fbpx
Čvc 132021
 

Na problémy s kyčlemi a bedry se podíváme jinak, než když se řekne jen „vadné držení těla“, ale vezmeme to přes chůzi jako pohyb celého těla, který se vyvíjí od útlého věku a úzce souvisí s postojem. Postoj he něco jiného než držení těla – primárně je určen rozložením váhy na chodidlech a tím, jak jedině může centrální nervový systém zajistit při chůzi rovnováhu. Postoj tedy ovlivní nejen chůzi, ale i to, jak se bude vyvíjet celoživotně držení těla.

Co tedy chůzi škodí?

  1. Ochablost svalstva. Ta se netýká jen těch, kteří mají málo pohybu, ale zvláště u žen může být konstitučního původu – tedy vrozená. Dotyčný je sám pro sebe jakoby těžký, napětí vycházející z nohou není dost velké, aby odolalo setrvale působící gravitaci a udrželo celoživotně plnou tělesnou výšku. Jednotlivá zakřivení páteře mají tendenci se prohlubovat a vyvine se vadné držení těla v bedrech, hrudní oblasti nebo obou najednou. Páteř v těchto zakřiveních postupně ztuhne a s věkem stále více sesedá. Obvykle se přidá i vadné – předsunuté – držení hlavy. Když k tomu přibude ještě i nadváha – a to je velice časté, protože tuk se usazuje tam, kde se „ulejvají“ svaly, svalstvo má jakoby tendenci „stékat“ dolů. Konstituční hypotonii provázejí obvykle od útlého věku ploché nohy a připraví tak tyto lidi o možnost chodit správně – jediný způsob obrany proti gravitaci.
  2. Špatný postoj – rovněž něco, co se zabydlí už v dětství, ovlivní držení těla a vydrží nám zpravidla celý život. Zvláště díky si ulevují tím, že se ve stojí zapírají do kolenních vazů a stojí na prohnutých kolenou. Důsledkem je zvýšení sklon pánve a prohnutí v bedrech. U chlapců bývá častější to, že se jakoby opřou zády o pomyslnou stěnu za sebou, takže váha je na patách. Je téměř vyloučeno aby používali jiný než kyčelní typ chůze. Celoživotním návykem se ovšem může stát i zlozvyk zapřít se ve stoji do boku.
  3. Příliš vysoké posturální napětí a příliš robustní svalstvo trupu. Zajistit vzpřímené držení je pro centrální nervový systém naprostá priorita, a sebemenší pohybnost, že bude s to ho zajistit, řeší tak, že zvýší napětí ve svalech podél páteře, které ji zpevní asi tak, jako tyčky, k nimž se přiváže kmínek mladého stromku, aby rostl rovně. Posturální napětí řídí jiné nervové dráhy než pohyb a nerovnováha mezi nimi způsobí, že se včas nepřepne na ty, které řídí pohyb a při chůzi umožní, aby se protáčela páteř. Něco podobného způsobí příliš velký objem příliš pevného svalstva podél páteře. Jednak brání pohybu páteře a jednak k sobě přitlačuje obratle. Při pohybu se páteř nechová jako ohebný proutek, ale jako suchá větev. v úseku, kde dojde k pohybu, vznikají snadno výhřezy.

A co pomáhá?

Nyní nejde o chůzi, která je prostředek nápravy, ale o ta bedra, kyčle, mohli bychom ale přidat krok, kolena atd.

  1. Cvičení pro správnou chůzi – tedy odstranění všech chyb, které pozorujeme v pohybovém projevu jednotlivých lidí s přihlédnutím k tomu, co je jejich příčinou. Nošení tašky v ruce místo na zádech či sedavé zaměstnání ponecháme nyní stranou – jako příčiny jsou až druhořadé. A jejich odstranění nepomůže nebo jen částečně, pokud ty konstitučního či reflexního rázu necháme stranou.
  2. Přechod na kotníkovou chůzí, a pokud ji někomu vlastní, tak její doladění a rozvinutí – o sílu potřebných svalů, pohyblivost potřebných kloubů a KOORDINACI.
  3. CELKOVÉ UVOLNĚNÍ, které je pro ty svalovce či šlacho-kostnatce přímo lékem, umožní rozhýbat fixované vadné držení a vytvoří podmínky pro to, aby ti hypotoničtí zaznamenali konečně svoji váhu a začali se jí aktivně bránit tím, že dají více síly do vytlačení těla vzhůru.

Čvc 122021
 

K pochopení tohoto tajemství vás přivede odkaz níže na projekt Při chůzi netrpí kyčle ani kolena. Dozvíte se v něm, jaká je úloha paží, jak dochází k rotaci páteře, v čem spočívá koordinace chůzového pohybu a jakou roli v tom hraje hlava.

Při správné chůzi netrpí kyčle ani kolena (kocouricviky.cz)

Koordinaci při chůzi si obvykle představíme jako souhru střídavě protisměrného pohybu dolních a horních končetin. To je sice důležité, není to ale celá pravda. Při chůzi se můžeme totiž nejrůznějším způsobem nekoordinovaně klátit a jsou rovněž situace, kdy se paže do chůze nemohou zapojit – vedeme se s někým za ruku, neseme tašku nebo něco v obou rukou. Pohyb paží je omezen i při chůzi do kopce a s kopce. Jinými slovy – při chůzi můžeme spoléhat jen na to, zda je dobře je zkoordinován pohyb dolních končetin.

A to není snadné už proto, že každá z nich pracuje v každém okamžiku chůzového pohybu odlišně – stojná tělo podpírá a má vliv na to, jak se držíme – výkročná určuje, jakým způsobem došlápneme a jak dobře využijeme setrvačnosti dopředného pohybu celého těla. Své si při tom řekne při každém kroku i rovnovážná funkce, a proto je chůze velmi pevně fixovaný stereotyp.

To, zda každý krok přinese ze zdravotního hlediska nejdůležitější účinek chůze – odlehčení celého těla od své vlastní váhy – závisí na koordinaci činnosti dolních končetin. Správné zapojení paží antigravitační účinek činnosti dolních končetin samozřejmě podpoří a zvýrazní. Souhru dolních končetin při chůzi však nenahradí. Při chůzi jako nejsložitějším a nejkomplexnějším pohybu celého těla závisí vše na zlomcích sekund, úhlových stupňů a milimetrů, které nikdy nejsme s to zakomponovat do pohybu vědomě.

Jediné. co pro zlepšení chůze můžeme udělat, je vyhodit rutinně probíhající takříkajíc ze sedla i oddělit zrno od plev. Tento účel plní porovnání rozdílu ve fyzickém vjemu mezi svojí aktuální, zpravidla kyčelní chůzí a lidsky náležitou chůzí kotníkovou. „Ochutnávka“ kotníkové chůze poskytne mozku pravidla, která mu umožní řídit chůzi nejen jako pohyb vpřed – to je to, co umí každý – ale již s ohledem na faktor gravitace a její negativní vliv na vzpřímený organismus.

Váha celého těla doléhá v klidu nejvíce na chodidla a svalstvo plosek nohou – jedny z nejmenších svalů v našem těle. Přesto právě ony jsou jediné, které nás mohou před gravitací chránit – udržovat každým krokem plnou tělesnou výšku a tím i správné držení těla. Předpokladem ovšem je, že svalstvo plosky nohy obou dolních končetin se projeví svým antigravitačním potenciálem společně v jediném okamžiku. Díky tomu získá časem specifickou, tj. „chůzovou“ zdatnost. Moment koordinace celkem jasně naznačuje, že ji nezískáme tím, když se budeme učit chodit „správně“ nepřirozeně zpomaleným došlapováním, ale pouze při zachování přirozené dynamiky chůzového pohybu, při němž rozhodující úlohu hrají síly, které posouvají celé tělo o krok vpřed.

Když je splněn koordinační předpoklad správné chůze vázaný na dolní končetiny, dojde k synergickému efektu svalstva v podélné ose těla od nohou až k hlavě. Svaly plosek nohou nezůstanou tak na odlehčení těla od vlastní váhy samy – jsou jen dirigentem, který vyšle impulz k zapojení všech ostatních.

Zlepšení chůze nelze samozřejmě oddělit od nápravy škod, které na pohybovém aparátu nadělala léta, kdy jsme nechodili správně a nekompenzovali chůzí jako základním pohybem negativní účinky gravitace i nevhodného způsobu života na držení těla. Správné držení těla, na nějž často spoléháme, je ryze statický jev a samo o sobě správnou chůzi nezajistí. Koordinaci dolních končetin při chůzi je možné rozvinout jen pohybem. Nikoli přímo chůzí, která je nesprávnými pohybovými návyky „prolezlá“ skrz naskrz, ale cvičením, v němž je vše vztaženo k chůzi – CVIČENÍM PRO SPRÁVNOU CHŮZI.

Účinky tohoto cvičení vidíte na paní Vlaďce, jíž je dnes 73 let. Na cvičení začala chodit před zhruba deseti lety kvůli vážným potížím s krční páteří a dalším, které se postupně nabalily na ztuhlost v celé horní části těla.

Nutno dodat, že jsme necvičili jinak než O-A metodou®. Neboli cvičením, v němž je jeho Antigravitační moment zkoordinován s jeho momentem uvolňovacím – Oscilačním. ´Spojený účinek těchto dvou momentů vidíte u paní Vlaďky jak na uvolnění svalů v horní části těla, tak na klidovém postoji, dnes dokonale přizpůsobeném chůzi.