze, je tedy víc než dost.     

Čím dříve se podíváte i na chůzi, tím pro Vás lépe. Ušetříte si léta nepříjemností,  která ty méně prozíravé přivádějí na operační sál. Chcete riskovat, že prožijete nejlepší léta života v čekání na vymoženosti moderní medicíny? Nestálo by za to udělat něco pro to, abyste se bez nich obešli?

Na kurzu správné chůze Vás naučím chodit tak, abyste i ve vysokém věku chodili pružně a lehce. Ochráníte se tím nejen před bolestmi mohou, ale i před sesedáním páteře a osteoporózou. 

K organizaci kurzu

Kurz je nejvýše pro 10 osob. Vzdušný prosklený baletní sál Sokola Vršovice skýtá ideální podmínky nejen pro chůzi, ale i cvičení na zemi.  

Zameškané lekce je možné nahradit v průběhu kurzu a ještě měsíc po jeho skončení na kterékoli jiné mé lekci.

Do vršovické sokolovny se vchází z boku – ze Sportovní ulice – která vede z Vršovického náměstí ke stadiónu Bohemians Praha. Projdete vrátnicí, kde pro Vás budou před první návštěvou připraveny průkazky. Ty pak  budete nosit s sebou. Na jejich základě Vám budou vydány klíče od šatní skříňky. Do šatny se chodí po přezutí ve vstupní chodbě. Po převléknutí budete pokračovat na konec vstupní chodby a dáte se po schodech vlevo. Běžte po schodech stále nahoru, dokud to půjde. Schody Vás přivedou k baletnímu sálu, kde na Vás budu již čekat. Pokud si přejete, abych vás při první návštěvě do tělocvičny doprovodila, spojte se se mnou telefonicky (777 030 377). 

Budete potřebovat lehké sportovní oblečení,  sálovou obuv a ručník pro cvičení na zemi. 

Přihlášení na kurz a kurzovné 

Uzávěrka přihlášek: 25. srpna 

Místo na kurzu si zarezervujte prostřednictvím objednávkového formuláře níže. Do poznámky uveďte, pokud máte nějaké vážnější zdravotní potíže. Pokud by vás bylo více takových, bude se cvičit ve zvláštní skupině. Kurz by v tomto případě probíhal rovněž každou středu, ale od 17 do 18 hodin ve Studiu Flame dance, Sokolovská 22, Praha 8. Cena podzimního kurzu ve Vršovicích: 2.850 Kč, ve Flame dance  2.625 Kč. Zameškané lekce je možné nahradit si do konce ledna na kterékoli jiné mé lekci.  

Sleva pro seniory 65+ a mládež do 19 let 20%.

Jakmile Vám potvrdím, že je pro Vás na kurzu volné místo,  budete vyzváni  k úhradě kurzovného. 

Pokud by něco nebylo ještě jasné, ptejte se. Ráda zodpovím všechny Vaše dotazy.     

Těším se na společnou práci při vylaďování Vašeho držení těla, chůze a pohybu vůbec na Jarním  kurzu správné chůze.

PaedDr. Olga Chválová, CSc. 

    Objednat se na akci

    Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

    Vaše jméno

    Vaše příjmení

    Váš email

    Váš telefon

    Počet osob

    Chcete nám něco vzkázat?

    Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním vašich osobních údajů. Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

     

    Čvc 312022
     

    Chodit se naučíme všichni správně. Jinak bychom  se nepostavili na nohy a nezískali rovnováhu.

    Zhruba od 3 let se začne kazit držení těla a promítne se to i do chůze. To je ta špatná zpráva. Ta dobrá je, že zlepšení chůze umožní oslovit najednou i ty původní chyby v držení těla a vše, co se v nás kvůli tomu pokazilo.

    Chůze a držení těla jsou dvě strany téže mince.

    A vůbec nejlepší zpráva je to, že chůze je pohyb. Uvolnit, co v nás za léta ztuhlo, a odstranit chyby, které nám kazí veškerý pohyb, se dá odstranit jen správně provedeným pohybem. Chůze nemůže za to, že vás bolí za krkem nebo ramena.  Když si ale dáte do pořádku chůzi, pomůže vám to zbavit se nejen těchto potíží, ale i v bedrech, v kyčlích, kolenou, chodidlech. Zkrátka všech, které jsou důsledkem nesprávného zatěžování kloubů a páteře. Pomůže zlepšit rovnováhu a tomu, aby se rozpohybovala ztuhlá páteř a díky dobré koordinaci všech končetin se mohla zase protáčet.  

    Tušíte už, čím vším se zabýváme na seminářích proti bolestem zad a workshopech pro správnou chůzi? 

    Naučíte se na nich stát pevně a hezky zpříma, při tom ale chodit pružně a lehce jako tahle paní, která si s krční páteří užila za celý život své.  Poslechněte si ostatně, co o tom říká sama.

    A teď se podívejte, odkud kam se dostala díky cvičení pro správnou chůzi. Je to opravdu skvělé a bod pro nás. 

    Pro paní Vlaďku však bylo nejdůležitější, že zdravotní potíže začaly ustupovat hned, jak začala cvičit. Během půl roku odezněly úplně a kolik let už o nich neví, ačkoli léta přibývají i jí. Cvičení pro správnou chůzi jí pomohlo v tom, s čím si za léta neporadila fyzioterapie a ani nemohla – rozpohybovat celé tělo správně provedeným pohybem.

    Mnoho psů, zajícova smrt

    Jste zmateni tím, kolik je návodů na správnou chůzi, a nevíte, pro který se rozhodnout? Nebo jste některé z nich dokonce vyzkoušeli, máte ale pocit, že to není ono, protože vám to nepřipadá přirozené? Nebo vám něco z toho dokonce přitížilo? 

    Ti všichni, kdo si myslí, že se má došlapovat na špičky, nebo na paty, ale lehce, případně se zhoupnout z došlapu přes patu na vnější stranu chodidla a pak přimáčknout palec, rozpohybovat pomocí hůlek páteř do rotace nebo si rovnat kostičky na chodidlech, vychází mlčky z předpokladu, že právě toto je lék, který zabere na chůzi a zdravotní potíže naprosto každého. Opomíjí tedy to, že každý jsme úplně jiný, nedostatky v chůzi velmi rozmanité  a někdo může potřebovat něco úplně jiného, než co nabízí právě on. 

    V návodech tohoto druhu je osloven vždy jen některý z mnoha možných projevů chybné chůze. Chyby v ní jsou kromě toho i kvůli rozdílům v držení těla či věku namixovány trochu jinak. Když se jím někdo řídí, zaplevelí si chůzi jen jinými chybami, než které v ní byly předtím, a svůj mozek naprosto zmate.

    Proč je správná chůze takový kumšt?              

    Správná chůze vyžaduje pevný došlap, abychom při ní neměli problémy s rovnováhou,  a odpružení každého došlapu, aby nám s věkem nesesedala páteř a nevymílaly se chrupavky.  Máme-li správně došlápnout, musí však správně proběhnout vše, co mu předchází a co následuje po něm. Chůze se totiž skládá zhruba z 20 dílčích pohybů, které jsou do sebe jakoby zaklíněny, protože proběhnou ve zlomku sekundy. Chyba v jednom jediném z těchto prvků kdysi na počátku ovlivní chůzi jako celek – chybami jsou v konečném důsledku zatíženy všechny prvky její pohybové struktury.  I kdybychom nakrásně věděli, který z těchto prvků  byl spouštěčem tohoto procesu právě u nás, a jak ho opravit, v přirozeném tempu chůze nejsme schopni dát mu v tomto celku právě to místo, které mu náleží. Řešením není ale ani zpomalení chůzového pohybu. Vyruší se tím totiž přirozená dynamika chůze a to, díky čemu získává tělo při pohybu z místa setrvačnost. Ta chůzi nejen  usnadňuje, ale počítá se s ní i v koordinační struktuře, v níž je navzájem propojena činnost všech svalů, které chůzi zajišťují.    

    Proč se vám u nás nic takového nemůže stát?

    1.Protože při cvičení O-A metodou® se ukázalo, že naprostá většina lidí chybuje v přenášení váhy. Tedy něčem, co byl zcela reálný, všem společný problém bez ohledu na to, čím vším se lidé na lekci od sebe lišili. Teprve odstraňování tohoto nedostatku ukázalo, jak souvisí s chůzí a držením těla těchto lidí a dalo vznik cvičení pro správnou chůzi.  

    2. Někdy  kolem roku 2015 jsem si definitivně ujasnila, že ta opravdu správná je chůze kotníková. Nikoli chůze kyčelní, z níž vychází ty návody, které staví na došlapu přes patu.  Přejímají to, co lze sice pozorovat u mnoha lidí, ale bez hlubšího zamyšlení, jaké to má zdravotní důsledky a proč se tento typ chůze tak zásadně promění s věkem k horšímu. Při přenášení váhy však nic jako došlap přes patu neexistuje. Zatěžováno je naopak svalstvo plosek nohou. Nejdůležitější svalstvo v celém těle, jak se ukázalo a potvrzuje každodenní praxí. 

    3. S nápravou chybné chůze a přechodem na tu správnou mám bohaté zkušenosti u mužů i žen různého věku. V rámci zdravotně zaměřeného cvičení pro celé tělo se tomu věnuji bezmála již 20 let.

    Zde si můžete přečíst, jak na to jdeme ve cvičení O-A metodou® a proč správné chůzi učíme jinak  

    Neříkáme lidem, co a jak mají při chůzi dělat. Ukážeme jim fintu, která změní průběh chůze a restartuje ji jako celek už naprosto správně. Klouby sice nejde dát do pořádku ze dne na den, informace o tom, v čem spočívá ta finta, je však natolik zásadní, že se propíše do mozku. Ten když  zjistí, jak je to s chůzí vlastně jednoduché, se obrazně řečeno chytne za hlavu, a začne k této informaci vztahovat veškerou svoji řídicí činnost. Samovolně tak podporuje správné provedení chůzového pohybu a  uspíší proces nápravy na úrovni jednotlivých kloubů.

    Současně je však třeba pohlídat, aby tento proces nenarušily překážky správného provedení pohybu z dřívější doby. 

    Abych vám mohla s chůzí pomoci, musím vidět, jak jste na tom s držením těla, koordinací, jaké  jsou u vás chyby v chůzi a pohybu vůbec. 

    Z toho je možné vyčíst, v čem je právě u vás zakopaný pes celoživotně chybného držení těla, chůze a veškerého pohybu. Je to provázek, za který když se zatáhne,  společně s fintou na správnou chůzi rozplete a uvolní vše, co se léty zauzlovalo do propletence individuální motoriky. Chůze jako pohyb celého těla pak umožní, aby se ve vašem těla sesadilo dohromady vše najednou již správně.  Chůze je sice lék pro každého a na všechny neduhy. Co z ní  a jak přesně se u koho naordinuje, musí vyjít z chyb v pohybu konkrétních lidí. 

    Proto učím správné chůzi výhradně na tříhodinových seminářích (pro správné držení těla a proti bolestem zad) a celodenních workshopech (pro správnou chůzi). Každý se zde dozví, co a jak může pro sebe udělat právě on, a všechno si rovnou důkladně vyzkouší.

    Před námi jsou – a nejen v Praze, kde působím, ale i jinde po vlastech českých  – ještě tyto:       

     

    Workshopy pro správnou chůzi jsou celodenní a konají se obvykle v sobotu (cena 1.890 Kč).  Semináře jsou tříhodinové a konají se obvykle v pátek v podvečer (cena 850 Kč). Senioři 65+ a více osob přihlášených najednou – sleva 20%.

    Svitla ve vás naděje a odhodlání něco se sebou dělat?

    Vřele vám doporučuji zarezervovat si místo na některém semináři či workshopu teď hned,  Zítra byste už byli plni důvodů, proč to nemá cenu. Vždyť víte, jak to s námi je.  

    Paní Vlaďka si také myslela, že je tak nemocná, že už nemůže cvičit. Dnes si nedokáže představit, jak by prožila těch posledních 10 let, kdyby bývala nedala na svoji dceru a nepřišla to k nám zkusit.   

      Objednat se na akci

      Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

      Vaše jméno

      Vaše příjmení

      Váš email

      Váš telefon

      Počet osob

      Chcete nám něco vzkázat?

      Odesláním objednávky potvrzujete, že souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů. Obchodní podmínky – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)  

       

       

       

        

        

      Čvc 252022
       

      K napsání tohoto článku mne přiměl reklamní projekt představitelů jedné fitness školy, která pomáhá ženám nastavit střed těla a naléhavě při tom zdůrazňuje,  že toto držení těla se NESMÍ při pohybu za žádných okolností sebeméně změnit, bederní páteř nikdy UVOLNIT A PODSADIT.         

      Držení formované teorií středu těla 

      Střed těla se v posledních letech stal mekkou veškerého fitness i cvičení proti bolestem zad.  Založil ideál držení těla s pánví vědomě zafixovanou v mírném podsazení izometrickou aktivitou břišního svalstva. Odkud se vzaly tyto přístupy, je zřejmé. Jsou odpovědí odborníků na tendenci bederní páteře k nadměrnému prohnutí na straně jedné a její vážná poškození na straně druhé. Těch ovšem nejsou ušetřeni ani lidé, u nichž se tato vada držení těla nevyskytuje. Věc je tedy evidentně poněkud složitější. V tomto článku se pokusím vysvětlit, proč  teorii středu těla nemůžeme považovat za univerzální, za všech okolností a pro všechny lidi vhodný návod  opravdu správného držení těla, natož prevenci bolestí zad a poškození bederní páteře a proč dlouhodobě může dokonce škodit.  

      Z extrému do extrému

      Hitem v době před nástupem teorií středu těla bylo podsazování pánve. Urputnost tehdejších věrozvěstů šla tak daleko, že se při cvičení v leže na zádech vyžadovalo úplné přitisknutí beder k podložce.

      Teorie středu těla správně poukázala na to, že i v této poloze si pánev uchovává svůj fyziologický pánevní sklon – mírné vysazení. Jelikož se však pánevní sklon v této poloze vlivem gravitace a uvolnění svalstva beder zákonitě a zcela přirozeně zmírní, přišel J.H. Pilates s myšlenkou vědomého nastavení pánve do tzv. neutrální polohy, v níž toto postavení pánve zafixoval speciálními cviky pro posílení břišního svalstva. Díky tomu se mohlo přenést i do stoje a mohl z něj vycházet veškerý pohyb bez toho, aby se postavení pánve sebeméně změnilo. Tak vznikl Pilatesův střed těla jako powerhaus – zdroj síly veškerého svalstva. Ve skutečnosti nehybný podstavec, přes nějž se pohyb nemůže plynule přenášet z horní části na spodní a naopak. Jeden extrém tak nahradil jiný a nastal problém – co s takto zafixovanou pánví při pohybu.

      Podcenilo se to, co je společné všem teoriím držení těla – že oboustranné, tj. symetrické zpevnění jakékoli části trupu má tendenci rozšířit se na celou páteř. Přes zprvu pozitivní účinek přestal proto pilates dělat některým lidem dobře, protože u nich zvýraznil tendenci těla k tuhnutí věkem. Páteř, aby si udržela dobrou pohyblivost, se však musí nejen „držet“, ale také se uvolnit a při chůzi, probíhající při velmi nízkém napětí, též  protáčet. Příliš pevné držení je jako hradba, na niž nohy a vlastně i paže, bezmocně narážejí při každém kroku.       

      Bez ohledu na to, že teorie „dynamické neuromuskulární stabilizace“ (DNS) prof. Pavla Koláře vztáhla později postavení pánve k činnosti bránice, na problému tuhosti  páteře se tím nic nezměnilo. O dogmatu ze soudobé  praxe,  že v tomto postavení musí pánev zůstat i při jakémkoli pohybu – že se pánev nesmí nikdy PODSADIT a bederní úsek páteře nikdy OPLOŠTIT, jsem hovořila v úvodu. To nikdy je v naprostém rozporu se stavbou lidského těla včetně uzpůsobení bederního úseku páteře k prohnutí, ohnutí i rotaci. Toto vše se takto nastaveným klidovým držením těla zablokuje. A protože mozek je dobrý služebník, vezme za své i biologicky nesmyslné přání. Když zjistíme, že příliš pevný střed těla není tak docela to, co potřebujeme, není vůbec snadné přesvědčit ho o tom,  že jsme se vlastně jen spletli. A že to je omyl, ukazují fotky přirozeně se pohybujících dětí.

       

      Od středu těla k sexy zadečku

      Formování postavy daleko předčilo zdravotně odůvodněný záměr pouhého zpevnění problematické bederní části páteře. Pustilo bederně-pánevní úsek vzpřímené postavy dopředu, jak nejvíce je ve stoji možné. Navíc působí dojmem, že elegantně vyřešilo i problém kulatých zad.

      Že by konečně opravdu to pravé? 

      Základní podmínka biomechanické rovnováhy, že těžnice  spuštěná ze záhlaví prochází rýhou mezihýžďovou a dopadá za paty je při tomto držení těla splněna. Posun těžiště vpřed v důsledku souvislého prohnutí horní části těla je plně kompenzován tahem horní části těla vzad. Držení těla je díky tomu vyvážené. Zvýšené prohnutí nevadí ani bederní páteři. Díky setrvalému tahu horní částí těla vzad nejsou obratle v žádném okamžiku stlačeny vahou těla nad nimi.

      Jenomže právě to je vada na kráse na pohled jinak velmi atraktivního držení, vedle něhož přirozeně vertikální držení těla působí jako chudinka, která u dnešních mladých dívek může vzbuzovat  leda tak útrpnost.        

      Pomůže toto vymazlené, leč uměle vykonstruované držení těla dnes ještě mladým dívkám vyhnout se jednou provždy bolestem zad, sesedání páteře, zborcení nožní klenby a dalším strašákům vyššího věku? 

      Odpověď na tyto otázky dnes neznáme. Tělo těchto sexy se držících dívek nám na ně odpoví až po desetiletích. Už dnes však můžeme odhadnout, jak na tento razantní zásah do fylogeneticky podmíněné stavby  lidského těla odpoví organismus prostřednictvím své adaptivní funkce. Ze sportu –  a konec konců i z formování postavy prostřednictvím fitness – víme, že na intenzivní, dlouhodobě se opakující podněty odpovídá organismus přestavbou těla. V případě kvalitativně zcela odlišného uspořádání něčeho tak zásadního jako podélná osa těla lze očekávat, že adaptace bude o to výraznější.

      Setrvalý tah směrem vzad, bez něhož by se stavba sexy držení těla zhroutila jako domeček z karet, působí na délkový rozměr podélné osy těla – v daném případě však pouze na jeho horní část. Dá se tedy očekávat, že povede ke změně proporcionality těla podobně, jako vytahování se za potravou ve výšce před sebou vedlo  u žiraf k rozvoji jejich dlouhého krku.

      Sexy držení těla z mládí by se v tom případě měnilo nepozorovaně v postavu s dlouhým trupem vůči relativně stále kratším nohám. Otázkou je, zda by se v souvislosti s těmito tělesnými změnami neobjevily nové, dnes neznámé zdravotní potíže. Setrvalý tah horní částí těla vzad se – málo platné – vylučuje totiž s vertikálním pružením, které je podmínkou správné funkce biomechanické pumpy, která při chůzi a od ní odvozeném pohybu ve stoji  zajišťuje výživu buněk celého těla.

      Vertikální pružení

      Esovitě dvojmo zakřivená páteř, jejíž držení nám dělá od dětského věku takové potíže, je z tohoto hlediska biologicky nezbytnou podmínkou životaschopnosti vzpřímeného organismu. Každý dopad na pevnou zem je provázen prohloubením všech zakřivení páteře. Jeho následné odpružení všechna zakřivení páteře zmírní, a dokonce více, než odpovídá jejich hloubce v klidovém stoji. Tato zákonitost, díky níž se udržuje pružnost vzpřímené postavy a plná tělesná výška, vyplývá z rozdílu v napětí svalstva v klidu a při pohybu. Mechanismus výživové pumpy ovšem plnohodnotně funguje pouze při chůzi.  Je to jediný pohyb, při němž je tělo aktivně vytlačováno vzhůru, současně se ale přidržuje země, takže podélná osa těla je ve vytlačení vzhůru formována protitahem, který odpovídá přirozené stavěy těla a fyziologické kloubní pohyblivosti. 

      Svaly musí kromě toho někdy relaxovat a klouby se promazat. K tomu dochází  při přechodech mezi opačnými krajními polohami -oscilační princip pohybu: vysaď – podsaď, přednož -zanož, vyhrb – prohni atd. To správné držení u dobře pohyblivé kostry je v klidovém stoji někde mezi tím a nastaví se samovolně díky fyziologickému sklonu pánve a tomu, že svalstvo  má být živé  – reagovat pohotově na jakýkoli pohyb. Toto je skutečný problém bederní páteře – že břišní svalstvo se u mnoha lidí vůbec nezapojí a plandá si jako kus hadru bez ohledu na to, co právě dělají. Jistě, souvisí to i s držením těla – přílišné překlopení pánve. Tou správnou odpovědí však není sešněrovat ji do korzetu na pevno nastaveného a nehybného středu těla, ale najít pohyb, který břišní svalstvo toho kterého člověka přinutí povytáhnout pánev vzhůru , aby svaly zadní straně mohly její spodní konec stáhnout o něco níže a   – světe div se!!!  – tím správným způsobem ji vlastně PODSADIT. To vše může fungovat, jen když napětí proudí řetězcem na sebe navazujících svalů tak, aby to pohnulo jim společným úsekem kloubního řetězce stavby podélné osy těla. 

      Příroda, můžeme-li to tak říci, věděla velmi dobře, proč nás obdarovala právě takovou stavbou těla, s jakou jsme se narodili.  Ta předurčuje  způsob, jak se tělo poskládá do různých poloh. V některých je bederní páteř prohnutá, v jiných zcela náležitě oploštěná nebo zakulacená.  

      Vysazení pánve při sexy držení těla je jako mimoběžná křižovatka, která zcela ignoruje kontinuitu řetězce osového svalstva i kloubů podélné osy těla. Vertikální impulzy, které při chůzí vysílá do podélné osy těla svalstvo  plosky nohy – vždy ale jen  JEDNÉ  –  jsou torzní povahy. Při trvale vysazené pánvi projdou naposledy abnormálně vzpřímenou kostrčí.  Protože není kam je předat, vyšumí naprázdno jako vyšplíchnutí vody ve sklenici, když s ní bouchneme o stůl, zatímco svalstvo trupu si po souvislém oblouku od kyčlí kaž po hlavu vede svou.   

      Výživová pumpa a memento srostlé křížové kosti 

      Setrvale působící mimoběžný tah v horní části znemožní, aby v ní vůbec mohla fungovat výživová pumpa, která díky rytmickému odlehčování a stlačování všech kloubů nad sebou zajišťuje buněčnou výživu. Při stlačení vytlačuje z buněk do mezibuněčného prostoru vodu se zplodinami látkové přeměny, při odlehčení ji odtud nasává zpět, obohacenou však o látky potřebné k výživě toho či onoho druhu tkáňových buněk.

      Srůst křížových obratlů, u čtyřnohých předchůdců člověka ještě pohyblivých, ale i Bechtěrovovo onemocnění  páteře, by pro nás měly být mementem, jak s částmi těla, které neslouží pohybu a nepotřebují tudíž tomu odpovídající výživu, naloží geny – přemění je v kost. V průběhu života nositelů takového vývojového podnětu ještě nikoli. Pro jejich potomky, další generace a část populace, do níž se v rámci genetického mixu rozšíří geny nasměrované sexy držením těla na tuto vývojovou dráhu,  budou však již kostky vrženy. Není nakonec i Bechtěrev jen dědictvím po předcích, kteří  dbali na své držení těla až příliš a chodili se zataženým břichem tak důsledně, až se z toho chce bedrům jejich potomků nehýbat se vůbec? 

         

      Cvik „prkno“ – šlágr teorie středu těla – který  učí podepření bederní páteře za situace, kdy je ve vzduchu v horizontálním postavení, má tendenci podvolit se gravitaci  a prověsit se dolů, je samozřejmě v pořádku. Je však až vrcholem umění se pohybovat. Stejně jako „kobra“ či „kočky“. Provedení, jaké vidíte na obrázcích, je až výsledkem mnohaleté poctivé práce na kultivaci svého těla pohybem pomocí desítek cviků, s jejichž pomocí se odstraňují chyby a člověk se připravuje postupně na to, aby jeho mozek na první dobrou zajistil bezchybně jakýkoli pohyb. Takto se to alespoň dělá ve cvičení O-A metodou. Bez zbytečných řečí , al es porozuměním složitosti tak prosté věci , jakou je pohyb a mozek, který ho má na starost.  

      Hyperkorektní, normální a ochablé držení těla 

      Toto schéma velmi dobře znázorňuje jednak mimoběžnost uspořádání vzpřímené postavy (obr. 1) tak to, že nejjednodušší a zcela náležitý způsob jak pánev příliš naklopenou vpřed (obr. 1 a 3) dostat do správného postavení je stáhnout její vysazený zadní konec dolů. Pohyb tímto směrem má charakter podsazení, které může skončit jak v klidovém stoji s  fyziologicky náležitým pánevním sklonem a přiměřeným prohnutím v bedrech (obr. 2) tak pokračovat do opačné krajní polohy, kdy se její spodní konec protlačí zcela vpřed a bederní úsek páteře protáhne. Zatracovat podsazení pánve je chyba nejen proto, že tento pohyb je nedílnou součástí lidské pohybové výbavy, ale i proto, že ve skutečně je tím správným klíčem k dokonalému držení těla.    

       Z kineziologického hlediska je pánev podsazena i v situaci, do které bychom to nejspíše vůbec neřekli (obr. 2 níže). Jelikož podélná osa těla zde tvoří celoprohnutý oblouk, působí postoj na tomto obrázku dojmem, že je pánev vysazena.  To je ale omyl. Zanožená končetina pánev podsazuje – aktivně protlačuje její spodní konec vpřed. Tím, že její horní konec naklopí vzad, přinutí bříško zamáčknout horní konec pánve vzad. Prohnutí se tudíž přenese z beder až pod hrudník do postavení, na které správně poukázala teorie DNS, bohužel však jen u staticky chápaného držení těla. Pokud chodíme správně, dostává se páteři těchto podnětů při každém kroku.  

      Pohyb a držení těla jsou dvě strany téže mince

      Společným nedostatkem a základním omylem všech „teorií středu těla“ je to, že v držení těla nezohledňují funkci dolních končetin při pohybu ve stoji.

      Pojem střed těla není třeba zcela zavrhovat.  Stačí nedělat z něj dogma. Pokud držení těla uvažujeme jako nedílnou součást pohybu, je sice nadbytečný, nechceme-li se ho však vzdát, protože pouze jeho prostřednictvím můžeme ve stoji  nastavit a při pohybu ve stoji kontrolovat sklon pánve tak, aby byla ve správném postavení vždy i páteř, musíme ho však vztáhnout ke kyčelním kloubům a kyčelně-pánevní oblasti, nikoli oblasti pánevně-bederní jako dosud. Ta – nejen ale ona- zlobí z mnoha různých důvodů. Ty všechny spolehlivě osloví cvičení pro správnou chůzi.

      Cvičení pro správnou chůzi

      Při tomto povýtce zdravotním cvičení se ukáží nedostatky, které jsou v držení těla i pohybu u každého trochu jiné. A rovněž to, co k jejich odstranění potřebuje právě on. Za správným pohybem i držením těla si tak jde každý pro něj přiměřeným způsobem a vlastním tempem.  Opačné krajní polohy ve stoji na obrázcích nahoře ukazují, co by měl bezchybně dokázat úplně každý. Obrázky dole pak cviky pro pokročilé, které rozvíjejí chůzově specifickou koordinaci  a zdatnost.     

      Chůze jako základní pohyb ve stoji plně rehabilituje klasické, čistě vertikální pojetí držení těla (obr. 2 na schématu výše).

      Správné držení těla je takové, které je dokonale přizpůsobené chůzi 

      Půvabným dámám v tomto článku a všem ostatním, kdo uvěřili ve střed těla – držení těla s pánví vědomě fixovanou ve vysazení – ze srdce přeji, aby svůj zadeček  vrátili na své místo dříve, než se jim to vymstí a přes zprvu pozitivní účinek ukáže i svoji odvrácenou tvář ošklivého kačátka. 

      Opravdu správné držení těla a trnitou cestu za ním znázorňují obrázky dámy, která také bývala velice půvabná, dospěla k němu ale až desítky let poté, co ji notně potrápily migrény, urputné bolesti šíje a v posledku též motolice. Pomohla jí k němu její dcera v době, kdy si myslela, že je tak nemocná, že už nemůže cvičit. Díky dceři to zkusila a výsledkem je držení těla dokonale přizpůsobené chůzi.  U cvičení vydržela, protože jí bylo od prvního okamžiku příjemné a nic ji při něm ani po něm nebolelo. Během půl roku byly pryč i všechny zdravotní potíže.   

      Workshopy pro správnou chůzi

      Pokud se vám snad nedaří vypudit ze svého mozku, celkového postoje a držení těla, jednotlivých svalů  a kloubů to, co u vás není dlouhodobě v pořádku nebo jste do nich – nic zlého netuše – vložili v přesvědčení, že je pro vás to nejlepší něco, o čem nyní už víte, že má svá nemalá úskalí, ráda vám na některém z workshopů pro správnou chůzi či semináři proti bolestem kloubů a zad pomohu přijít na kloub tomu, v čem je zakopaný pes. 

      Učíme se na nich převést nesprávnou (kyčelní) chůzi na lidsky náležitou (kotníkovou). To samo o sobě není úplně snadné a zmatení mozku držením těla s vědomě vysazenou pánví to ještě  komplikuje. Věřím ale, že díky mým bohatým zkušenostem se cvičením pro správnou chůzi to společně zvládneme. Bližší informace najdete zde:

      Workshopy pro správnou chůzi – Kocouří cviky (kocouricviky.cz) a zde Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

      Pokud byste se chtěli přihlásit rovnou, nezapomeňte prosím uvést do poznámky v objednávce, na který termín v kterém městě máte zájem. Workshopy jsou celodenní a konají  se proto vždy v sobotu (9/10 – 17/18 hodin), semináře v pátek předtím (16:30 – 19.30 hodin).  Cenu 1.890 resp. 850 Kč jsme zatím nezvýšili. Seniorům a více účastníkům přihlášeným najednou poskytujeme navíc slevu 20%).   

            

        Objednat se na akci

        Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

        Vaše jméno

        Vaše příjmení

        Váš email

        Váš telefon

        Počet osob

        Chcete nám něco vzkázat?

        Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním vašich osobních údajů. Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

         

         

            

            

         

         

        Čvn 112022
         

        Držení těla je samozřejmě velmi důležitý ukazatel toho, jak jsme a tom po fyzické stránce. Nemělo by se však změnit v dogma, tím méně posedlost.

        Právě to se totiž děje, když se snažíme dostát nějakému návodu na správné držení a úzkostlivě se ho držíme v přesvědčení, že právě a pouze ono nás ochrání před zdravotními potížemi. Držet se znamená nehýbat se.  My se ale hýbeme a při tom se proměňuje i uspořádání těla. Držení těla nemá jen tu podobu, kterou jsme v dobré víře vzali v klidové poloze za svou, ale nekonečně mnoho. Raději než o „správném držení těla“ hovoříme proto ve cvičení O-A metodou®   o náležitém vzájemném uspořádání jednotlivých článků kostry„.  Uvažujeme ho navíc  vždy ve vazbě na situaci, v níž se právě nacházíme. Držení těla nechápeme tedy jako statický , ale dynamický jev, který je stejně proměnlivý jako samotný pohyb. 

        Pohyb a držení těla jsou dvě strany téže mince

        Byl by samozřejmě nesmysl  zjišťovat si, jak se držet v té či oné situaci. Držení těla a pohyb jsou totiž dvě strany téže mince.  V klidové poloze se tělem nic neděje. Je to ale jen ticho před bouří.  Jakmile  chceme přejít z jedné klidové polohy do jiné, je to už pohyb, jehož je klidová poloha nedílnou součástí – jeho začátkem a/nebo koncem. Přejít z jedné druhé vyžaduje podvolit se pohybu – PUSTIT  se momentálního uspořádání těla – uvolnit se a umožnit tělu, aby se přeuspořádalo. Nepatříte náhodou k těm, pro něž uvolnit se je téměř neřešitelný problém? 

        Od jednoho uspořádání těla k jinému se dá přejít mnoha způsoby. Správný může být ale samozřejmě jen jeden. Je to ten, který je pro klouby nejšetrnější.  Když známe pravidla správného provedení pohybu a naučíme se je při cvičení aplikovat, v těle se rozpohybuje vše, co je ztuhlé, a co je uvolněné a pohyblivé až příliš, se naopak zarovná do latě optimálního uspořádání kostry celého těla.

        Na pohyb je pak radost pohledět. A držení těla v klidovém postoji?  Bez stresu a zbytečného napětí svalstva se uspořádá do momentálně optimálního postavení samo od sebe.    

                                 

        Kdy, jak a proč škodí přílišný důraz na staticky chápané držení těla? 

        Když se přecení držení těla a podcení kloubní pohyblivost, již je možné rozvinout jen pohybem, může se stát, že napětí svalu, kterým se snažíme vtlačit povolenou část těla do celku „správného držení těla“, se na centrální úrovni zafixuje a  zablokuje schopnost uvolnění tohoto svalu.  Sval v takovém případě  „koriguje“ držení  těla neustále a jakoby neví, kdy s tím přestat. Hyperkorekce, v niž to vyústí, není o nic méně škodlivá, než bylo předtím vadné držení. 

         Stává se to u krční a bederní páteře.  

        Paní, která propadla tajči a pro něj typický cvičební postoj si vzala za své i v běžném pohybu, žila s pocitem, že tak je to správné. Jen jí bylo divné, proč ji najednou rozbolela  kolena. Dojmem, že ve stoji zpola sedí, působila i mladá paní, která se při pilates snažila až příliš svědomitě nastavit pánev do tzv. neutrální polohy.  Izometricky posílené, na určitou hodnotu napětí nastavené břišní svaly, pak protlačovaly bederní oblast páteře vzad neustále do postavení, v němž se pánev nachází v sedu.

        V hyperkorekci může vyústit i cvik „zásuvka“ – protlačení hlavy bradou vzad.  Napětí svalů, které ji provádějí, se přizpůsobí napětí okolních svalů a v držení, které odpovídá zásuvce, ztuhnou svaly v celé této oblasti.  Jakýkoli pohyb hlavou probíhá pak proti zvýšenému odporu svalstva a dotyčný se pak diví, proč ho stále bolí za krkem nebo trápí migrény. Celý nešťastný protlačuje hlavu vzad o to víc v domnění, že její držení stále ještě není to pravé ořechové.  V těchto případech vždy pomohlo rozpohybování oblasti zablokované snahou „držet se správně“.  

        A co na to chůze?  

        Hyperkorektní držení krční i bederní páteře posune vzad těžiště celého těla. Váha se tudíž posune více k patám a začne se měnit stereotyp chůze.  Zprvu jen  odchylka v držení hlavy či pánve, mnohdy nijak zásadní, ovlivní tak samotné řízení pohybu a veškerý pohyb. 

        Přitom by stačilo tak málo – respektovat jedno ze základních fyziologických pravidel, že každý sval, aby mohl regenerovat, nabrat sílu k další kontrakci a zvýšit svoji zdatnost opakováním pohybu, se po zatížení potřebuje uvolnit. 

        Naučte se uvolněně pohybovat a dopřejte svému tělu volnost k tomu, aby se uspořádalo samo

        Síla je nedílnou součástí každého pohybu. Svaly jí potřebují tolik, kolik je právě třeba k zajištění správného provedení pohybu. Kvalita pohybu je základ, na kterém teprve má smysl rozvíjet zdatnost.   

        Není třeba se obávat, že uvolněním oslabeného svalu se na první pohled prohloubí odchylka držení, kterou jsme jeho posílením chtěli korigovat. Uvolňovací fáze probíhá vždy proti menšímu odporu a s nižším napětím než fáze posilovací. Zdatnost oslabeného, díky uvolnění dokonale zregenerovaného svalu, se proto opakováním vhodně voleného pohybu zvyšuje. Střídavým zatěžováním a uvolňováním téhož svalu se zlepšuje i pohyblivost úseku kostry ztuhlé ve vadném držení. Posilovací fáze probíhá tudíž po stále delší dráze a do korekce držení v dané oblasti se zapojuje stále více svalů . Souběžně s tím se v ní rozvíjejí již správné pohybové stereotypy. Díky nim pokračuje proces nápravy držení i při běžném pohybu. 

        Chtít nápravu držení teď hned, aniž je na to připravena kostra a činnost svalstva, je chyba.

        Ano – svým svalům a tělu můžeme poručit, co nás napadne. Mozek je dobrý služebník, ale zlý pán. Nemá rád znásilňování a má své vlastní prostředky, jak nám to dát najevo. Stejně tak se ale můžeme snažit svému tělu porozumět a naučit se respektovat zákonitosti, jimž je podřízeno.  Ve cvičení O-A metodou pohlížíme proto na nápravu držení jako na proces, který na jedné straně vyžaduje určitý čas, na druhé straně ale nabízí také množství jiných prostředků zlepšení celkového stavu organismu než okamžitou, vůlí vynucenou  „nápravu“ držení těla.

        Když víme, CO, PROČ a JAK při pohybu děláme, a jak spolu souvisí držení těla a pohyb  – je procesu nápravy účastno i vědomí. A to hned třikrát. Nejprve při tom, kdy se učíme něčemu novému. Podruhé vnímáním toho, jaké má na tělo účinky to, co jsme se  právě naučili.  A potřetí, když nám příjemný pocit z konkrétního cviku potvrdí, že toto je pro organismus dobré a my si díky tomu můžeme být od této chvíle jisti, že takto je to správné a že to tak umíme i udělat. Díky tomu probíhá náprava rychleji, než když se v našem těle léta vše kazilo jen proto, že jsme toho o svém těle a pohybu, jeho správném provedení a záludnostech statického chápání držení těla příliš nevěděli.

        Tím skutečně důležitým, je úleva. A ta – když se zbavíte chyb ve svém pohybu – přichází obvykle velmi rychle.  

        Centrální nervový systém pracuje jako hodinový strojek. I nepatrné zlepšení pohybu sníží přetížení a přinese bezprostřední  úlevou od zdravotních potíží. Úleva není sice ještě úplná náprava ani úplné uzdravení, je to však obrovské povzbuzení, abychom po cestě, již jsme právě objevili, šli po vlastních stopách jakoby proti proudu času a snažili se dosáhnout nejlepšího možného výsledku, jaký je v našem případě možný. To, zda si jen oddychneme nebo po cestě za svým uzdravením půjdeme dál, záleží na každém z nás.   

        Ve cvičení O-A metodou® klademe na první místo pohyb a jeho správné provedení 

        Díky tomu může toto cvičení přinést úlevu i lidem, jimž mnohdy nepomáhá ani rehabilitace. Neznásilňujeme tělo staticky chápaným držením těla a mentorováním jednotlivých svalů, kdy a jak se mají zapnout. Učíme se správně pohybovat. Nač chodit ke kovaříčkům, když dirigentskou taktovku nad pohybem drží mozek? A není toho mimochodem vůbec málo, co jako vzpřímené bytosti musíme sami sebe i svůj mozek ještě naučit.  

        Pokud se chcete dozvědět více o vztahu držení těla a pohybu, pravidlech jeho správného provedení a případně se dopátrat toho, co vám působí zdravotní potíže, právě vám je určen seminář Dokonalý pohyb pro každý den.  Tento seminář se koná vždy v pátek v od 16:30 do 19:30. A zde se na něj můžete rovnou i přihlásit.

        Nezapomeňte prosím uvést do poznámky v objednávce, o který druh semináře (viz upozornění níže)  ve kterém městě máte zájem.      

        Upozornění!!!

        Pro zvídavé pořádáme i odborněji laděné, vždy však praktiky vedené semináře Gravitační a antigravitační motorika a Člověk, nedokonale vzpřímený živočich. Konají se vždy v neděli od 9 do12 a od 13 do 16 hodin,  Více o všech těchto seminářích a podmínkách účasti, pokud byste jich chtěli navštívit více, se dozvíte zde: Semináře – správné držení těla a bolesti zad.  – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

         

         

         

         

         

        Cena semináře je 847 Kč.  Mládeži do 19 let, seniorům 65+ a více osobám přihlášeným společně poskytujeme slevu 20%.    

          Objednat se na akci

          Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

          Vaše jméno

          Vaše příjmení

          Váš email

          Váš telefon

          Počet osob

          Chcete nám něco vzkázat?

          Odesláním objednávky vyjadřujete souhlas se zpracováním vašich osobních údajů.

          Ochrana osobních údajů – Kocouří cviky (kocouricviky.cz)

           

          Dub 012022
           
          Odhalit tajemství lidského genu je jistě senzační zpráva. Není to však totéž jako odhalit tajemství života. Ani skenováním genomu nedokáže totiž věda předjímat to, jak se lidský genom promění tím, když se organismu konkrétního člověka dostane evolučně směrodatného podnětu. To jest takového, jímž je v takovém okamžiku odstartován vývoj tohoto jedince, jeho potomků a všech, jimž se dostalo stejného podnětu, na vyšší stupeň evolučního žebříčku. Že takovým podnětem je přechod z kyčelní chůze na kotníkovou, vysvětluje antigravitační povaha tohoto lidsky náležitého typu chůze.

          Poslední workshopy pro správnou chůzi 2021 – Brno, Praha

           

          Přijďte si otestovat svoji chůzi

          Proč testovat chůzi a co při tom  o sobě zjistíte? 

          Především se dozvíte, že existují dva zcela odlišné typy chůze – kotníkový a kyčelní. Správný je přirozeně jen jeden z nich.

          Zjistíte nejen to, ke kterému z nich se svou chůzí blížíte právě Vy, ale i to, jak ten nesprávný změnit v náležitý.

          Na workshopu se ale zdaleka nebude jen chodit – budeme cvičit a rozhýbete si důkladně celé tělo. Chůze souvisí totiž úzce s držením těla a Vy si  otestujete i  to,  jaké  kloubní, svalové a koordinační překážky a zvláštnosti Vašeho držení těla brání zdokonalení chůze právě u Vás.

           

          Kde a kdy si můžete otestovat a dát do pořádku chůzi v Brně?     

          4. prosince 2021 od 9 do 17 hodin, max. 8 osob, Lázně Rašínova, Brno – střed 

          Kde a kdy si můžete otestovat dát do pořádku chůzi v Praze? 

          11. prosince 2021 od 9 do 17 hodin, max. 12 osob, ČASPV, Ohradské nám. 1628/2, Praha – Stodůlky

          Při vstupu do obou zařízení se požaduje předložení certifikátu o očkování či prodělaném covidu 19.  

          Přihlášení na workshop

          Do poznámky v objednávkovém formuláři uveďte i jména těch, kteří případně přijdou s Vámi. Jakmile dostanete potvrzení e-mailem, že je volné místo, zarezervujte si ho zasláním zálohy na workshop: číslo účtu 173 230 8013 / 3030. 

          Cenové a storno podmínky 

          Cena:  850 Kč  –  senioři, mládež do 19 let a a více přihlášených najednou sleva 20%

          Pokud odřeknete účast dříve než 5 dní před workshopem a uvolněné místo bude využito náhradníkem, platba se po dohodě převede v plné výši na jiný termín, využije na jinou službu  nebo se vrací. V opačném případě činí storno poplatek 50%. 

           

            Objednat se na akci

            Tučně zvýrazněné položky formuláře je nutno vyplnit

            Vaše jméno

            Vaše příjmení

            Váš email

            Váš telefon

            Počet osob

            Chcete nám něco vzkázat?

            Lis 112021
             

            S rostoucím zájme o chůzi se názory na to, co je správná chůze, a návody na to, jak svoji chůzi zlepšit, množí jako houby po dešti.  

            Správné jako vždy může být jen jedno, i když cest do Říma – pomyslné Mekky správné chůze – je nekonečně mnoho. Tato rozmanitost vyplývá však z rozdílů ve výchozím stavu pohybového aparátu těch, kdo si chtějí chůzi zlepšit, nikoli vlastností chůze jako takové.  Ta je dána  naprosto jednoznačně charakterem lidské vzpřímenosti, stavbou lidského těla a biomechanickými zákonitostmi jeho pohybu v prostoru určeném gravitací.

            Tvrzení o  jediné správné chůzi není v rozporu s tím, že je v praxi možné rozlišit přinejmenším dva typy chůze  – kotníkovou a kyčelní – jak jsem zde o tom psala  již několikrát.  Kritériem správnosti kotníkové chůze, již já osobně považuji za lidsky náležitou, jsou nejen argumenty v její prospěch, ale též její zdravotní účinek na potíže, které s pohybovým aparátem mají lidé, kteří došlapují přes patu, což je nenápadnější známka toho, že chodí kyčelně. Kritériem správnosti není naopak automaticky frekvence výskytu toho či onoho typu chůze v populaci. Pokud bychom vzali za bernou minci toto kritérium a kyčelní chůzi považovali za správnou jen proto, že je častá – tzv. normální – museli bychom rovněž říci, že normální, neřkuli zdravý a žádoucí, je i vysoký výskyt zdravotní potíží s pohybovým aparátem. 

            Pojem kotníková chůze není ještě všeobecně znám, tím méně oficiálně uznán za ideál lidské chůze. Převážná část těch, kdo se z pozice své odbornosti vyjadřují k chůzi a předkládají návody na její zlepšení, vycházejí proto z kyčelní chůze, již považují za náležitý a jediný možný způsob lidské chůze, a snaží se odstranit z ní do očí bijící nedostatky, aniž se však dotýkají její principiálně chybné podstaty. Ponechme nyní stranou, že by si mohli být vědomi i té druhé – kotníkové chůze – protože právě jí vstoupí každý z nás po završení prvního roku do života.          

            Je celkem přirozené, že návody těchto lidí na nápravu chůze je ovlivněn jejich profesí – odborným zájmem a pro tuto profesi typickými metodami.  Lékař či fyzioterapeut bude na chůzi nahlížet skrze anatomii, diagnózu či úkol dosáhnout rychlého návratu dotyčného do běžného života, zatímco ten, kdo se zabývá pohybem, si bude více všímat jeho kvality a širších souvislostí pohybu, včetně psychických, protože jeho úkolem je právě toto – učit pohybu bez ohledu na nadání či zdravotní stav. Do tohoto ranku spadá i zdravotní tělesná výchova jako podobor obecné tělesné výchovy specializující se na překonání překážek pohybu zdravotního rázu ovlivnitelných cvičením. I když má tento obor určité styčné body s fyzioterapií i léčebnou tělesnou tělesnou výchovou, jeho odborným i profesním backgroundem je tělovýchova v celém šíři svých možností  jak působit na rozvoj lidské pohybuschopnosti.      

            V tělocvikáři se proto nutně rozsvítí varovné světlo vždy, když učení pohybu vede k jeho ovlivnění mimo rámec jeho přirozenosti. K tomu vede zúžení pohledu na pohyb optikou anatomie na úkor toho, čemu o něm  učí obecná fyziologie pohybu. Právě to ho také opravňuje vystoupit kriticky vždy, když nejsou dostatečně respektovány fyziologické zákonitosti pohybu a jeho tvorby, nazvat určité postupy mýtem – zavádějícím doporučením – a poukázat na jeho/jejich jednostrannost, rizika či přímo zdravotní závadnost.   

            V tomto příspěvku se nebudu ještě adresně vyjadřovat k doporučením, která mají podle mého názoru charakter mýtů. Zmíním pouze to,  co přes veškerou podobnost s chůzí tímto pohybem v pravém slova smyslu není a rozlišuji proto na pravou a nepravou chůzi. Pro ilustraci zmíním běh na lyžích, který vzhledem ke sportovnímu vybavení na nohou i v rukou běžce na lyžích pravou chůzí není, ačkoli jinak jde velmi prospěšnou aktivitu, která na rozdíl od některých jiných pravou chůzi vhodně podporuje a s ohledem na tělesnou zdatnost ji rozvíjí více, než je při prosté chůzi vůbec možné. Tato konkrétní aktivita  – podobně jako běh – je skvělým, kondičně zaměřeným doplňkem (pravé) chůze.   

            Pravá a nepravá chůze

            Pravá chůze plyne

            1/ spontánně bez vědomých zásahů do struktury tohoto velmi složitého  a komplexního pohybového stereotypu; 

            2/ odehrává se v přirozeném tempu, které určují vlastnosti těla a biomechanické zákonitosti tohoto pohybu a

            3/ probíhá výhradně vlastními silami bez jakýchkoli pomůcek. (Chůze, která je možná jen s nimi, se proto nemění v nepravou, jen se přesouvá se do medicínské sféry patologie pohybu).  

            Nepravá chůze

            Pravou, byť ne vždy zcela správnou chůzi změní  v nepravou vše, co nerespektuje výše uvedené rysy pravé chůze:

            1/přirozenou dynamiku chůze, již spoluurčuje a proměňuje situační kontext, za nějž chůze probíhá (viz chůze do kopce, s kopce, do schodů, kluzké podložce, podpatcích  apod.);

            2/ celistvý charakter tohoto základního pohybu celého těla (viz např. mýty o chůzi);

            3/ nordic walking je tudíž nutně „chůze“ nepravá

            Navíc též to, že chyby v chůzi nejsou u všech lidí stejné a jsou projevem ryze individuálního příběhu organismu každého jednotlivce.

            Rozmanitost těchto příběhů – a můžeme chůzi uvažovat i z ontogenetického hlediska (proměnlivost chůze konkrétního člověka  v závislosti na jeho věku) – předpokládá, že  umíme rozlišit mezi univerzálními, tj. všeobecně platnými postupy její nápravy a těmi, které tuto platnost nemají a jsou vhodné jen někdy, jen u někoho, jen v určité míře nebo jen určitým způsobem. Za univerzální prostředek nápravy chůze nemůžeme proto považovat například tisknutí palců nohou k podložce. Tento prostředek je snad vhodný u těch, kteří trpí vybočením jednoho nebo více kloubů dolních končetin, nikoli však u těch, u nichž pozorujeme vbočení – tedy právě opačnou poruchu stavby dolních končetin.            

            Workshopy pro správnou chůzi

            Právě individuální charakter výchozího stavu pohybového systému je důvod, proč doporučuji začít s nápravou chůze pod odborným dohledem a zvláště formou vícehodinových workshopů pro správnou chůzi. Zde jedině je totiž možné zjistit, jaké kdo dělá v chůzi chyby, odhalit jejich příčiny, ukázat každému z jejich účastníků, jak kterou z nich odstranit a dohlédnout též na to, že to či ono dělá nyní už správně. Komplex individuálních fyzických a psychických předpokladů (a východisek pro nápravu chůze) nazývám propletencem individuální motoriky.       

            Chůze a znalosti o chůzi

            Účel, jaký splní workshop, nenahradí sebelepší kniha či video o správné chůzi. Každý si totiž věcně i zcela správné instrukce může vyložit po svém. To samozřejmě neznamená, že knihy a videa o chůzi jsou zbytečná nebo dokonce škodlivá. Jejich význam – podobně jako těchto článků – je však čistě znalostní. Zvýší zásadně povědomí o správné chůzi a jejích nejrůznějších aspektech, upozorní na to, čeho je třeba se vyvarovat, samotný pohyb však nezmění. Prostřednictvím jedné z centrálních funkcí – kognitivní – však nasměrují mozek jako řídicí orgán k vyhodnocení těchto poznatků a jejich alespoň částečnému promítnutí do chůze dotyčného způsobem, který je pro něj momentálně nejlepší možný, nikoli však dostačující. 

            Tím hlavním je vždy cvičení, díky němuž můžeme dodat mozku podněty, které ho navíc nasměrují ještě i k tomu, co u konkrétního člověka sehrává úlohu zakopaného psa – klíčku k otevření se mozku jako celistvě – systémově – pracujícího orgánu řízení chůze jako základního pohybu vzpřímeně založeného organismu každého jednotlivce. tato celistvost zahrnuje jak fylogenetickou tak ontogenetickou paměť organismu a má úzký vztah k adaptivní funkci mozku na jedné straně  a genetickému backgroundu organismu na straně druhé.        

            Závěr 

            Chůze je celistvý pohyb a přivádí nás k lepšímu pochopení a ovládání sebe sama jako živého organismu.  

            Říj 142021
             

            Rozdíl mezi aktivním a pasivním přístupem k potížím s pohybovým aparátem

            je vlastně rozdíl mezi cvičením proti zdravotním potížím a fyzioterapií. Tu sice čas od času potřebuje každý, seznámení s ní by však nemělo vést k pohodlnosti – tomu, že se na ni spolehneme se vším všudy již natrvalo a na úkor vlastní snahy udržet se v pořádku.

            Aktivní přístup je samozřejmostí, když vyslyšíme apely na prevenci – na to, abychom pravidelně cvičili a měli dostatek pohybu. Mlčky se předpokládá, že si tím udržíme zdraví po celý život. Většina z nás ví z vlastní zkušenosti, že skutečnost tomu vždy neodpovídá. Až na vzácné výjimky postihnou potíže s pohybovým aparátem dříve či později i ty, kteří svědomitě cvičí, sportují a nebo si alespoň měří počet kroků za den.

            Jak je to možné? Odpověď je prostá – nedostatečné zohlednění kvality pohybu. Nic takového jako kvalita pohybu – neboli pravidla jeho správného provedení – v genech totiž nemáme. To, že cvičíme a máme dostatek pohybu neznamená tudíž nutně, že se pohybujeme správně a že nám takový pohyb bude dlouhodobě jen ku prospěchu.     Pokračovat ve čtení »